Větrné elektrárny naše životní prostředí nezlepší

Ústecký kraj je stále vnímán českou veřejností jako špinavý kout republiky a veškeré úsilí krajské samosprávy v oblasti životního prostředí směřuje k tomu, aby tato jeho nehezká pověst patřila historii. Bohužel mají krajští politici málo pravomocí a také musím říci, že se velmi často ve svých úmyslech a záměrech rozcházíme s názory představitelů rozhodujících ministerstev. Konkrétně necítíme účinnou vládní nebo ministerskou podporu akcím, které by našemu regionu skutečně pomohly, ať mluvíme například o splavnění Labe nebo svedení sílící nákladní dopravy na dálnice vedoucí mimo obydlená území.
V Ústeckém kraji jsou ale i složitější témata. Koncepce životního prostředí v našem regionu musí být v souladu s energetickou koncepcí přijatou státem a tady vnímám jeden výrazný rozpor, spočívající v tom, že tato koncepce stále počítá s významným podílem energie vyrobené z hnědého uhlí. To se mi skutečně nelíbí, technologie získávající energii z tohoto zdroje jsou stále neefektivní a z hlediska dlouhodobě udržitelného rozvoje se na neustálém znehodnocování života v našem regionu podílejí velmi výrazně. Bohužel, s těžbou uhlí a s výrobou elektrické energie jsou provázány významné vlivové skupiny a my je jako představitelé kraje nemůžeme ignorovat. Přesto ale říkám, že pro zlepšení životního prostředí našeho regionu bude nezbytné postupně snižovat jak těžbu hnědého uhlí, tak instalované výkony tepelných elektráren.
Česká republika nemá elektrické energie nedostatek, naopak, je jejím velmi významným vývozcem v rámci zemí Evropské unie. Tvrdím ale, že se tak děje na úkor nás všech v severozápadních Čechách; máme tu nejvyšší nemocnost, dlouhodobě poškozovanou krajinu a řadu dalších negativních vlivů. Krajská samospráva musí vyvíjet tlak proti tomuto trendu a abych byl konkrétní, rozhodně budeme usilovat o zachování těžebních limitů, tak jak si je přejí i obce. Je zajímavé se zamyslet nad tím, čeho krajská politika v oblasti životního prostředí dosáhla za téměř čtyři roky od svého zrodu. Jako velmi pozitivní vidím skutečnost, že Ústecký kraj se naučil účinně ovlivňovat charakter nových výrob, které tu mají zájem působit. Máme skutečně rozhodné slovo při tvorbě průmyslových zón a myslím, že se to na kvalitě života lidí v regionu začíná poznenáhlu projevovat, nepouštíme si sem podniky, o které nestojíme. Otevřeně prohlašuji, že za vhodnější považuji rozvoj atomové energie, doplněný využíváním obnovitelných zdrojů. Zde mám ovšem výhrady k tolik prosazovaným větrným elektrárnám. Jejich provoz samozřejmě životní prostředí nepoškozuje, ale vždy musíte mít připravenou \"teplou\" zálohu pro pokrytí případného výpadku dodávek elektrické energie, když přestane foukat, a tak tu musí zůstávat i nešetrné energetické výroby.
Co mě jako politika zastupujícího zájmy Ústeckého kraje naopak těší, je fakt, že zdejší lidé přestávají vnímat poškození životního prostředí jako jeden z hlavních problémů. Ještě před 10-15 lety odsud utíkali kvůli ovzduší, zažili jsme tu i ekologické demonstrace. V dnešní době ale tady na severu o špatném ovzduší už tolik nemluvíme, máme také jiné starosti. V tuto chvíli bych řekl, že Ústeckému kraji končí jakési zkušební období prvních čtyř let. Česká republika je členem Evropské unie a na poli životního prostředí má oproti svým novým sousedům co dohánět. Vždycky říkám, že největší problém každého konání jsou detaily a toto lze vztáhnout i na naši politiku spojenou s životním prostředím. Řekl bych, že máme postavenu hrubou stavbu připomínající dům. Pokud ale v tomto domě - krásném a čistém Ústeckém kraji - budeme chtít jednou skutečně bydlet, musíme se začít těmito \"detaily\" zabývat. Krajští politici usilující o zlepšení životních podmínek v našem regionu ničeho významného nedosáhnou, když se lidé budou ke svému okolí chovat lhostejně a s nezájmem. Abych ale nebyl nespravedlivý, obyvatelé našeho regionu žijí v horším životním prostředí než si zaslouží. Náprava tohoto stavu, to je motto našeho snažení.