Zamyšlení studentky

O problému, který se dotýká nás všech, poslala do redakce svůj zajímavý příspěvek dívka z Jičína. Jsme přesvědčeni, že stojí za otištění.
Tak jak se člověku někdy poplete svět a myšlenky se valí mozkovými závity tam a zpátky, inspirované kdovíčím, vytanul mi na mysli, snad díky dnešní spršce televizních zpráv, výraz \"otázka životního prostředí\". Ta zvláštní tři slova.
Slovo \"otázka\"

Už jen slovo \"otázka\" jako by nám chtělo připomenout, že cosi ještě není dořešeno, že tu je problém a že ten problém stále žije, ať už si ho všímáme nebo ne.
Přídavné jméno \"životní\"
Následuje přídavné jméno \"životní\", které nás odkazuje ke slovu život a připomíná nám, že problém, skrývající se jako stín za těmi třemi slovy, není jen obecná fráze, malichernost, ale že se přímo dotýká právě toho nejcennějšího, co každý z nás má, a je proto aktuální a velmi důležitý osobně pro každou lidskou (a nejen lidskou) bytost na této planetě.

Výraz \"prostředí\"
Trojici pak uzavírá výraz \"prostředí\", jenž ve spojení s předchozím slovem znamená \"místo k životu\". Jakékoliv; klidné, krásné, příjemné, ale i znečištěné, odporné, hlučné či nevhodné. Záleží jen na nás, jakou možnost zvolíme, co budou ta slova znamenat. Asi se to špatně poslouchá (nebo čte), každý z nás nerad slyší, že by měl něco udělat se svým životem, změnit ho, možná se trošku uskromnit, zvláště pokud to jemu samotnému nepřinese žádný užitek. Anebo jste si teď právě pomysleli, že už přece děláte všechno možné; šetříte vodou, elektřinou, teplem, třídíte odpad i baterie, kupujete si výrobky v šetrných obalech. Možná se už dávno snažíte, možná jste ekologičtí, ale co zmůže jeden človíček, jestliže velké firmy a korporace vypouštějí denně do ovzduší tuny oxidu uhličitého, do řek špínu a chemikálie, když rozvojové státy v rámci urychlení růstu ekonomiky vykácejí denně obrovské plochy deštných pralesů, když světové mocnosti jako USA a Rusko stále odmítají ratifikovat Kjótský protokol a snížit emise skleníkových plynů?

Otázka stíhá otázku
A vůbec, co s oslavovanými Američany, s jejich McDonald\'s, auty a obrovskou hospodářskou prosperitou? Proč by se měli vzdát svých zisků? Vždyť celý svět by chtěl dosáhnout jejich úrovně, všichni tolik usilují, aby se jim přiblížili! Ale je to skutečně to pravé, o co bychom měli stát? Zastavme se ještě u Kjótského protokolu, proč není dosud ratifikován? Všichni přece stále mluví o důležitosti snižování produkce skleníkových plynů, připouštějí jejich nezanedbatelný vliv na oteplování planety, téměř neustále pořádají konference a diskutují. Musíme si však uvědomit, že vysokou politiku nedělají ideály a vznešené myšlenky, nýbrž jen lidé. Lidé volení lidmi. Politici neradi činí nepopulární opatření a krásné myšlenky o lepším a čistším světě se uskutečňují přes drahé filtry a přístroje, kvóty či sankce. Průmysl pracuje a vyrábí podle ekonomických principů co nejlevněji a čistý vzduch je drahý. Různá omezení pak přinášejí zdražování, hospodářské problémy, ekonomické dopady, nespokojené lidi. Kterýpak politik si přeje nespokojené voliče?

Velké maličkosti
Velké věci se skládají z maličkostí. Je třeba začít u sebe, u svého vlastního názoru na svět. Každá maličkost, každá kapka ušetřené vody, každý papírek ve správném kontejneru je takovým malým vítězstvím jednoho člověka nad světovou korporací. Změníme li svoje myšlení a nároky, pak i naši politici budou moci životní prostředí efektivně chránit, byť i za cenu spousty neoblíbených a nepříjemných opatření. Je krásné, když si můžeme říct, že jsme recyklací papíru právě zachránili strom. V tomto směru bych chtěla pochválit jičínské občany, protože si myslím, že v našem městě funguje tento systém velmi dobře, i když by se nějaké chybičky našly. Pro naše město je to veliká výhra, velké vítězství. Důkaz, že nechceme, aby v budoucnu slova \"životní prostředí\" znamenala jen betonovou pustinu, černé nebe a asfaltová moře, domov odpadků, místo k životu.
Zuzana Procházková, studentka LG Jičín

Zdroj: Noviny Jičínska