Lobbisté v Bruselu. Dveře k informacím a odrazový můstek k zakázkám

Jak to udělat, aby se právě váš problém, či zájem vašeho podniku dostal na ten správný úřednický stůl? A aby tam nezůstal jen ležet? Lobbisté to vědí. A proto je o jejich služby mezi firmami zájem.

Když si při surfování na internetu najedete na stránky Evropského parlamentu, najdete odkaz \"Akreditovaní lobbisté\". Seznam, který se otevře, musí napoprvé každého zarazit. U parlamentu je akreditováno asi patnáct tisíc lidí pracujících pro dva tisíce nevládních organizací, spolků, právních firem, profesních sdružení nebo federací. Poslanci neskrývají, že služby lobbistů potřebují. Ani génius nedokáže obsáhnout politiku unie vcelku a vyznat se v jejích protichůdných zájmech.
\"Lobbování je přirozenou stránkou života. Když děláte nové zákony pro automobilový trh, nebo chcete, aby výrobci likvidovali na své náklady staré vraky, nebo používali při výrobě materiály, jež se dají recyklovat, potřebujete znát názory výrobců aut. Ti dávají práci miliónům lidí a pokud by se dostali do velkých obtíží, je v obtížích celá unie,\" řekl v dřívějším rozhovoru pro Hospodářské noviny předseda Evropské komise Romano Prodi.
Ani v Bruselu, stejně jako kdekoliv na světě, ale není svět černobílý. Zatímco tisíce lobbistů se pokoušejí dostat na stůl důležitého úředníka postoj podniku nebo zájmové skupiny, která je platí, jiní využívají svůj dřívější politický vliv a dostávají se tak do střetu zájmů.
Britský deník Sunday Times například před čtyřmi lety vytvořil fiktivní skupinu Industries for Community (Průmysl pro společenství) a oslovil tři bývalé vysoké funkcionáře Evropské komise. Expředsedu Jacquese Santera, bývalého komisaře pro průmysl Martina Bangemanna a Ira Pádraiga Flynna. Skupina je požádala, zda by nevyjednali lepší podmínky ve směrnici, která nařizuje všem průmyslovým firmám, aby na vlastní náklady likvidovaly znečištění, jež svou výrobou způsobí.
Ačkoliv bývalí komisaři nesmějí po odchodu z funkce několik let lobbovat pro soukromou sféru, Bangemann si ihned řekl o 250 eur na hodinu a nabízel fiktivní skupině zprostředkování jednání s úředníky Evropské komise. Flynn chtěl 500 liber za den a Santer (jenž si jako jediný o peníze přímo neřekl) dával k dobru své vztahy s komisařkou pro životní prostředí Margot Walströmovou.
Článek Sunday Times vyvolal v Bruselu skandál a vyšetřování případu osobně řídil nový předseda komise Romano Prodi, jenž jinak proti lobbování nic nemá. \"Lobbování je o poskytování informací, ne korupci,\" říká Prodi. \"V Bruselu jsou zažitá pravidla výhodná pro všechny - instituce, profesní skupiny a podnikatele. Jejich zneužívání by nepřineslo nic dobrého.\"

Jak vypadá takový běžný den evropského lobbisty? Pokud už má konkrétního klienta a přesné zadání, zjistí, co pro něj může udělat. A přání firem bývají různá. Když to vezmeme aktuálně, chemickým podnikům se nelíbí nový systém testování výrobků, který je bude stát miliardy eur. Snaží se proto vyvolat veřejnou diskusi, tlačit na poslance Evropského parlamentu, aby jim pomohli proti organizacím, které se starají o zájmy spotřebitelů, a přesvědčili Evropskou komisi, aby testování navrhla.
Chemické podniky se mohou opřít o federace evropského průmyslu, podnikatelů a zaměstnanců. Nechají vypracovat dopadové studie, které ukáží drtivý dopad na stabilitu sektoru. Naopak ochránci životního prostředí připraví analýzy, jak moc se projevuje na ekologii fakt, že neznáme vliv určitých látek na život lidí a zvířat. A začíná boj: v klubech, výborech Evropského parlamentu a kuloárech.
Velké zájmové skupiny mají své vlastní zástupce v Bruselu na adresách blízko evropské čtvrti, zaplavují novináře svými tiskovými prohlášeními a zvou je na konference. Potřebují medializovat svůj problém, dostat svůj názor do širšího povědomí. Také to je jeden z důvodů, proč občas někteří bruselští zpravodajové světových médií přejdou k lobbistickým firmám. Čas od času i tajně, což dokázala zpráva Evropské federace novinářů stará dva roky. Federace v ní uvedla, že někteří novináři už nevykonávají svou profesi a pracují pro lobbisty. Nechávají si ale své průkazy, jež jim umožňují volný vstup do budov Evropské unie a otevírají jim dveře ke komisařům a poslancům. Evropská komise od té doby chce po zpravodajích každý rok potvrzení od jejich zaměstnavatele, že stále vykonávají svou profesi.
A kdo jsou vedle bývalých komisařů a poslanců, jež by se tomu ve skutečnosti neměli věnovat, oni pověstní bruselští lobbisté? Většinou bývalí úředníci Evropské komise, asistenti poslanců v Evropském parlamentu, nebo prostě ekonomové, právníci a bývalí diplomaté, kteří jsou zběhlí v unijním dění a mají dobré kontakty na administrativu evropských institucí.

Mezi lobbisty ze zavedených firem, jež působí v Bruselu i třicet let, jsou už i čeští zástupci. Jedním z prvních byl Karel Firla, jenž se před pěti lety spojil s belgickou lobbistickou firmou Interel. Na počátku Firla především radil českým firmám, co musí udělat, aby přežily vstup Česka do unie. Více než měsíc po rozšíření se situace změnila.
\"Už poslední rok před rozšířením, ale dnes v ještě větší míře, nás klienti honí k tomu zjišťovat, co se připravuje za legislativu v odvětví, kde podnikají. Mají mnohem konkrétnější představy a připravují pro nás své pozice, které se pak snažíme dostat k lidem, kteří o problému jednají v Radě Evropské unie, parlamentu nebo komisi,\" uvádí Firla.
Práce českých lobbistů v terénu se v současnosti týká hlavně tří oblastí: hospodářské soutěže, životního prostředí a čerpání peněz z unijních fondů. Firmy, které si myslí, že peníze z fondů je naučí čerpat odborník z Bruselu, ale brzy zjistí, že žádost o finance se podává v Česku a projekt také musí předložit českým úředníkům. K čemu je pak podnikateli bruselský lobbista? \"Někteří klienti chtějí, abychom jim našli podobné projekty, které se už realizovaly v někdejší patnáctce. Chtějí využít zkušenosti, neopakovat chyby a zjistit, zda mohou na projekt peníze vůbec dostat,\" říká Firla.
Vedle klasických lobbistů jsou ale v Bruselu i kanceláře, které poskytují klientům hlavně informace o unijním dění nebo právní rady. Občas se i jim nesprávně říká lobbisté. Mezi ně patří právní kancelář Kocián-Šolc-Balaštík, jež byla první českou kanceláří svého druhu v Bruselu. Nedávno se spojila s dalšími advokáty z nových členských zemí, aby pokryla širší teritorium.
\"Klientům hlavně nabízíme výklad určitých pravidel v hospodářské soutěži nebo u zadávání veřejných zakázek z hlediska unie,\" říká advokátka z české kanceláře Andrea Löfflerová. Kancelář zastupuje i Českou národní banku v případech státní pomoci bankovnímu sektoru. Připravuje se také na zastupování firem kvůli hospodářské soutěži.

Specifické služby nabízí v Bruselu také CEBRE, organizace zastupující Hospodářskou komoru a Svaz průmyslu a dopravy. CEBRE připravuje školení pro manažery podniků nebo jejich vlastníky, aby se seznámili s fungováním unie a pochopili její politiku. \"Jedním z programů je balíček Evropské přežití. Manažeři přijedou do Bruselu na čtrnáctidenní stáž, během níž se seznámí s institucemi unie, setkají s vybranými úředníky a zástupci zájmových federací. Na konci jim dáme sepsat vizi jejich podniku s ohledem na bruselskou zkušenost,\" vysvětluje ředitelka CEBRE Blanka Jakubcová.
Zcela specifickou skupinou \"lobbistů\" jsou pak zástupci regionů nebo měst. Z České republiky jako první otevřelo svou kancelář v Bruselu hlavní město Praha a po prapodivných začátcích spojených s neprůhlednou činností posílilo svůj tým, který dnes vede bývalý primátor Jan Koukal. Z regionů má své zastoupení v Bruselu Středočeský a Jihočeský kraj. Pardubický kraj se v Bruselu představil, ale stálou kancelář teprve zvažuje.
\"Období, kdy podniky a kraje houfně uvažovaly o zřizování stálých zastoupení, je pryč. Všichni se rozmýšlejí, zda náklady na provoz budou odpovídat výsledkům. Velké podniky určitě přijdou, ale nebude to hned,\" dodává Karel Firla.

AUTOR: Autor je stálý zpravodaj Hospodářských novin v Bruselu