Ročně ušetříte až tisíce korun

Pro stále více lidí se stává jedním z důležitých kritérií při nákupu techniky její energetická náročnost - tedy zjednodušeně řečeno: kolik potřebují energie pro svůj provoz. Energeticky šetrné výrobky nám totiž pomohou během let jejich používání výrazně ušetřit za platby elektřiny, což při dostatečném vytížení dokáže obvykle bohatě vyvážit jejich často o něco vyšší pořizovací cenu. Pro mnoho především mladých lidí je důležitým argumentem i to, že jejich provoz je šetrnější i ekologicky.
Poměrně jednoduchá je situace hlavně při nákupu větší domácí techniky, tedy například automatických praček, chladniček, myček na nádobí, elektrických trub či ohřívačů vody. Zákon totiž obchodníkům ukládá, aby na dobře viditelném místě, tedy buď na horní, nebo na čelní straně přístroje umístili takzvaný energetický štítek. Ten slouží jako základní orientační pomůcka a musí obsahovat především údaj o spotřebě elektrické energie - a to buď za jeden pracovní cyklus, nebo za rok provozu, někdy se ale udává i spotřeba denní (například u lednic). Pračky navíc udávají i spotřebu vody a účinnost praní za jedno vyprání - k výpočtu se používá praní maximálního množství prádla při teplotě vody 60 stupňů Celsia.
Každý výrobek je zařazen podle spotřeby energie do určité kategorie označené písmenem, kdy \"A\" zahrnuje ty nejúspornější spotřebiče a s postupujícími písmeny dle abecedy se jejich energetická výhodnost mění v náročnost. Nejhorší jsou v tomto směru produkty ve skupině F, ale například u chladniček a mrazniček, které zaznamenaly největší vývoj z hlediska úspory elektrické energie, se už s touto kategorií ani nesetkáme - končí u D. Protože ale u chladící techniky začalo být v kategorii A poměrně těsno, přidala Evropská unie další dvě skupiny pro mimořádně úsporné výrobky. Ty se tak mohou pyšnit označením A či A .
Po našem vstupu do EU musí prodejci označovat vedle spotřeby elektrické energie i energetickou třídu také u elektrických trub, což doposud nebylo povinné. K výpočtu se používá vytopení trouby na 200 stupňů Celsia a hodinové udržení této teploty. Nakupujete-li domácí techniku přes internet nebo katalog, musí vás prodávající seznámit s údaji z energetického štítku ještě před uzavřením obchodu.
Rozdíl v úspoře energie může být přitom poměrně značný. Při současné ceně 3,28 koruny za jednu kilowatthodinu (aktuální sazba DE 02 Pražské energetiky) můžete ušetřit u lednice ve skupině A až kolem šesti set korun ročně oproti srovnatelnému přístroji v energetické kategorii C. Při průměrné životnosti lednic kolem deseti patnácti let tak ušetříme až kolem devíti tisíc korun, což většinou bohatě pokryje zvýšené náklady na pořízení kvalitnější lednice. Podobné úspory nabízejí i kvalitní pračky oproti svým méně šetrným konkurentkám - pochopitelně přičteme-li k elektrické energii i vodu a méně pracích prostředků u přístrojů s vyšší účinností praní.
Podobně jako větší domácí spotřebiče mají své kategorie i žárovky a zářivky. Zde může být úspora ještě výraznější, protože běžnou stowattovou žárovku může nahradit úsporná s příkonem 23 wattů. Za hodinu tak ušetříte 77 wattů, což je při jejím používání tři hodiny denně úspora 84 315 wattů ročně. Jestliže platíte 3,28 koruny za jednu kilowatthodinu, ušetříte u jediné žárovky ročně 276,50 koruny. V bytě či domě jich ale máte jistě několik. Úsporné žárovky, respektive zářivky, jsou sice výrazně dražší než běžná žárovka, mají ale často více než patnáctinásobnou životnost.
U počítačové a kancelářské techniky - tedy u samotných počítačů, monitorů, faxů, scannerů, kopírek či tiskáren - se i v Evropě nakonec prosadilo logo Energy Star, původem ze Spojených států. To označuje spotřebiče s nízkou provozní spotřebou energie a počítá s ním už i Evropská unie.
Co se týče televizí či počítačových monitorů, všeobecně platí, že klasická obrazovka je energeticky dosti náročná. Poměrně finančně dostupnou a energetickou variantou tak mohou být například stále populárnější přístroje s takzvaným LCD displejem, které jsou navíc mnohem šetrnější i k lidskému oku.
Možná už během letošního roku by se mohly v Evropské unii začít používat energetické štítky také pro klimatizační jednotky. Tato povinnost měla být v členských zemích původně vyžadována už od půlky loňského roku, ale doposud nebyly k dispozici patřičné normy.
Za dva roky pak vstoupí v rámci EU v platnost energetická certifikace budov, což budou vlastně energetické štítky pro jednotlivé domy. Tato osvědčení budou vlastníkům, nájemcům nebo potenciálním kupcům k dispozici při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budov.. K jejich provozu, tedy osvětlení, topení a podobně, se totiž v současnosti využívá 40 procent koncové spotřeby energie.
O tom, že spotřebitelé neberou úsporu energie na lehkou váhu, svědčí i fakt, že v současnosti je zhruba devadesát procent u nás prodávaných chladniček, mrazniček a jejich kombinací v energetických třídách A či B. Protože při prosazování energetických štítků byla hlavním motivem ekologie, je jen logické, že svého ohodnocení se brzy dočká i sama elektrická energie.
V mnoha západoevropských zemích už lidé začali velmi výrazně rozlišovat mezi ekologicky získávanou elektřinou - tedy ze šetrných, obnovitelných zdrojů, například větrných či světelných (slunečních) elektráren - a elektřinou ekologicky náročnou, tedy například z elektráren tepelných. I elektřina se proto začala dělit do různých kategorií, což chce EU časem prosadit ve všech členských zemích. A jak se ukazuje například v Nizozemsku, mnozí spotřebitelé po svých dodavatelích elektrické energie začali požadovat výhradně takzvanou \"zelenou elektřinu\".