Pátek, 29. března 2024

Nová energetická legislativa v ČR

Nová energetická legislativa v ČR
Tuzemská spotřeba elektřiny je nižší než ve většině západoevropských zemí, a to kolem 6300 kWh. Méně se spotřebovává na jihu Evropy. Ve střední Evropě má ovšem ČR na jednoho obyvatele nejvíc co do výroby i spotřeby elektřiny, v Polsku jsou oba ukazatele zhruba poloviční.
AUTOR-DOMICIL: Milena Geussová

Spotřeba elektřiny v EU rostla v devadesátých letech zhruba o 1,9 procenta ročně, nyní se předpokládá 1,5 procenta ročně. Energetická koncepce ČR předpokládá v příštích 25 letech roční růst spotřeby asi o 1,3 procenta. Produkce z fosilních paliv se na celkové produkci podílí téměř 65 procenty, téměř třicet procent je z jádra.

MEZITITULEK: Energetický zákon
Vláda v březnu schválila návrh novely energetického zákona, která upravuje termíny a podmínky liberalizace trhu s plynem a elektřinou. Aktualizace zákona byla zcela nutná, aby odpovídal novým požadavkům, zakotveným v novele dvou energetických směrnic EU z roku 2003.
Zatímco liberalizace trhu elektřinou pokračuje a za necelé dva roky si budou moci všichni odběratelé vybrat svého dodavatele - i domácnosti, u plynu se teprve začíná. První krok má být podle novely energetického zákona učiněn již 1. ledna 2005, týkat se bude velkých odběratelů plynu. Ke konci roku 2006 to má být již celý plynárenský trh.
Novela energetického zákona přináší i další novinky. S elektřinou budou moci obchodovat např. i obce. Mohou sdružovat požadavky na dodávky elektrické energie svých zařízení či obyvatel a dosáhnout tak silnější pozice ve vyjednávání s dodavateli, a tím i nižších cen. Výhodu ze sjednocení požadavků na dodávku by obec mohla využít i u vlastních administrativních budov, výroben, kin či podniků s vlastní majetkovou účastí. Bude to ovšem pro obce náročné, budou k tomu potřebovat specializované vyškolené pracovníky. Dosud se obce a občané nemohou pro odběr elektřiny sdružovat.
Novela zákona předpokládá také právní, účetní a manažerské oddělení provozovatelů přenosové, přepravní a distribuční soustavy do konce roku 2006, a to jak u elektřiny, tak u plynu. Pro plynárenství to bude finančně i organizačně náročné. Česká plynárenská unie by proto chtěla oddálit liberalizaci trhu s plynem o rok, tzn. že první krok by byl odložen o rok až na leden 2006 - v tu dobu by ovšem mohl být plynárenský trh liberalizován úplně, platilo by to pro všechny odběratele najednou. Otevření trhu pro domácnosti by tak nastalo dokonce o rok dříve, než je plánováno.
V Evropě již některé státy, jako Rakousko nebo Německo, otevřely své energetické trhy již stoprocentně. Nejzazší termín pro otevření trhů je podle evropských směrnic polovina roku 2007.
Novela zavádí pojem dodavatel poslední instance, který bude povinně dodávat za regulované ceny těm odběratelům, kteří nebudou mít zájem využít možnost výběru dodavatele. Byla by to jakási záchranná síť pro malé podniky a domácnosti, které si dodavatele nenajdou samy, ať již z pohodlnosti či z nemožnosti sjednat si přijatelné podmínky.

MEZITITULEK: Obnovitelné zdroje
Novela energetického zákona v ČR ovšem prošla vládou později než návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE). Ten se však nyní \"zadrhl\" v Poslanecké sněmovně a hlasovat se o něm bude zřejmě až na podzim. Podpora výroby z OZE vychází ze směrnice ES č. 2001/77. V Poslanecké sněmovně se v polovině dubna konal k těmto problémům seminář, na kterém byla pojmenována řada kontroverzních oblastí, o kterých by se mělo ještě jednat. Cílem je zajistit 8 % výroby energií prostřednictvím OZE v roce 2010. Ekologové tvrdí, že je to příliš malé procento, energetici to pokládají skoro za nadlidský úkol, protože ČR má relativně omezené možnosti pro uplatnění OZE.
Stanovení vyšších výkupních cen elektřiny vyráběné na bázi OZE již narazilo na první problémy. Např. biomasa, jejíž rozšíření je v ČR poměrně perspektivní, se stala žádaným zdrojem a její ceny rostou. Pro menší výrobce elektřiny a zejména pak pro malé místní teplárenské zdroje na bázi biomasy je nebezpečné, že se např. dřevní štěpky spalují v kotlích klasických tepelných elektráren spolu s uhlím - při zájmu velkých výrobců pak jsou stále dražší a do jisté míry nedostatkové.
Diskutuje se rovněž o rizikách vyplývajících z toho, že by výrobci elektřiny z OZE dostali garance na zajištění ekonomičnosti tohoto podnikání, a to na sedm až patnáct let. Otázkou je, zda bude zákon podporovat i kogenerační výrobu elektřiny a tepla a jak.. Zůstane v navrženém zákoně i kapitola o teplárenství?
V dosud neschváleném zákoně o podpoře výroby elektřiny a tepla prostřednictvím OZE se očekává, že do roku 2010 stoupne tato výroba z 1998 GWh v roce 2001 na 5445 GWh v roce 2010. Tahounem by měly být především větrné elektrárny (místo 0,5 GWh by vyráběly 930 GWh) a biomasa (2200 místo 5,9 GWh).

MEZITITULEK: Strategická koncepce
Koncepce energetické politiky, přijaté poprvé v roce 2000, se má aktualizovat každé dva roky. MPO z řady scénářů, posuzovaných také z hlediska životního prostředí, doporučilo tzv. zelený scénář ze Strategie energetické koncepce. Do něho byly sice zapracovány některé připomínky, jeho základní charakter, podpora domácích zdrojů energie, především hnědého uhlí, a případná výstavba dalšího jaderného zdroje, v něm však zůstal zakotven. Vláda ho v březnu 2004 přijala přes nesouhlas Ministerstva životního prostředí. Po roce 2020 má být v plném proudu obnova tepelných elektráren. Hnědé uhlí má být v dostatečném množství k dispozici minimálně do roku 2030, kdyby byly prolomeny limity těžby, pak do roku 2060. Využití uhelných zásob záleží na regionech a jejich vyjednávání s občany dotčených obcí - pokud se nezmění legislativa.
Strategická energetická koncepce vznikla opožděně - podle jiné legislativy byly kraje povinné vypracovat své územní energetické koncepce, navázané na koncepci státní, ale měly k tomu stanoven termín, který čekání na materiál schválený vládou vylučoval. Územní koncepce tedy vznikaly nezávisle na centrální energetické koncepci a lze se s nimi seznámit na webových stránkách jednotlivých krajů. Státní energetická koncepce však není pro kraje diktátem, má vytvářet jen rámec jejich vlastních koncepcí.
Prostor pro obnovitelné zdroje energie i za cenu jejich netržní podpory by měl omezit riziko závislosti na jednom druhu paliv, případně na jejich dovozu. Toto riziko se čím dál častěji diskutuje v Evropské unii, protože evropské země jsou stále více závislé na dovozu energetických zdrojů a paliv, zejména pak zemního plynu. To se týká i Velké Británie, jejíž domácí produkce začne od roku 2004 prudce klesat.
Jak je na tom Evropa se závislostí? Analytikové z firmy Wood Mackenzie zveřejnili prognózu, že evropský dovoz plynu vzroste do roku 2015 o padesát procent. Bude to víc než 60 % evropské spotřeby zemního plynu místo dnešních 40 %. Zdrojem budou naleziště v Rusku a na Blízkém východě. Rusko by mohlo za 12 let dodávat 40 procent evropské spotřeby, tj. asi 300 mld. kubíků ročně, dnes je to asi 150 mld. kubíků ročně. Očekává se rovněž, že poroste evropský dovoz zkapalněného plynu, který do roku 2010 získá 12 procent trhu proti nynějším sedmi procentům.
Závislost na dovozu ztíží vytvoření konkurenčního prostředí v distribuci plynu. Zatím je tu opravdu jen malý pokrok, ač to Brusel v roce 2000 členským zemím nařídil zajistit od roku 2007.
Problémy jsou však i v elektroenergetice. Vytvoření jednotného hospodářského prostoru v Evropě a tlak na liberalizaci energetického trhu vedou ke zvyšování požadavků na vývozy a dovozy elektřiny - národní soustavy však pro zahraniční obchod budovány nebyly, což platí i pro tu českou. Jejich hlavním účelem bylo zásobování vlastního území a přeshraniční propojení bylo zřizováno jen za účelem vzájemné výpomoci. Tzv. volně obchodovatelné kapacity přeshraničních propojení přestaly poptávce obchodníků dostačovat a tvoří tzv. úzká místa v přenosových soustavách. Země ve shodě s Evropskou komisí hledají možnosti, jak je zvýšit. Ukazuje se totiž, že je to nutné kvůli bezpečnosti dodávek v případě velkých síťových poruch, jaké se udály např. v loňském roce.
Podle závěrů jednání Evropské unie v Barceloně by každá členská země měla mít kapacity přeshraničních propojení odpovídající 10 procentům domácí spotřeby elektřiny z důvodu bezpečnosti a stability dodávek a také kvůli vyrovnání kolísavého výkonu větrných elektráren. Česká republika tuto normu dvojnásobně překračuje, protože však pilně obchoduje s elektřinou, tak se přeshraniční kapacity přesto jeví jako nedostatečné.
FUNKCE AUTORA:
Autorka je editorka
týdeníku Ekonom
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů