Energetika s uhlím počítá, stát musí říct, co dál

Appian Group, vlastník Mostecké uhelné společnosti (MUS), který neuspěl při privatizaci hnědouhelných dolů, se plánů na získání nové těžební příležitosti nevzdává. I proto spolupracuje především s elektrárenskou firmou ČEZ, která už vlastní část Severočeských dolů. Generální ředitel Appian Group Jan Vacík to považuje za přirozené. Podle něj se nedá otvírat nová těžba uhlí bez zajištěného odběru a stejně tak se nedá stavět nová tepelná elektrárna bez toho, aby její provozovatel věděl, kde vezme uhlí.

hn: Už jste se vzpamatovali z neúspěchu, který jste utrpěli při privatizaci Severočeských dolů?
Vzpamatovali. Určitě to pro nás nebyla příjemná zpráva, jak privatizace dopadla, ale život jde dál.


hn: Podcenili jste soutěž, minimálně pokud šlo o cenu, kterou jste nabízeli za akcie?
Ne, naopak, připravovali jsme se asi nejodpovědněji ze všech soutěžitelů. Problém byl spíš v návrhu smlouvy, kde se prostě chtělo všechno najednou. Strategický partner, který převezme odpovědnost za rozvoj regionu, za sociální smír v regionu, za ochranu životního prostředí, dokonce i nápravu některých starých ekologických škod. A ještě dá nejvíc peněz okamžitě a hned za akcie. Všechny tyto věci prostě najednou vyřešit nejdou.


hn: Cenu za akcie jste ale nabídli nejnižší. To nebyl špatný odhad?
Znovu říkám - všechna zadání soutěže se musí posuzovat dohromady.


hn: Cena má vždycky svou cenu, ne?
To by byla úplně jiná soutěž. Možná je to jen nedostatek mé představivosti, ale skutečně si nedokážu představit, že se taková firma prodává bez ohledu na ochranu životního prostředí a sociální dopady.


hn: Ve vizi státu o privatizaci Severočeských dolů se znovu mluví o vytvoření společného podniku - ČEZ, Severočeských dolů a MUS. Je to reálné?
Tak nevím, jestli se mluví o společném podniku. Společný podnik je kategorie akciové společnosti s účastmi dvou subjektů. Takhle daleko určitě nejsme, ale o společném postupu jsme začali mluvit už loni na podzim. Dali jsme na stůl své rozvojové programy a snažili se je sblížit. Konfrontovali jsme představy o tom, jaké jsou zásoby uhlí, jaké výkony klasických elektráren se dají na těchto zásobách uskutečnit, jak lze elektrárny zásadním způsobem modernizovat. Čili tuto spolupráci jsme zahájili. Dnes to není o společném podniku, ale o společném postupu.


hn: Mluvíte o spolupráci skupiny Appian, ČEZ a Severočeských dolů?
Teď jsem mluvil o skupině Appian Group a ČEZ.


hn: Na Ministerstvu průmyslu a obchodu se ale přímo mluví o spojení Severočeských dolů a Mostecké uhelné, a to pod taktovkou ČEZ a Appian Group. Dokážete si to představit?
Dokážu si to představit.


hn: Bez toho, aby se Severočeské doly prodaly nebo vznikl jakýsi společný podnik?
Integrace těžby v severočeské hnědouhelné pánvi je asi základ nějakého dlouhodobého rozvoje. A možností je celá řada. Zopakovat se samozřejmě může i výběrové řízení.


hn: Na severu Čech bude nutné obnovovat elektrárny. Je podle vás nutné, aby do té doby byly těžební lokality v jednom celku?
Určitě by to usnadnilo situaci. Dnes existuje jen jediná lokalita, která je schopná bez rušení územních ekologických limitů zásobit elektrárnu po dobu její životnosti, tedy po čtyřicet let. Jsou to Vršany, tedy lokalita Mostecké uhelné společnosti.


hn: Stále hodláte stavět elektrárnu?
Pro elektrárnu nestačí jen mít uhlí. Proto není možné jen stavět úplně něco nového na zelené louce. Nejprve je nutné podívat se na všechny možnosti, tedy i tam, kde jsou současné zdroje. A zvážit, zda je možné elektrárnu rozšířit nebo na jejím místě postavit novou. To je další důvod, proč uvažovat o jednotném a společném postupu s ČEZ.


hn: Se strategickými plány Appianu určitě souvisí i to, zda budou zachovány či nikoliv územní limity těžby. Očekáváte, že budou zrušeny?
Stát vlastně v několika postupných krocích přiděluje práva těžby k vyhrazeným nerostům. Uhlí mezi ně patří, a pokud se stát rozhodl, že se uhlí bude těžit dál, pak musí počítat s prolomením limitů. Ostatně, když se podíváte do takzvaného zeleného scénáře energetické politiky, který vláda schválila, tak v jeho bilanci už je uhlí za územními ekologickými limity. Což by měl stát v dalších krocích potvrdit.


hn: Vláda by tedy podle vašeho názoru měla říct - rušíme limity?
Není potřeba říci rušíme. Říkám, že je potřeba, aby byl jasněji vyjádřen státní zájem pokračovat v těžbě hnědého uhlí. Když se těžební firma dostane do situace, kdy stát říká ano i ne, je to velice problematické. Stát nemůže říkat, nějak si to tam vyjednejte. Stát se musí rozhodnout, co opravdu chce v těžbě hnědého uhlí a v energetice, musí dát nějaké záruky po dobu životnosti těžebních lokalit a elektráren.


hn: Snaží se Appian vyjednávat s obcemi, které leží za územními limity?
Nevyjednává, nicméně kontakty existují. Těžba na nejdiskutovanější lokalitě, to je důl Československá armáda, než se dotkne územních ekologických limitů, může pokračovat do roku 2017. Čili jistý časový prostor existuje. Problém je ale v tom, že když se bude definitivní rozhodnutí oddalovat, pak už to nebude o pokračování těžby, ale o úplně nové otvírce lomu. Což bude mnohem dražší.


hn: Jaká suma by to odhadem byla?
Máme to spočítané přesně.


hn: Je to částka kolem čtyř miliard korun?
Řekl bych, že je vyšší.


hn: Nakolik budoucí strategii Appian Group ovlivní přidělování emisních povolenek na vypouštění oxidu uhličitého?
Stát by sice neměl povolenky přidělit nějak velice blahovolně, přesto by však měl vytvořit určité rezervy. Myslím tím vytvořit rezervy pro nové zdroje, pro nové druhy podnikání.


hn: Ministerstvo životního prostředí navrhuje, aby průmysl v příštích třech letech dostal obchodovatelné povolenky na vypuštění 91,6 miliónu tun emisí skleníkových plynů ročně. To číslo podle expertů z MŽP kopíruje průměrnou produkci vybraných 430 zařízení v letech 1999 až 2001 - činila 89 miliónů tun - a zahrnuje prognózy tempa růstu jednotlivých průmyslových odvětví. Je to podle vás dostačující?
Neviděl jsem rozpis přidělení jednotlivých povolenek vybraným podnikům, ale celkový objem povolenek ani nepokrývá současné emise provozovatelů. A pokud je toto záměrem, pak měl být firmám stanoven nějaký cíl, bench-mark pro dosažení například vyšší účinnosti při výrobě elektřiny. To však národní plán nestanovuje. Zároveň není šťastné, že Ministerstvo životního prostředí odmítlo spoluúčast ministerstva průmyslu na plánu přidělování povolenek. Plán tak dává příliš moci nad ekonomikou do rukou jednoho úřadu.


hn: Co tato čísla znamenají konkrétně pro Appian?
Dám příklad Teplárny Otrokovice, která patří do naší skupiny. Podle nynějšího návrhu by musela od roku 2005 kromě přidělených povolenek další nakupovat. Odhadujeme, že v letech 2005 až 2007 by přidělené povolenky pokryly pouze devadesát procent reálných emisí letošního roku.


hn: Průmyslníci v Německu vyvinuli na vládu takový tlak, že nakonec ustoupila a povolenek rozdala víc než zamýšlela. Dá se něco podobného očekávat také v Česku?
Vezměme si jednu věc: Pokud nebudou vytvořeny rezervy pro nové zdroje, a nějaký objem povolenek bude rozdělen mezi současné zdroje, tak je logické, že nedojde k zásadní modernizaci elektráren.


hn: Proč?
V Česku je uhlí s vyšším obsahem popela. Jestliže se má při stejné výrobě podstatným způsobem snížit emise kysličníku uhličitého, je pro to nezbytné vytvořit podmínky. Jsou potřeba záruky, že zdroj nebude zatěžován dalšími daněmi, ekodaněmi. Že nebude zatěžován nějakými dalšími administrativními legislativními zásahy. Množství povolenek, tedy případně nutnost povolenky nakupovat, to je silný nástroj.


hn: Chcete říci, že by čeští producenti mohli být znevýhodněni před konkurencí?
Přes řadu konferencí a seminářů o konkurenceschopnosti české energetiky nikdy tam nezaznělo, na jakém trhu je ona konkurenceschopnost míněna. Bohužel, nikdy také nebyla nálada poslouchat fakt, že již dávno neexistuje izolovaný český trh, ale hrajeme na otevřeném evropském trhu. Takže mluvit najednou například o tom, že by se měl regulovat export, je nesmysl.


Jan Vacík
Post předsedy představenstva a generálního ředitele soukromé firmy Appian Group obsadil Jan Vacík letos v březnu, v nejvyšších funkcích vystřídal Antonína Koláčka. Pro řízení Appianu, který chce hrát výraznou roli v energetice, a to těžbou počínaje a dodávkami elektřiny konče, má odpovídající kvalifikaci. Dva roky byl nejvyšším šéfem elektrárenské společnosti ČEZ.
O elektrárenské společnosti ale mluví nerad. Z jejího čela byl odvolán v roce 1999 s příchodem nové politické reprezentace a na přímý pokyn tehdejšího ministra průmyslu Miroslava Grégra.
Po odvolání z postu generálního ředitele nastoupil Vacík do nadnárodní firmy Schneider Electric, a to do funkce obchodního ředitele české pobočky. V roce 2001 pak založil poradenskou firmu QTA. Ta se zabývala obchodováním s elektřinou a konzultační služby poskytovala například i Appian Group.
Třiapadesátiletému absolventu Vysokého učení technického, obor silnoproudá elektrotechnika, a MBA programu na Prague International Business School, na koníčky nezbývá mnoho času. Každou volnou chvilku využije k poslechu hudby, četbě knihy nebo práci na zahrádce.