Čtvrtek, 28. března 2024

Mnohostranné environmentální smlouvy

Mnohostranné environmentální smlouvy

Informace o aktivitách v rámci Mnohostranných environmentálních smluv, kterých je ČR signátářem či smluvní stranou a MŽP gestorem

environmentální smlouvy OSN

  1. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu byla přijata na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v červnu r. 1992 v Rio de Janeiro a vstoupila v platnost 21. 3. 1994. Do dnešního dne byla ratifikována 188 státy. Česká republika Úmluvu podepsala 13. 6. 1993 a ratifikovala ji 7. 10. 1993 jako v pořadí třicátá šestá strana. Úmluva a následný Kjótský protokol jsou dokumenty, které jsou právním podkladem pro snížení emisí skleníkových plynů na takovou úroveň, která by nebyla z hlediska vzájemné interakce s klimatickým systémem Země pro další vývoj planety nebezpečná. Protokol specifikuje mj. redukční závazky smluvních stran ke snížení emisí skleníkových plynů do atmosféry.

Úmluva je založena na čtyřech hlavních principech:

  • principu mezigenerační spravedlnosti, t.j. chránit klimatický systém ve prospěch nejen současné, ale i příštích generací;
  • principu společné, ale diferenciované odpovědnosti, který říká, že ekonomicky vyspělé země nesou hlavní odpovědnost za rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře;
  • principu potřeby chránit zejména ty části planety, které jsou více náchylné na negativní dopady změn klimatického systému;
  • principu tzv. předběžné opatrnosti, tj. nutnosti neodkládat řešení problému, a to ani v tom případě, že doposud nelze některé důsledky změny klimatu vědecky zcela podložit.

Kjótský protokol k Úmluvě byl přijat 10. 12. 1997 na COP-3 a konkretizuje základní záměry Úmluvy. V příloze B kvantifikuje redukční cíle ekonomicky vyspělých států, vymezuje způsoby jejich možného plnění a specifikuje podmínky, za kterých vstoupí v platnost. Českou republikou byl podepsán 23. 11. 1998 na základě usnesení vlády č. 669/1998. Protokol k 17.3.2004 podepsalo celkem 84 států Úmluvy a 121 států jej k tomuto dni ve smyslu čl. 24 odst. 1 Protokolu i ratifikovalo. Podmínkou vstupu Protokolu v mezinárodní platnost je jeho ratifikace nejméně 55 státy Úmluvy, které zároveň pokryjí 55 % celkových emisí skleníkových plynů států uvedených v Dodatku I Úmluvy. ČR Protokol ratifikovala 15. 11. 2001.

1.1. Požadavky na reporting

V souvislosti s plněním povinností vyplývajících z Úmluvy a Protokolu, předložila ČR v letech 1994 a 1997 První a Druhé sdělení ČR o plnění svých závazků. Tyto materiály mj. obsahovaly národní inventury celkových bilancí skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O a látek obsahujících fluór), projekci vývoje těchto emisí v časových horizontech let 2000, 2005
a 2010 a přehled nejnaléhavějších přístupů a opatření, která je třeba v ČR v zájmu postupného snižování celkového emisního množství realizovat.

V roce 2001 byl předloženo Třetí sdělení ČR, které prokázalo, že dlouhodobý proces vytváření předpokladů ke splnění Kjótského protokolu, ale i snaha dosáhnout dalších redukčních úspor, kterých lze v budoucnu využít nejenom ekonomicky ale zejména politicky, pokračuje v ČR úspěšně. Dle poslední inventury emisí skleníkových plynů (r.2001) agregované hodnoty CO2 poklesly proti roku 1990 (základní rok Protokolu) o 24,3 %. Zpracování několika variant scénářů dalšího vývoje emisí v časovém horizontu prvního kontrolního období (2008-2012) a dále až do roku 2020 ukazuje, že v případě naplnění referenčního scénáře a přijetí dodatečných opatření na snižování emisí by byly emise skleníkových plynů v ČR v prvním kontrolním období asi o 30-35 %, v případě jejich nepřijetí asi o 20-25 % pod hodnotou z roku 1990. Cíl stanovený pro ČR, snížit emise o 8 %, proto nemůže být v žádném případě ohrožen.

1.2. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Konference smluvních stran – koná se 1x ročně, 14 denní jednání, účast minimálně 3 zástupců ČR nutná

Podpůrné orgány Úmluvy pro vědeckou a technickou pomoc (SBSTA) a Podpůrné orgány pro implementaci (SBI) – zasedání probíhají 2x ročně, 14 denní jednání, účast minimálně 3 zástupců ČR nutná.

V souvislosti se současnou pozicí ČR jako země, která se v roce 2004 stane součástí EU, lze očekávat zvýšené časové nároky na členy delegace v souvislosti s účastí na koordinačních jednáních zemí EU, kterých se přístupové země mohou účastnit jako pozorovatelé. Ze stejného důvodu byla na jednání SB-18 v červnu 2003 formálně ukončena činnost koordinační skupiny CG-11, která sdružovala kandidátské země pro vstup do EU a umožňovala jim koordinovat své postoje k projednávaným otázkám s postupem EU.

    1. Kontaktní místo a osoba

Sam. odd. změny klimatu MŽP, RNDr. Jan Pretel (ČHMÚ)

 

  1. Úmluva OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zejména v Africe
  2. Úmluva OSN o boji proti desertifikaci byla sjednána z iniciativy Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, která se konala v Rio de Janeiro v roce 1992. Úmluva byla přijata v červnu 1994 a vstoupila v platnost 12. prosince 1996. V současné době má Úmluva 190 smluvních stran, jsou jimi všechny členské státy EU, Evropská společenství a většina kandidátských zemí (s výjimkou Estonska). Pro Českou republiku vstoupila Úmluva v platnost 24. dubna 2000. Byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 53/2002.

    Cílem Úmluvy je zavést integrovaný přístup k řešení problematiky desertifikace, která úzce souvisí s prosazováním udržitelného rozvoje a zapojením obyvatelstva na místní úrovni do hledání nejúčinnějších způsobů snižování hrozby desertifikace a velkého sucha. Úmluva je významná především tím, že podobně jako Úmluva o biologické rozmanitosti a Rámcová úmluva OSN o změně klimatu představuje komplexní nástroj k řešení celosvětově závažných problémů v ochraně přírody, půdy, vodních a jiných přírodních zdrojů, které jsou způsobovány celou řadou vzájemně provázaných ekologických, sociálních, kulturních a ekonomických faktorů.

    Česká republika nepatří k postiženým zemím, řadí se k tzv. nastupujícím dárcovským zemím. Přístup České republiky k Úmluvě byl projevem solidarity s postiženými smluvními stranami, tj. především s rozvojovými zeměmi, a vyjádřením ochoty spolupodílet se na řešení globálních problémů životního prostředí. Česká republika poskytuje pomoc postiženým rozvojovým zemím formou projektů zaměřených na oblast degradace půd, hydrogeologii, hydrologii, lesnictví atd., především v rámci možností své zahraniční rozvojové pomoci.

    2.1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

    Smluvní strany Úmluvy postižené desertifikací jsou povinny předkládat zprávy o plnění požadavků Úmluvy dle svých Národních akčních plánů. Rozvinuté země, které nejsou postiženy desertifikací (patří sem i ČR), mají povinnost předkládat národní zprávy o opatřeních přijatých pro provádění Úmluvy a informovat o aktivitách na pomoc zemím postiženým desertifikací. Národní zprávy jsou následně hodnoceny na Konferenci smluvních stran (1x za 2 roky). Národní zprávu za ČR připravuje OGV.

    2.2. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

    Konference smluvních stran je nejvyšším orgánem Úmluvy. Zasedání je pořádáno 1 x za 2 roky a účastní se ho zástupci MŽP.

    Výbor pro vědu a techniku (CST) je podřízeným poradním orgánem Konference smluvních stran. Jeho hlavním posláním je informovat Konferenci smluvních stran o vědecko-technických záležitostech, zajišťovat výzkum a výměnu informací mezi jednotlivými institucemi podílejícími se na boji proti desertifikaci. Výbor se schází při příležitosti konání zasedání Konference smluvních stran. Při Výboru pracuje i skupina expertů schvalovaná Konferencí smluvních stran, ve které pracuje i odborný zástupce ČR.

    Výbor pro kontrolu provádění Úmluvy (CRIC) byl ustanoven na 5. zasedání Konference smluvních stran Úmluvy v říjnu 2001 s cílem zajistit výměnu zkušeností při provádění Úmluvy a zhodnotit zprávy o přípravě Národních akčních programů. Výbor se schází 1 x za rok.

    2.3. Kontaktní místo a osoba

    Odbor globálních vztahů, Mgr. Jana Holečková (OGV MŽP)

     

    Environmentální smlouvy OSN sjednané v rámci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP)

  3. Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy a Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu

 

Úmluva byla sjednána v rámci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) ve Vídni dne 22. 3. 1985 a v platnost vstoupila dne 22. 9. 1988. ČSFR přistoupila k Úmluvě v r. 1990. Pro ČR je Úmluva platná od 1.1.1993. Úmluva byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 108/2003 Sb.m.s.

Montrealský protokol byl přijat dne 16. 9. 1987 a platí od 1.1.1989. ČSFR přistoupila k Protokolu v r. 1990 a v platnost pro ni vstoupil dne 1.1.1991, pro ČR platí od 1.1.1993. Montrealský protokol je prováděcí protokol Vídeňské úmluvy. ČR je smluvní stranou dosud všech sjednaných změn Montrealského protokolu (Londýnské, Kodaňské, Montrealské a Pekingské). Protokol a změny jsou vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv pod čísly 109 až 113/2003 Sb.m.s.

Tyto environmentální smlouvy vytvářejí rámec ochrany ozonové vrstvy, která se stala významným ekologickým úkolem globálního rozsahu. K Vídeňské úmluvě dosud přistoupilo 187 států a k Montrealskému protokolu 186 států. Jeho hlavním cílem je přijmout celosvětová opatření na vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek, které podle vědeckých zjištění ozonovou vrstvu porušují. Jedná se zejména o plně halogenované chlor-fluor deriváty nižších uhlovodíků (látky skupiny CFC, populárně označované jako “tvrdé freony”) a brom-fluor deriváty nižších uhlovodíků (halony). Další skupinou jsou neplně halogenované chlor-fluor deriváty nižších uhlovodíků (látky skupiny HCFC, populárně označované jako “měkké freony”). Freony nalezly široké uplatnění v nejrůznějších oblastech lidské činnosti, zejména v chladírenství, v protipožární ochraně, při výrobě pěnových umělých hmot, při aplikaci nátěrových hmot, ve zdravotnictví, v kosmetice, ale i při zvláštním laboratorním použití ve vědě a výzkumu. Specifické uplatnění nalezl methylbromid v zemědělství, především v tropických zemích pro desinfekci půdy. V letech kolem roku 1987 se látek CFC na světě vyrábělo celkem více jak milion tun ročně. Téměř celé toto množství přecházelo do ovzduší. Regulované látky jsou chemicky velmi stálé, v atmosféře se hromadí a přetrvávají zde až několik desítek let. Pronikají do vyšších vrstev atmosféry kde způsobují zeslabování ozonové vrstvy, která zemi chrání před vysoce intenzivním UV-zářením a jeho nepříznivými účinky na život na zemi.

Výroba a spotřeba nejškodlivějších skupin regulovaných látek, tj. látek CFC, halonů a methylbromidu byla pro běžné účely v rozvinutých státech, včetně České republiky, již téměř úplně vyloučena. Ve výjimečných případech, tam kde dosud nejsou k dispozici vhodné náhrady, jejich spotřeba dosud přetrvává. Jedná se především o jejich mimořádná použití v oblasti zdravotnictví při léčbě závažných plicních onemocnění (léčivé přípravky MDI pro léčbu astmatu), obrany státu, požární ochrany, v oblasti vědy a laboratorního použití. Také pro tyto výjimečné případy se v současné době celosvětově hledají vhodná náhradní řešení. Jiná je však situace v rozvojových tátech, kde proces vyloučení látek CFC, halonů a především methylbromidu postupuje podstatně pomaleji.

Z Multilaterálního fondu pro plnění Montrealského protokolu jsou financovány projekty v rozvojových státech. Fond vytvářejí rozvinuté státy úhradou stanovených ročních příspěvků. Snahou nejvyspělejších států projevovanou na posledních zasedáních smluvních stran Montrealského protokolu je proces snižování spotřeby regulovaných látek v rozvojových státech co nejvíce urychlit.

    1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

Každoročně je odesíláno hlášení o výrobě a spotřebě regulovaných látek. Hlášení připravuje odbor ochrany ovzduší. Do r. 2003 byl termín pro podání hlášení 30.9., od r.2004 by mělo být hlášení podáváno nejpozději do 30.6.

    1. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Konference smluvních stran Úmluvy - koná se pravidelně 1 x za 3 roky a je spojována se zasedáním smluvních stran Montrealského protokolu, účast zástupců MŽP nutná, zástupce MŽP byl zvolen v r. 2002 prvním viceprezidentem konference

Zasedání smluvních stran Protokolu – koná se 1x ročně, účast alespoň 2 zástupců MŽP nutná, na 15. zasedání v r.2003 byla ČR zvolena za prezidenta zasedání, ČR bude vykonávat funkci prezidenta v letech 2003-2004 a v r. 2004 bude hostit zasedání smluvních stran

Vědecký hodnotící panel (SAP)– ČR není zastoupena

Technologický a ekonomický hodnotící panel (TEAP) – ČR není zastoupena

Hodnotící panel environmentálních dopadů (EAP) – ČR není zastoupena

Implementační výbor – ČR není zastoupena

Multilaterální fond pro plnění Montrealského protokolu – ČR není zastoupena

3.3. Kontaktní místo a osoba

Odbor ochrany ovzduší, RNDr. Jiří Dobiášovský (OOO)

4. Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva)

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů byla přijata 23. června 1979 v Bonnu a vstoupila v platnost 1. listopadu 1983. Česká republika se stala smluvní stranou Úmluvy v roce 1994. Ve stejném roce byly vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 127/1994. V současné době má Úmluva 85 smluvních stran. Sekretariát sídlí v Bonnu.

Základním cílem Úmluvy je ochrana stěhovavých druhů živočichů, a to nejen ptáků, ale i savců, ryb a bezobratlých ve všech areálech jejich výskytu, včetně míst odpočinku na migračních cestách. Nedílnou součástí textu Bonnské úmluvy jsou dvě přílohy, které zahrnují seznam druhů živočichů, na něž se Úmluva vztahuje. Příloha I uvádí stěhovavé druhy, které jsou ohroženy v celém areálu svého rozšíření. Pro druhy uvedené v Příloze II se uzavírají mezinárodní dohody, které mají zaručit péči o síť stanovišť. V současné době existuje šest takových dohod. Z hlediska ČR jsou významné následující dohody:

  1. Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů
  2. Dohoda byla sjednána v Londýně dne 4. prosince 1991 a v platnost vstoupila roku 1994. V současné době má 26 smluvních států. Pro ČR Dohoda vstoupila v platnost 26. března 1994. ČR je členem Poradního výboru Dohody.

  3. Dohoda o ochraně africko-asijských stěhovavých vodních ptáků

Dohoda byla sjednána v Haagu dne 16. června 1995 a v platnost vstoupila 1. listopadu 1999. ČR se v letošním roce připravuje na přístup k této Dohodě.

Pro záchranu vybraných druhů stěhovavých živočichů zavádí Bonnská úmluva tzv. Memoranda o porozumění. V současné době existuje sedm memorand, přičemž pro ČR je významné Memorandum o ochraně dropa velkého. Memorandum bylo otevřeno k podpisu dne 5. října 2000 a vstoupilo v platnost dne 1. června 2001, v současnosti má 12 smluvních států. ČR připravuje přijetí tohoto Memoranda.

4.1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

Každé tři roky poskytují smluvní strany Konferenci smluvních stran zprávu o svém podílu na uplatňování Úmluvy a Dohod, jejichž jsou také smluvními stranami. Zprávu za ČR zpracovává vědecký garant Úmluvy – člen Vědecké rady.

 

 

    1. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR
    2. Konference smluvních stran je vrcholným orgánem Úmluvy, koná se pravidelně 1 x za 3 roky a účastní se jí 1-2 zástupci ČR.

      Stálý výbor zajišťuje cíle Úmluvy především v období mezi jednotlivými zasedáními Konference smluvních stran a je tvořen zástupci regionů. Výbor se schází 1 x za rok. Zástupce ČR není ve Výboru zastoupen.

      Vědecká rada poskytuje vědecké porady Konferenci stran, koordinuje výzkum a vyhodnocuje výsledky a doporučuje Konferenci stran specifická opatření k plnění Úmluvy. Schází se 1 x ročně. ČR má ve Vědecké radě svého zástupce. V rámci panelu fungují tématicky zaměřené pracovní skupiny.

    3. Kontaktní místo a osoba

Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity, Mgr. Libuše Vlasáková (OMOB)

5. Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva)

Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva byla sjednána z iniciativy organizace UNESCO 2. února 1971 v Iránu a vstoupila v platnost roku 1975. V současné době má 138 smluvních stran. Pro Českou republiku vstoupila Úmluva v platnost dne 2. července 1990. Úmluva byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 396/1990.

Hlavním cílem Ramsarské úmluvy je ochrana stále více ohroženějších mokřadů, vzhledem k jejich významným ekologickým funkcím, ale též pro jejich hodnoty ekonomické, kulturní, vědecké a rekreační. Prostřednictvím této Úmluvy je zajišťována celosvětová ochrana všech typů mokřadů. Každý smluvní stát má povinnost zařadit alespoň jeden mokřad do “Seznamu mokřadů mezinárodního významu”, zabezpečit ochranu migrujícího ptactva a zapojit se do výměny informací o mokřadech. V současné době je v tomto seznamu mokřadů mezinárodního významu vedeno 1368 mokřadů o celkové rozloze 119,6 mil ha. Česká republika má do seznamu zařazeno 10 mokřadů. V rámci Úmluvy je veden také “Seznam ohrožených mokřadů”, na nějž ČR zařadila 3 mokřady mezinárodního významu.

5.1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

Smluvní strany předkládají Národní zprávu 1 x za 3 roky Konferenci smluvních stran. Mimo to mají povinnost informovat Sekretariát Úmluvy o všech změnách, aktivitách a veškerém dalším dění v oblasti ochrany mokřadů té které smluvní strany.

5.2. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Konference smluvních stran je vrcholným orgánem Úmluvy a je svolávána v tříletých intervalech. Účast ČR nutná.

Stálý výbor spolupracuje při svolávání a organizování konferencí, je pověřen vedením seznamu mezinárodně významných mokřadů a má přijímat a zprostředkovávat informace mezi smluvními stranami. Výbor se schází 1 x za rok. Zástupce ČR se účastní jako pozorovatel.

Vědecký a technický panel (STRP) je podřízeným orgánem Úmluvy a zajišťuje vědeckou a technickou bázi. Členové panelu jsou voleni Stálým výborem na základě nominací jednotlivých smluvních stran. ČR má v panelu svého odborného zástupce.

Český ramsarský výbor byl ustanoven v roce 1993 při Ministerstvu životního prostředí ČR a jeho posláním je zabezpečovat plnění úkolů vyplývajících z Úmluvy pro ČR.

    1. Kontaktní místo a osoba

Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity, Mgr. Libuše Vlasáková (OMOB)

  1. Úmluva o biologické rozmanitosti

Úmluva se řadí k nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí. Byla poprvé vystavena k podpisu na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) 5. června 1992 v brazilském Rio de Janeiru a v platnost vstoupila již 29. prosince 1993. Vláda České republiky schválila Úmluvu svým usnesením ze dne 2. června 1993 č. 293. ČR podepsala Úmluvu 5. června 1993 a smluvní stranou se stala 3. prosince 1993. Úmluva pro ni vstoupila v platnost v březnu 1994 (Úmluva vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 134/1999 Sb.). Plněním Úmluvy bylo pověřeno Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. Vzhledem k tomu, že Úmluva se dotýká i dalších resortů, byl pro zajištění meziresortní spolupráce vytvořen při Ministerstvu životního prostředí v listopadu 1996 Český výbor pro Úmluvu o biologické rozmanitosti, doplněný později o zástupce nevládních organizací. Při Českém výboru byl ustaven vědecký poradní sbor pro řešení odborných otázek.

Cílem Úmluvy o biologické rozmanitosti je zabezpečit:

  • ochranu biologické rozmanitosti - “biologická rozmanitost – biodiverzita” – znamená variabilitu všech žijících organismů včetně, mezi jiným, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje různorodost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy,
  • udržitelné využívání jejích složek,
  • spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů, plynoucích z využívání genetických zdrojů.

Zatímco v prvním období po vstupu Úmluvy v platnost se pozornost soustředila na ochranu biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku, v posledním období se do popředí dostávají otázky využívání složek biologické rozmanitosti a rovnoměrného rozdělování výnosů z biologických zdrojů. Úmluvu prozatím ratifikovalo, přijalo či k ní přistoupilo 188 stran.

    1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

Na základě rozhodnutí Konference smluvních stran je smluvním stranám uloženo připravovat Národní zprávu o plnění Úmluvy. Přípravu Třetí národní zprávy zajišťuje OMOB MŽP ve spolupráci s MZe a ostatními útvary v rámci resortu.

    1. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR
    2. Konference smluvních stran (COP) – koná se 1x za dva roky, účast zástupců MŽP a MZe nutná

      Poradní orgán pro vědecké, technické a technologické záležitosti (Subsidiary Body on Scientific, Technical and Technological Advice - SBSTTA) – navrhuje činnosti, které by při plnění Úmluvy měly být realizovány, informace ze SBSTTA – doporučení – jsou důležitými zdroji pro diskusi v rozhodovacím procesu COP; RNDr. J. Plesník, CSc., působil v letech 2001-2003 jako předseda SBSTTA

      Ad hoc pracovní skupiny – slouží jako poradní orgány COP ve specifických otázkách; ČR je v současné době zastoupena v následujících skupinách:

      lesy a změna klimatu, horská biodiversita, indikátory.

      Informační systém úmluvy (Clearing House Mechanism, CHM) – řízeno sekretariátem, slouží k výměně informací o biodiverzitě, smluvní strany poskytují do systému požadované informace, kontaktní osobou ze Mgr. Jindřiška Staňková (AOPK ČR)

    3. Kontaktní místo a osoba

Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity, RNDr. Petr Roth, CSc. (ředitel OMOB)

Kontaktní osobou pro administrativní záležitosti je Mgr. Jana Brožová

  1. Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti

Protokol je prvním k Úmluvě o biologické rozmanitosti. Byl přijat po složitých mezinárodních jednáních 29. ledna 2000 v Montrealu. Cílem tohoto protokolu je zajistit ochranu a bezpečnost při zacházení, využívání a přenosu živých modifikovaných organismů především přes hranice států. Protokol byl poprvé vystaven k podpisu při příležitosti pátého zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v květnu r. 2000 v keňském hlavním městě Nairobi. Česká republika podepsala Protokol mezi prvními státy 24. května 2000 a ratifikovala ho 8. října 2001. Po dosažení požadovaných 50 ratifikací vstoupil Protokol v platnost 11. září 2003. Pro zajišťování podmínek pro naplňování Protokolu po jeho vstupu v platnost byl až do prvního zasedání Konference smluvních stran (Kuala Lumpur. Malaysia, 23.-27.2.2004) ustaven Mezivládní výbor pro Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti. ČR se zúčastnila všech jednání k přijetí a implementaci Protokolu jako aktivní člen skupiny zemí střední a východní Evropy (SVE).

    1. Požadavky na podávání hlášení – reporting
    2. Dosud neupraveno.

    3. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR
    4. Zasedání smluvních stran – Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti slouží jako zasedání smluvních stran Protokolu, první zasedání se konalo v únoru 2004

      Informační systém protokolu (Biosafety Clearing House, BCH) - řízeno sekretariátem, smluvní strany poskytují do systému požadované informace.

    5. Kontaktní místo a osoba

Odbor environmentálních rizik, RNDr. Miloš Němec, CSc., (OER MŽP)

 

 

 

 

8. Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin

 

Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin byla smluvena ve Washingtonu 3. března 1973 a začala platit od 1. července 1975. Československo podepsalo úmluvu 28. února 1992 jako 114. stát a úmluva vstoupila pro nás v platnost 28. května 1992. Česká republika převzala závazky z úmluvy od svého osamostatnění dne 1.1.1993. Sdělení o přistoupení ČSFR k Úmluvě a český překlad byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 572/1992 Sb.

Účelem úmluvy je postavit mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami pod společnou kontrolu všech zemí světa, aby se docílila ochrana ohrožených druhů fauny a flóry před úplným vyhubením vlivem bezohledného získávání pro obchodní účely. Úmluva omezuje zejména obchod s jedinci ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy. V žádném případě se však úmluva nedotýká domestikovaných zvířat a kulturních rostlin.

CITES je globální mezinárodní smlouvou v rámci Organizace spojených národů a je považována za jeden z významných nástrojů světové strategie ochrany přírody. Jde o vládní smlouvu, která je však silně podporována významnými mezinárodními ochranářskými nevládními organizacemi, jako je IUCN (Světový svaz ochrany přírody), WWF (Světový fond pro přírodu) a mnoho dalších. Finančně a politicky je úmluva podporována USA, Evropskou unií, Japonskem a dalšími zeměmi.

8.1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

Každá strana vypracovává periodická hlášení o plnění závazků této Úmluvy a postupuje sekretariátu:
(a) roční výkaz a
(b) každé dva roky zprávu o legislativních, regulativních a administrativních opatřeních k uplatnění této Úmluvy.

Tyto zprávy za ČR připravuje OMOB MŽP – oddělení výkonného orgánu CITES.

    1. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Plenární zasedání Konference smluvních stran – každého dva a půl roku, účastní se zástupci MŽP

Stálý výbor CITES - Česká republika byla zvolena členem Stálého výboru CITES jako jeden ze tří zástupců evropského regionu. Členství ve Stálém výboru trvá dvě období mezi zasedáními Konference smluvních stran, tj. asi 5 let. Stálý výbor pracuje korespondenčně a obvykle se schází jednou ročně na týdenním zasedání v Ženevě. Účastní se zástupci MŽP.

Odborné výbory - Výbor pro živočichy a Výbor pro rostliny. Zástupce ČR není v současné době členem ani alternujícím zástupcem žádného z těchto výborů. Zástupci ČR (AOPK) se přesto jednání účastní v roli pozorovatele (2 jednání ročně).

Výbor pro otázky obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami EK – schází se třikrát do roka, účastní se zástupce MŽP.

 

8.3. Kontaktní místo a osoba

Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP, RNDr. Jan Kučera, CSc. (vedoucí oddělení výkonného orgánu CITES, OMOB MŽP)

  1. Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování

Basilejská úmluva byla sjednána dne 22. března 1989 v rámci UNEP. Bývalá ČSFR přistoupila k Úmluvě 24. července 1991. Úmluva vstoupila v platnost 5. května 1992. Česká republika, jako nástupnický stát ČSFR, sukcedovala do Basilejské úmluvy s účinností od 1. ledna 1993. Úmluva byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 100/1994.

Basilejská úmluva představuje nejvýznamnější globální mezinárodně právní dokument upravující pohyb nebezpečných odpadů přes státní hranice za účelem jejich zneškodňování i využívání. Nyní má Basilejská úmluva 152 smluvních stran.

Cíly Basilejské úmluvy jsou:

  • snížit pohyby nebezpečných a ostatních odpadů, které jsou předmětem Úmluvy přes hranice států na minimum v souladu s postupy pro správné nakládání s těmito odpady z hlediska životního prostředí;
  • zneškodňovat nebezpečné odpady a ostatní odpady co nejblíže jejich zdroji;
  • minimalizovat vznik nebezpečných odpadů co do množství a nebezpečnosti;
  • zajistit přísnou kontrolu pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a prevenci nelegální přepravy;
  • zakázat přepravu nebezpečných odpadů do zemí, které nedisponují legislativní, administrativní a technickou kapacitou k jejich řízení a zneškodňování v souladu s environmentálně šetrnými metodami;
  • pomáhat rozvojovým zemím a zemím s transformující se ekonomikou při transpozici systémů environmentálně bezpečného řízení nakládání s odpady, které v těchto zemích jsou vytvářeny.

Většina nebezpečných odpadů vzniká v zemích OECD. Na žádost rozvojových zemí byly v roce 1995 schváleny Změny Basilejské úmluvy ukládající bezpodmínečný zákaz vývozu nebezpečných odpadů vyprodukovaných v OECD do zemí uvedených v nové příloze VII. Listina o přijetí Změn Českou republikou byla uložena u depozitáře dne 28. února 2000. Podmínkou vstupu v platnost je jejich ratifikace 62 smluvními stranami Basilejské úmluvy. Zatím byly Změny ratifikovány 32 smluvními stranami, včetně Evropských společenství. Protože tyto Změny včetně nové přílohy VII dosud nevstoupily v platnost, nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů.

Přestože uvedené Změny Basilejské úmluvy dosud nevstoupily v platnost, Česká republika Změny v předstihu implementovala ve stejné podobě jako Evropská společenství.

    1. Požadavky na podávání hlášení – reporting
    2. ČR zpracovává dotazník podle článků 13 a 16 úmluvy.

       

       

       

       

    3. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR
    4. Konference smluvních stran – koná se 1x za dva roky, účast minimálně 2 zástupců MŽP nutná; zástupce MŽP RNDr. Vladimír Říha (OODP) je členem rozšířeného byra konference smluvních stran.

      Otevřená pracovní skupina – týdenní jednání 1x až 2x ročně, účast minimálně 1 zástupce MŽP nutná

    5. Kontaktní místo a osoba

Odbor odpadů MŽP, RNDr. Vladimír Říha (odbor odpadů MŽP)

  1. Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu v mezinárodním obchodu s některými nebezpečnými chemickými látkami a přípravky na ochranu rostlin (tzv. Úmluva PIC)

Úmluva o postupu předchozího souhlasu v  mezinárodním obchodu s  některými nebezpečnými chemickými látkami a přípravky na ochranu rostlin (zvaná též “Úmluva PIC”) byla sjednána na konferenci zplnomocněných zástupců konané ve dnech 10.-11.9.1998 v Rotterdamu. Vstoupila v platnost dne 24. 2. 2004, poté co byla splněna podmínka její ratifikace 50 státy. Úmluva má v současné době 73 signatářů a 60 smluvních stran, včetně Evropských společenství. Česká republika podepsala úmluvu dne 22.6.1999 a bezprostředně po podpisu zahájila její ratifikační proces. Ratifikační listina ČR byla uložena u depozitáře 12.6.2000.

Cílem úmluvy je ochrana životního prostředí a zdraví člověka před nepříznivými účinky nebezpečných chemických látek. Omezování obchodu s nebezpečnými chemickými látkami bylo iniciováno Programem OSN pro životní prostředí ve spolupráci s Organizací spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO). Předchůdcem Úmluvy byla tzv. Londýnská směrnice pro výměnu informací o chemických látkách v mezinárodním obchodu. Tento dokument, který byl založen na dobrovolnosti zúčastněných zemí, zahrnoval postup předchozího souhlasu (prior informed consent - PIC), podle kterého pověřený orgán dovážející země uděluje souhlas s dovozem nebezpečné látky ještě před jeho uskutečněním. Toto opatření umožňovalo kontrolovat pohyb vybraných nebezpečných látek a omezovat jejich nežádoucí dovoz. Ke zvýšení efektivnosti tohoto postupu však bylo nutno, aby se stal pro jeho účastníky závazným. Za tímto účelem byla přijata Rotterdamská úmluva.

Úmluva obsahuje seznam nebezpečných látek, na které se vztahuje postup předchozího souhlasu. Tento seznam zahrnuje průmyslové chemikálie a účinné látky na ochranu rostlin, jejichž použití je v řadě zemí zakázáno nebo významně omezeno. Pro každou látku uvedenou v seznamu se vypracuje hodnotící dokument, který shrnuje její nebezpečnost a důvody omezení jejího používání.

V návaznosti na vstup Úmluvy v platnost se v r. 2004 uskuteční první zasedání smluvních stran Úmluvy, a to ve dnech 20. až 24. září 2004 v Ženevě. Na zasedání bude přijata řada významných rozhodnutí nutných pro vykonávání činností v rámci Úmluvy po vstupu v platnost. Mezi nimi bude rovněž rozhodnutí o umístění stálého sekretariátu Úmluvy. O umístění sekretariátu se uchází společně Švýcarsko a Itálie a dále Německo.

    1. Požadavky na podávání hlášení – reporting
    2. Sekretariát vyžaduje průběžně informace o opatřeních na národní úrovni souvisejících s plněním Úmluvy – plnění národního implementačního plánu.

       

    3. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR
    4. Do doby vstupu v platnost byl orgánem oprávněným přijímat rozhodnutí ve věcech upravených Úmluvou Mezivládní negociační výbor, jehož pravidelných každoročních jednání se účastnili zástupci MŽP.

      V r. 2004 se uskuteční 1 konference smluvních stran, která rozhodne o intervalech schůzí stran. Účast minimálně 2 zástupců MŽP nutná.

    5. Kontaktní místo a osoba

Smluvní země jmenují příslušný orgán (Designated National Authority - DNA), který rozhoduje o dovozu látek podléhajících postupu předchozího souhlasu, komunikuje s příslušnými orgány jiných zemí a zabezpečuje výměnu příslušných informací. Tímto orgánem je v ČR odbor environmentálních rizik MŽP. Kontaktní osobou je RNDr. Darina Liptáková, OER MŽP

  1. Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech
  2. Úmluva se začala připravovat na základě rozhodnutí Řídící rady Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) ze dne 7. 2. 1997; sjednána byla na konferenci zplnomocněných zástupců dne 21.5.2001 ve Stockholmu. Česká republika podepsala úmluvu s výhradou ratifikace na základě usnesení vlády č. 483 ze dne 14.5.2001 dne 23. 5. 2001. Společně s Českou republikou připojilo na konferenci svůj podpis k Úmluvě dalších 90 států a Evropská společenství. V návaznosti na podpis Úmluvy ČR byl v říjnu 2001 zahájen její ratifikační proces. Ratifikační listina ČR byla uložena u depozitáře (generálního tajemníka OSN) dne 6. 8. 2002. Úmluva vstoupí v platnost po uložení padesáté ratifikační listiny či listiny o schválení či přístupu, a to dne 17.5.2004.

    Cílem Úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před škodlivými vlivy persistentních organických polutantů. Za tímto účelem Úmluva upravuje výrobu (zamýšlenou i nezamýšlenou), použití, dovoz a vývoz prozatím dvanácti vybraných persistentních organických polutantů uvedených v přílohách Úmluvy. Pro případ zařazování dalších látek do příloh obsahuje Úmluva podrobný mechanismus, jak v této věci postupovat.

    1. Požadavky na podávání hlášení – reporting
    2. Úmluva požaduje, aby smluvní strany předložily do dvou let od jejího vstupu v platnost ke schválení národní implementační plán. O intervalech jeho aktualizace zatím nebylo rozhodnuto.

       

    3. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR
    4. Do doby vstupu v platnost byl orgánem oprávněným přijímat rozhodnutí ve věcech upravených Úmluvou Mezivládní negociační výbor, jehož pravidelných každoročních jednání se účastnili zástupci MŽP.

      V r. 2005 se uskuteční 1 konference smluvních stran, která rozhodne o intervalech zasedání smluvních stran. Účast minimálně 2 zástupců MŽP nutná.

      POPs Review Committee – orgán, který bude hodnotit návrhy na zařazování nových látek do příloh úmluvy; účast omezena regionálně; ČR prosazuje svého zástupce.

      Pracovní skupina pro BAT/BEP – ČR není zastoupena a o zastoupení neusiluje.

    5. Kontaktní místo a osoba

Odbor environmentálních rizik MŽP, Ing. Karel Bláha, CSc.(ředitel OER MŽP).

12. Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat

Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (tzv. Karpatská úmluva), byla sjednána na 5. konferenci ministrů životního prostředí region EHK OSN “Životní prostředí pro Evropu, která se konala v ukrajinském Kyjevě ve dnech 21. – 23. května 2003. Podepsalo ji 7 států karpatského regionu. ČR podepsala Úmluvu s výhradou ratifikace dne 23. května na základě usnesení vlády č. 482 ze dne 19. května 2003. Dokument má rámcový, indikativní charakter a jeho smyslem je podnítit intenzivní mezinárodní spolupráci v oblastech, důležitých pro dosažení udržitelného rozvoje Karpat (např. ochrana a udržitelné využívání biologické a krajinné různorodosti; udržitelný management vodních zdrojů; udržitelné zemědělství a lesní hospodářství; hodnocení a monitorování stavu životního prostředí – včetně systémů včasného varování; osvěta, výchova a vzdělávání, podpora účasti veřejnosti na rozhodování). Sekretariát úmluvy vykonává UNEP; má sídlo v Ženevě.

12.1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

Zatím nestanoveny. Na základě požadavků prozatímního sekretariátu poskytlo MŽP zprávu o předpokládaném naplňování Úmluvy.

12.2. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Řídící výbor partnerství Karpatské sítě chráněných území (CNPA Partnership Steering Committee) – schází se každého půl roku, účastní se zástupce MŽP, účast nutná.

12.3. Kontaktní místo a osoba

Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP, Mgr. Zdeněk Poštulka

Environmentální smlouvy sjednané v rámci Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN)

  1. Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší byla sjednána v roce 1979. V současné době má Úmluva 49 smluvních stran, včetně Evropských společenství. Smluvními stranami Úmluvy jsou všechny státy EHK OSN kromě San Marina a Vatikánu. Česká republika se stala smluvní stranou na základě sukcese k závazkům bývalé ČSFR, provedené 30. září 1993 se zpětnou platností od 1. ledna 1993. Úmluva byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 5/1985. Úmluva byla jedinou významnou mnohostrannou environmentální smluovou, jejíž smluvní stranou se ČR stala před rokem 1989. Zapojení ČR do aktivit v rámci Úmluvy a k ní sjednaných protokolů přispělo významnou měrou ke zlepšení kvality ovzduší v ČR.

Úmluva má rámcový charakter. Smluvní omezování znečišťování ovzduší je realizováno prostřednictvím protokolů, které jsou k Úmluvě postupně přijímány. Dosud byly přijaty následující protokoly.

  1. o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) - 1984
  2. o snížení emisí síry přecházejících hranice států nejméně o 30 % (1. protokol o síře) - 1985
  3. o snižování emisí oxidů dusíku (protokol NOx) - 1988
  4. o omezení emisí těkavých organických látek (protokol VOC) - 1991
  5. o dalším snížení emisí síry (2. protokol o síře) - 1994
  6. o těžkých kovech - 1998
  7. o persistentních organických polutantech – 1998
  8. k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozonu - 1999

Česká republika je smluvní stranou sedmi z dosavadních osmi protokolů k Úmluvě sjednaných. Ratifikační proces protokolů o těžkých kovech a persistentních organických polutantech byl dokončen v roce 2002 (6.8.2002 byly uloženy ratifikační listiny u depozitáře). Prozatím poslední sjednaný Protokol k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozonu podepsala ČR v roce 1999. Ratifikační proces tohoto Protokolu v ČR byl zahájen na podzim 2003 a očekává se, že bude dokončen v první polovině roku 2004.

    1. Požadavky na podávání hlášení – reporting

Každé dva roky poskytují smluvní strany podklady pro Zprávu o strategiích a politice snižování znečištění ovzduší (Major review of strategies and policies for air pollution abatement of Parties in the UNECE region). Vzhledem k velkému rozsahu problematiky je pro přípravu podkladů za ČR ustavována pracovní skupina, ve které jsou zastoupeny věcně příslušné odbory a podřízené organizace MŽP a další dotčené ústřední orgány a odborné instituce.

Dále ČR průběžně poskytuje údaje o emisích stanoveného souboru látek znečišťujících ovzduší v rozsahu a struktuře schválené Výkonným orgánem Úmluvy. Hlášení emisních dat připravuje se svým týmem národní emisní expert Ing. Pavel Machálek – ČHMÚ.

Přehled reportingových povinností v rámci plnění CLRTAP

a k ní sjednaných protokolů (2003, 2004)

2003

2004

EMEP

  • spolupráce s EEA EIONET na harmonizaci imisních a emisních dat sdělovaných stranami CLRTAP
  • praktické zavádění nové metodiky reportingu emisí stranami CLRTAP
  • pokračování vývoje emisní inventury EMEP, poskytování pomoci při plnění jejich reportingových úkolů
  • vytvoření technického fóra na bázi TFEIP a EIONET k šíření informací, harmonizaci emisních faktorů, stanovení metodologií pro vyhodnocení emisních dat a emisních projekcí, identifikaci problémů spojených s reportingem a pro vědecké práce o emisích
  • zpracování a vydání zprávy o emisích v letech 1980 – 2002.
  • vývoj elektronického kontrolního nástroje, umožňujícího validaci údajů předávaných stranami CLRTAP (REPDAB)

WGE

 

vydání společné zprávy TF pro zdravotní aspekty a Programů mezinárodní spolupráce (ICPs) o účincích znečištění ovzduší

WGSR

rozvoj komunikační strategie z hlediska obsahu a techniky šíření informací,

ve spolupráci s Implementačním výborem a sekretariátem přezkoumání strategií a politik stran CLRTAP a jejich souladu s Protokoly na základě aplikace Dotazníku a vyhodnocení odpovědí

  • předání údajů o emisích SO2, NOx, NMVOC, NH3, CO, HM, POP a PM za rok 2001 a údajů o projekcích pro roky 2010, 2015 a 2020 podle revidovaných Směrnic pro odhadování a reporting emisních dat - 15.2.2003
  • předání gridovaných sektorových údajů - 1.3.2003.
  • odevzdání informativní zprávy o inventuře podle odst. 38 revidovaných směrnic - 15.5.2003
  • ”Corrigenda for the 2002 Review on Strategies and Policies” -
    22. 1. 2003
  • předání dat ke kritickým zátěžím a jejich překračování Koordinačnímu centru pro účinky
  • předání dat a výsledků hodnocení expozice materiálů znečištěnému ovzduší hlavnímu výzkumnému centru programu (Swedish Corrosion Institute, Stockholm, S).
  • předání údajů o emisích SO2, NOx, NMVOC, NH3, CO, HM, POP a PM za rok 2002 do 15.2.2004

 

  • předání gridovaných sektorových údajů do 1.3.2004.
  • odevzdání informativní zprávy o inventuře podle odst. 38 revidovaných směrnic do 15.5.2004
  • zpracování odpovědí na Questionnaire on Strategies and Policies for the 2004 Compliance Review” a jejich předání sekretariátu v termínu do 31. 3. 2004.
  • předání dat ke kritickým zátěžím a hodnocení expozice materiálů Koordinačním centrům ve stanoveném rozsahu a termínech

    1. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Výkonný orgán (EB) - 3 denní jednání, 1x ročně, účastní se zástupce MŽP

Pracovní skupina pro účinky (WGE)

WGE sdružuje a koordinuje mezinárodní programy spolupráce (international cooperation programmes - ICP). Aktivity jsou zajišťovány Českým ekologickým ústavem.

  • ICP pro lesy
  • ICP pro vody
  • ICP pro ekosystémy
  • ICP pro vegetaci
  • ICP pro materiály a kulturní památky - zajišťováno prostřednictvím Ústavu pro protikorozní ochranu a povrchové úpravy (SVÚOM a.s. Praha)
  • ICP pro modelování a mapování - zabývá se koordinací programu modelování a mapování a spoluprací s dalšími ICP programy, v jejichž náplni jsou rovněž mapovací aktivity (např. mapování účinků na materiály)
  • Task Force (TF) pro lidské zdraví
  • NFC - České národní (ohniskové v přesném překladu) centrum pro modelování a mapování účinků - zabývá se sběrem dat, zpracováním účelových databází, mapováním a modelováním;

Většina mezinárodních programů spolupráce, s výjimkou ICP pro modelování a mapování a NFC aktivit, je orientována převážně na monitorování a vyhodnocování účinků. Kromě výše uvedených mezinárodních programů spolupráce se v rámci pracovní skupiny pro účinky vytvořily další 3 pracovní skupiny expertů:

  • expertní skupina pro kritické limity těžkých kovů
  • expertní skupina pro dynamické modelování
  • expertní skupina pro oceňování účinků na ekosystémy a přírodní prostředí

Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP)

Aktivity ČR v rámci EMEP jsou zajišťovány Českým hydrometeorologickým ústavem.

V rámci EMEP působí řada úkolových skupin:

  • TF na emisní inventury a projekce (Task Force for Emission Inventories and Projections)
  • TF na modelování integrovaných hodnocení (Task Force on Integrated Assessment Modelling)
  • TF na monitoring a modeling (Task Force on Monitoring and Modelling)

V rámci úkolových skupin jsou vytvářeny další expertní panely.

Pracovní skupina pro strategie a revise (WGSR)

Úkolem WGSR je vyjednávání protokolů k CLRTAP, provádění jejich rozborů a kontroly plnění a návrhy jejich změn, vč. metodických dokumentů. Skupina zajišťuje komunikační strategii a operativní koordinaci práce v rámci CLRTAP (EMEP, WGE, expertní skupiny) i vně (např. spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací - WHO). Řídí přípravu pravidelných zpráv o plnění CLRTAP, vč. návrhu dotazníků pro smluvní strany a schvaluje zprávy k předložení Výkonnému orgánu (EB).

Pod WGSR jsou ustaveny níže uvedené expertní skupiny v nichž se ČR vzhledem k daným možnostem účastní nesystematicky a převážně pasivně:

  • expertní skupina pro technicko-ekonomické otázky
  • expertní skupina pro persistentní organické polutanty
  • expertní skupina pro těžké kovy
  • expertní síť pro přínosy a ekonomické nástroje (NEBEI).

    1. Kontaktní místo a osoby

Kontaktní místo - odbor ochrany ovzduší MŽP

Kontaktní osoby:

pro aktivity v rámci WGSR - Ing. Pavel Jílek (ved. odd., OOO)

pro aktivity v rámci WGE - RNDr. I. Skořepová, CSc., (ČEÚ)

pro aktivity v rámci EMEP – Ing. Jaroslav Šantroch, CSc., (náměstek ČHMÚ)

Protokol o persistentních organických polutantech - RNDr. Barbora Cimbálníková (OOO MŽP)

Protokol o těžkých kovech - RNDr. Barbora Cimbálníková (OOO MŽP)

Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu – Ing. Pavel Jílek (ved. odd., OOO)

  1. Úmluva o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států

Úmluva o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států byla sjednána 17. března 1992 v Helsinkách a vstoupila v platnost 19. dubna 2000. V současné době má Úmluva 26 smluvních stran, včetně Evropských společenství. Česká republika se stala smluvní stranou 10. září 2000. Úmluva byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 58/2002 Sb. m. s.

Cílem Úmluvy je předcházet škodlivým účinkům závažných průmyslových havárií přesahujících hranice jednotlivých států na lidské zdraví, životní prostředí a majetek. Důraz je kladen na podporu preventivních opatření zaměřených na hodnocení rizika a předcházení vzniku závažných havárií a v případě, že k nim došlo, na jejich účinnou likvidaci. Důležitou součástí Úmluvy je spolupráce států při přípravě a zavádění vnitrostátních právních předpisů v oblasti prevence vzniku závažných průmyslových havárií a vzájemná výměna informací o zkušenostech získaných při hodnocení rizika havárií a jejich následcích. Výměna informací má pomoci ke snížení rizika vzniku podobných havárií v jednotlivých státech a k postupnému dosažení stejné úrovně bezpečnosti ve všech smluvních stranách Úmluvy. Současně upravuje Úmluva možnost vzájemné pomoci při likvidaci závažných havárií a jejich následků.

Úmluva se vztahuje na průmyslové havárie, které vznikají následkem nekontrolovatelných změn během jakékoliv činnosti spojené s nebezpečnými látkami v procesu výroby, používání, skladování, manipulace a přepravy v místě nebezpečné činnosti. Nevztahuje se na válečné stavy, jaderné havárie, havárie na vojenských zařízeních, havárie přehrad, havárie při pozemní dopravě, havárie v důsledku činností v mořském prostředí a na úniky ropy a jiných škodlivých látek do moře. Ustanovení Úmluvy se nedotýkají závazků smluvních stran přijatých ve dvoustranných dohodách, pokud jsou stanovena přísnější opatření, než jsou opatření stanovená v Úmluvě.

Základní principy Úmluvy jsou v legislativě ČR zahrnuty v zákonu č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, a v jeho prováděcích předpisech. V souladu s tímto zákonem Ministerstvo životního prostředí vykonává funkci kompetentního orgánu pro oblast prevence závažných havárií a styk se zahraničím. Ministerstvo vnitra plní funkci kontaktního místa pro oznamování závažné havárie.

14.1. Požadavky na podávání hlášení - reporting

Hlášení o plnění požadavků úmluvy je povinně předkládáno smluvními stranami a hodnoceno na konferencích smluvních stran (1x za 2 roky). Hlášení za ČR připravuje OER MŽP.

    1. Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Konference smluvních stran – 3 denní jednání, 1x za dva roky, účastní se zástupci MŽP a MV

Výbor pro implementaci Úmluvy (zástupci jsou voleni) - 3 denní jednání, 1 x ročně, zástupce MŽP byl zvolen členem Výboru (v r.2000 a opětovně v r.2002) - Ing. Eduard Malášek, CSc., odbor legislativní MŽP

14.3. Kontaktní místo a osoba

Odbor environmentálních rizik MŽP, Ing. Pavel Forint (OER MŽP)

  1. Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer

Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer byla sjednána 17. března 1992 v Helsinkách. V současné době má Úmluva 33 smluvních stran, včetně Evropských společenství. Úmluva vstoupila v platnost 6. října 1996. Česká republika se stala smluvní stranou 10. září 2000. Úmluva byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 59/2002 Sb. m. s.

Cílem Úmluvy je zajistit ochranu a racionální, pro všechny strany únosné, využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Úmluva zavazuje smluvní strany k provádění vhodných opatření k prevenci, omezování a snižování znečištění vod přecházejících státní hranice a k tomuto účelu zavádět odpovídající opatření. Dále směřuje k podpoře únosného hospodaření s vodními zdroji, k monitorování a vyhodnocování stavu hraničních vod, ke vzájemné výměně informací (např. o jakosti hraničních vod a hydrologii), k vypracování postupů hlásné havarijní a povodňové služby atd.

Důležitou součástí Úmluvy je předpoklad, že zainteresované strany uzavřou dvoustranné nebo mnohostranné dohody či jiná ujednání, která budou podrobněji definovat jejich vztahy a chování při řešení otázek, upravených Úmluvou.

Česká republika má v současnosti uzavřeny bilaterální smlouvy o spolupráci na hraničních vodách se všemi sousedními státy. Zároveň je Úmluva na mnohostranné úrovni plněna na základě Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe, Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním a Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje, ve kterých je Česká republika jedním ze smluvních států.

15.1 Požadavky na podávání hlášení – reporting

Úmluva ukládá smluvním stranám co nejširší výměnu informací v oblastech spadajících do rámce Úmluvy. Prozatím nebyl připraven dotazník, který by smluvní strany museli vyplňovat. Výměna informací je zajišťována mj. zapojením ČR do mezinárodních komisí pro ochranu povodí a prostřednictvím aktivit vyvíjených v rámci bilaterálních smluv.

15.2 Přehled pracovních orgánů úmluvy a zapojení ČR

Konference smluvních stran - 3 denní jednání, 1x za tři roky, účastní se zástupci MŽP, MZe a MZ

Pracovní skupina pro monitoring a hodnocení – 3 denní jednání, 1x ročně, účastní se zástupce VÚV

V rámci Pracovní skupiny pro Monitoring a hodnocení vznikla Směrnice pro monitorování a hodnocení hraničních vodních toků. K jejímu ověření byly založeny na významných hraničních vodních tocích pilotní projekty. ČR se do této aktivity zapojila podepsáním “Memoranda porozumění mezi MŽP ČR a MŽP SR o společné účasti na pilotním projektu pro ověření Směrnic EHK OSN pro monitorování a hodnocení hraničních vodních toků v povodí Moravy” v roce 1998. Od té doby se na aktivitách Pilotního projektu podílí pracovníci Výzkumného ústavu vodohospodářského, pobočka Brno.

Pracovní skupina pro hospodaření s vodou – 3 denní jednání, 1x ročně, účastní se zástupce MŽP

Ad hoc expertní skupina pro vody a průmyslové havárie – 3 denní jednání, 1 x ročně, účastní se zástupce ČIŽP

Pracovní skupina pro právní aspekty – zástupci MŽP se z úsporných důvodů neúčastní

    1. Kontaktní místo a osoba

Odbor ochrany vod MŽP, Ing. Jaroslav Kinkor (ředitel OOV)

16. Protokol o vodě a zdraví

Ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací byl k Úmluvě vypracován Protokol o vodě a zdraví, který byl podepsán v Londýně v červnu 1999. Protokol má dosud 11 smluvních stran, Česká republika je jednou z nich (ratifikační listina ČR byla uložena u depozitáře 15.11.2001). Protokol vstoupí v platnost po uložení šestnácté ratifikační listiny (popř. listiny o schválení, přístupu) u depozitáře.

Hlavním cílem Protokolu je na všech úrovn

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů