Bohové slunce

Má vůbec cenu starat se o skleníkové plyny, když za globální oteplení mohou taky ti nahoře - bohové slunce?
Lidstvo se někdy chová jako malý chlapeček na pískovišti, kde se mu nedaří postavit vlastní hrad, a tak se alespoň chlubí, že rozšlapal nějaký cizí. Mám podezření, že za mnohými katastrofickými zprávami o tom, jak ničíme své životní prostředí, stojí v pozadí slastný pocit vlastní velikosti: Heč, dokážu zničit i tuhle planetu... a ta je tákhle velká... Jenže nejsme sami, kdo dramaticky mění tvář světa. Jsou tu ještě mikrobi, hydrologický cyklus, tekuté jádro země, slunce a kdoví co ještě dalšího.
Během posledního tisíciletí poklesla intenzita magnetického pole země o třetinu, a protože magnetické pole vzniká třením hluboce uložených obalů země, tak víme, že se něco děje nejenom na povrchu, ale také pár set kilometrů pod našima nohama. A kdyby jenom to, ono se něco děje taky vysoko nad našimi hlavami - až na slunci ve vesmíru. Zmatek nahoře v nebi, zmatek dole v magmatickém pekle, zmatek uprostřed mezi lidmi. To nám to tisíciletí začíná skoro stejně příjemně jako léto v Sarajevu roku 1914!
Sluneční aktivita vyjádřená jako počet slunečních skvrn je od roku 1940 největší za posledních jedenáct století, kdy naposledy dosáhla dnešní úrovně v 9. století, tedy někdy v době, kdy byl založen Pražský hrad. Tohle je tak závažný údaj, že se musíme důkladně ptát, jak tohle vlastně můžeme vědět, když se sluneční skvrny počítají až někdy od roku 1611.
Stalo se takto: finský tým vedený astronomem Iljou Usoskinem analyzoval obsah izotopu berylia v různých vrstvách grónského vrtu Dye-3. Ledové vrty mají tu výhodu, že v nich každým rokem přibude jedna vrstvička, takže stačí odpočítat vrstvy do minulosti a analyticky je zpracovat. Můžeme v nich zachytit prach z velkých sopečných výbuchů, bublinky plynu obsahující ještě předindustriální atmosféru anebo právě izotop berylium 10, který vzniká působením kosmického záření, jehož intenzita je nejenom dobře známá, ale také v dlouhodobém měřítku stálá. Kosmické záření dopadající na povrch atmosféry ale prochází sluneční magnetosférou, která je částečně odstiňuje. Čím slunce víc svítí, tím méně kosmického záření k nám doletí. Množství berylia 10 tedy udává hlavně změny odehrávající se v nitru slunce. A ty se projevují na jeho povrchu právě počtem slunečních skvrn. Průměrně jich za poslední tisíciletí bývá kolem třiceti za rok, ale v časech teplého středověkého období jich bylo kolem 44 za rok a (teď se podržte) po roce 1944 jich je průměrně 76 za rok!
Někdy v průběhu 2. světové války, v době, kdy se zdálo, že lidé se zbláznili, se taky stalo něco anomálního se sluncem. Sídlí snad ve slunci bohové, kteří řídí nejenom chod zemského klimatu, ale také to, co se děje v myslích lidí? Lidé starověku by snad mohli říct, že srdce slunce souvisí se srdcem člověka, ale moderní astronomie může jen konstatovat, že v posledních desetiletích dopadá na zemi následkem vyšší sluneční činnosti o 10 procent méně kosmického záření a dokonce o 40 procent méně kosmického záření o nízké energii. Dál se dá dosti spolehlivě říct, že současná aktivita slunce je nejvyšší zhruba od roku 850, což má a bude mít za následek více slunečních erupcí a tím krásnějších polárních září, i více geomagnetických bouří a tedy výpadků různých rádiových a obecně elektronických signálů.
Zemské klima nejvíc ze všeho závisí na množství sluneční energie, která dopadá na jednotku plochy. Lidé dělají obojí - oteplují i ochlazují zemský povrch. Ochlazují jej pomocí průmyslových aerosolů, které odrážejí sluneční záření zpět do bezedného vesmírného prostoru, a oteplují je tak, že zvyšují koncentrace skleníkových plynů, které naopak brání sluneční energii, aby zběhla do kosmu. V posledním století atmosféru víc oteplujeme než ochlazujeme. Ale slunce nám v tom pomáhá - ono je zároveň s námi nejaktivnější a nejneklidnější za poslední tisíciletí. Nejsme tak velkými pány svého osudu, jak si myslíme. Jenže tato víceméně filozofická otázka má dalekosáhlé politické dopady: má vůbec cenu starat se o skleníkové plyny, když za globální oteplení mohou taky ti nahoře - bohové slunce? A možná by šlo jít českou cestou kreativního přenosu odpovědnosti ještě dál a na rovinu říct, že s průměrným počtem 76 slunečních skvrn za rok prostě reformu veřejných financí a zdravotnictví či změnu penzij ního systému provádět nelze. Jako že je slunce nade mnou!
Autor je geologem a esejistou