Čtvrtek, 28. března 2024

Hluk kolem nás

Jak nás ovlivňuje a čím se mu bráníme
Hluk kolem nás

Hluk je nechtěný a bezcenný zvuk, který znečisťuje a ničí životní prostředí. Jeho zdrojem je nepravidelné chvění hmoty kolem nás – na rozdíl od tónů, které vznikají pravidelným kmitáním (viz Vesmír 77, 670, 1998/12). Chvějící se hmotou může být cokoliv bez ohledu na skupenství – sloupec vody nebo vzduchu, lidská hlasivka, struna.

Hladina hluku na celém světě stoupá a dosahuje již nebezpečné výše. Lidské tělo se po tisíce let v podstatě nezměnilo, kdežto hluk vzrůstal. Akustická energie hluku sice není velká, ale lidské ucho je na hluk, resp. silný zvuk obecně, velice citlivé. Miliony lidí jsou vystaveny hluku tak silnému, že časem ztrácejí sluch (viz Vesmír 77, 667, 1998/12). Hluk na nás působí nejen při práci, ale i ve chvílích odpočinku. Značný hluk působí doprava, zejména vozidla svážející odpadky, hlučné jsou také generátory, kompresory, technika používaná ve stavebnictví. Vysokou hladinou zvuku však člověka ohrožují i hudební produkce, při kterých se používají zesilovače, např. koncerty rockové hudby či disko. S nadsázkou lze pak mluvit o „hudebním hluku“ (viz Vesmír 76, 167, 1997/3).

Hluk ovlivňuje kvalitu prostředí i náš pracovní výkon a duševní zdraví. Ruší náš odpočinek, tedy i soukromý život, vyvolává ztrátu rovnováhy, poruchy spánku, podráždění. Přitom strojů i přístrojů působících hluk přibývá. Pracovníci v továrnách požadují zařízení s nižší hladinou hluku, než nařizují předpisy. Totéž platí o domácích spotřebičích, nejvíce jsou ceněny výrobky s poměrně tichým chodem. Samozřejmě již byly vyvinuty různé technologie tlumení hluku, například počítačový program Orpheus pomáhá konstruktérům snižovat hladinu hluku při vývoji WEIRICHvýrobku. Další možností jsou tlumiče hluku a tlumicí materiály.

Výjimečně se najdou i výrobky, které jsou vybavovány „zařízením na výrobu zvuku“ – zmiňme alespoň motocykly Harley Davidson s „charakteristickým zvukem“ nebo třeba zubní pastu, která při otevření hraje.

Jak se hluk měří
V prvním století př. Kr. napsal římský architekt Vitruvius pojednání De architectura, v němž mimo jiné přirovnává šíření zvuku k šíření vln na vodě, do níž byl vhozen kámen. Zvuk se ovšem nešíří jen v rovině vodorovné, ale také v rovině svislé. Obecně lze říci, že se šíří všemi směry, dokud nenarazí na nějakou překážku.

Akustické vlny mají dvě vlastnosti: frekvenci a intenzitu. Frekvence se vyjadřuje v cyklech za vteřinu (jednotkou je hertz), a pokud je pravidelná, určuje výšku tónu. Intenzita je měřítkem síly zvuku (jednotkou je decibel). Protože měřit intenzitu je pracná záležitost, měří se síla hluku jako akustický tlak, který je akustické intenzitě úměrný (jednotkou je rovněž decibel). Souhrn korigovaných akustických tlaků na různých frekvencích se vyjadřuje jedním číslem (dBA), které nejlépe vystihuje citlivost sluchu. Protože se dBA vyjadřuje v logaritmické stupnici, sčítáním dvou stejných hluků vznikne výsledný hluk jen o 3 dB větší: 90 dBA 90 dBA = 93 dBA. Uvedu několik příkladů akustického tlaku, respektive hluku:

Co se stane, když zvuk narazí na překážku? Buď projde překážkou na druhou stranu (jako světlo prochází oknem) a utlumí se, nebo je pohlcen (jako houba pohlcuje vodu), anebo je odražen do mnoha směrů (jako kuželky zasažené koulí). Ve většině případů však nastanou všechny tři situace najednou.Důležitý je také čas dozvuku (počet vteřin, za který zvuk klesne o 60 dB). Při dlouhém dozvuku splývají slova dohromady, řeč není srozumitelná. Vhodný dozvuk ve školní třídě je 0,4 až 0,6 vteřiny, běžně však bývá mnohem delší. Řešit to lze dvěma způsoby: snížit vnitřní objem místnosti, nebo zvětšit zvukovou pohltivost stěn (prostřednictvím akustických panelů, koberců apod.).

Dalším ukazatelem srozumitelnosti učitelovy řeči je poměr síly jeho hlasu vůči hladině hluku ve třídě. Měří se v dBA a měla by mít hodnotu 10. Třídy se špatnou akustikou se bohužel stavějí dodnes, přestože v nich žáci hůře rozumějí, což negativně ovlivňuje kvalitu výuky. Takovým problémům lze předejít, jestliže architekt k projektu přizve akustického konzultanta.

Regulace hluku ve Spojených státech
V Homérově Odysseji je popsáno, jak Odysseus na radu Kirké ucpal svým námořníkům uši voskem, aby neslyšeli zpěv Sirén. Od té doby se ochrana sluchu trochu zlepšila, ale přesto se i dnes místo inženýrského řešení mnohde nabídnou pracovníkům hlučného provozu chrániče. Je to podobné, jako kdybychom doma místo větrání chodili v plynové masce.

Již v roce 1831 napsal D. E. Fosbroke, že „ztráta sluchu u kovářů je důsledkem jejich zaměstnání“. V roce 1970 byl v USA zaveden první federální standard pro hluk v pracovním prostředí, 1) který povoluje nanejvýš 90 dBA po 8 pracovních hodin denně. Maximální přípustný hluk je 115 dBA, a to jen když trvá velice krátce. Později byla správnost těchto kritérií potvrzena studiemi, jež probíhaly na velkém počtu osob po dobu 8 let.

Roku 1971 byla v USA založena agentura pro inženýrskou kontrolu hluku. 2) Zaměřila se na zlepšení spolupráce mezi odborníky, zvyšování jejich kvalifikace, vývoj a zveřejňování nových metod. O rok později si protesty americké veřejnosti proti vzrůstajícímu hluku vyžádaly vznik kontrolního orgánu. 3) Odpovědnost za dozor nad dodržováním zásad převzala federální Agentura pro ochranu životního prostředí. 4) Bohužel ale nebylo stanoveno, jak se mají nařízení uplatňovat. Výsledkem bylo, že o deset let později zůstala federální agentura bez peněz. Dnes už neexistuje žádný federální protihlukový program, vyjma omezování hluku v blízkosti letišť. Veškerou práci tohoto typu převzaly národní a okresní instituce, které však s federální agenturou nespolupracují.

V roce 2001 začala studijní komise agentury pro inženýrskou kontrolu hluku pracovat na návrhu nového protihlukového zákona. Pracovníci komise jsou rozděleni do tří skupin: hluk v pracovním prostředí, hluk v životním prostředí a hlučnost spotřebičů. Komise dosud pokračuje v práci.

Co se týče diskoték a klubů, považuje se za přípustnou hladinu 94 dBA, pokud poslech netrvá déle než dvě hodiny jednou týdně. Na druhé straně se ale někteří badatelé domnívají, že se člověk učí při poslechu klasické hudby lépe než v tichu, jde o takzvaný Mozartův efekt (viz rámeček 1 ). K těmto výsledkům dospěli na základě studií s vysokoškolskými studenty. Některé školy dnes tuto metodu zkoušejí i na malých dětech, jiné ji kritizují jako neúčinnou.

Vlny šířené v České republice
Roku 1958 založili odborníci, kteří se akustikou zabývali profesionálně, akustickou organizaci v rámci Československé vědeckotechnické společnosti. Jejím předsedou se stal J. B. Slavík. Vnitropolitická situace v Československu byla tenkrát, na přelomu padesátých a šedesátých let, velice nepřívětivá, vyžadovala se především „politická angažovanost“, a proto byli akustikové rádi, že uhájili možnost pokračovat ve své apolitické činnosti. Zvolili si motto „Akustické vlny se šíří nezávisle na politické situaci“. Významnou úlohu hrály semináře, které od r. 1964 organizovali v rámci akustické skupiny ČsVTS akustikové J. Ransdorf a P. Urban (první z nich se zabýval hlukem strojů, druhý hlukem motorových vozidel). Úroveň seminářů byla vysoká a ponechávala prostor tvůrčím diskusím. Semináře se konaly dvakrát do roka a pokračují dodnes – po r. 1989 již v Československé (a posléze v České) akustické společnosti. V předsednictví společnosti se postupně vystřídali J. Němec, P. Urban. Z. Škvor, J. Novák a nyní V. Kunzl. Semináře se rozrostly na akustické konference. Mnoho členů České akustické společnosti se podílí na práci mezinárodních organizací 5) a naopak společnost organizuje i mezinárodní akce. 6)

Poznámky   
1) Occupational Safety and Health Act of 1970 (OSHA).
2) Institute of Noise Control Engineering (INCE).
3) Noise Control Act of 1972 (NCA-72).
4) Environmental Protection Agency (EPA).
5) Mnozí Češi působili např. v ISO, IEC, United Nations, jiní byli aktivní v cizině. J. Tichý byl prezidentem Institute of Noise Control Engineering USA a Acoustical Society of America (ASA), další byli činní na univerzitách a v průmyslu.
6) Letos Česká akustická společnost organizuje mezinárodní konferenci Inter-Noise 2004, která se bude konat na ČVUT v Praze od 22. do 25. srpna. Účast zájemců (i z jiných oborů) je vítána.
 
Rámečky   

MOZARTŮV EFEKT
Roku 1993 rozšířil psycholog F. H. Rauscher z Wisconsinské univerzity zprávu, že poslech Mozartovy hudby zvyšuje inteligenci vysokoškolských studentů o 8 až 9 bodů stupnice IQ. Svá alarmující tvrzení podpořil studiemi, v nichž srovnával IQ pokusných osob po desetiminutovém poslechu Mozartových skladeb s jejich IQ jednak po deseti minutách relaxační hudby, jednak po stejně trvajícím pobytu v naprostém tichu. Brzy se o jeho činnost začala zajímat veřejnost – je lákavé koupit si nahrávku Mozartovy skladby a ve chvíli potřeby ji použít jako neškodný mentální dopink.

Rauscherovy testovací metody rozvinul Ch. F. Chabris z Harvardovy univerzity v massachusettské Cambridži. Výběr skladeb však ponechal – Mozarta reprezentovala jen dvě díla: Sonáta pro dva klavíry D dur (K 448) a Requiem. Vzrůst IQ při poslechu Mozartových skladeb činil dle Chabrise v průměru 1,5 bodu, což je méně než výkyvy jednotlivce při opakování inteligenčního testu. Mimo jiné z Chabrisových studií vyplývá, že poslouchání jak Mozarta, tak relaxační hudby pozvedne výkon pouze těm, kteří mají z poslechu požitek. Značný počet školních dětí je prý lépe stimulován populární hudbou než Mozartem. Pro mírný efekt, který se projevuje spíš v prostorově-časové představivosti než v abstraktních dedukcích, má Chabris prosté vysvětlení: pravá hemisféra je vyburcována zážitkem.

Podobným způsobem testovala jednotlivce skupina K. M. Steeleho z Univerzity v Severní Karolíně spolu s kolegy z Montrealské univerzity v Kanadě. Na základě výsledků dospěli k závěru, že Mozartova sonáta pro dva klavíry posluchačovu inteligenci nemění, kdežto Requiem ji mírně zvyšuje.

Později F. H. Rauscher řekl, že nikdy nečinil Mozarta odpovědným za „vyšší inteligenci“, mluvil pouze o vlivu jeho hudby na tvorbu prostorových představ a časového uspořádání, tedy schopností, které se – stejně jako vnímání hudby – vážou k pravé mozkové hemisféře. O možném vlivu na levou hemisféru, tedy na abstraktní logické úvahy, uvažoval prý jen v souvislosti s rytmickým uspořádáním skladeb. Trvá však na tom, že je efekt nezávislý na emocionálním rozpoložení. Dokázal prý, že Mozartova hudba probudí z komatu pacienta při epileptickém záchvatu, kdežto skladby jiných skladatelů tyto účinky nemají. Experimentoval i s potkany – podle něj se ti, kteří byli Mozartově hudbě vystaveni před narozením, později lépe orientují v labyrintu.

Z popisu výzkumů se víceméně dozvíme, že po některých skladbách to někdy někomu lépe myslí. Společným rysem všech studií je důkladný popis testovacích metod vedle překvapivě ležérního přístupu k testovanému hudebnímu materiálu. (Nature 365, 611, 1993; 393, 570, 1998; 399, 214, 1999; 400, 826, 1999)

Pavla Loucká
http://vesmir.cz
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů