Neúplatná
Jedni mě napadají, že pracuji pro ruské výzvědné služby, druzí křičí, že jsem
americká špiónka, třetí pak, že spolupracuji s Íránci," říká Manana
Kochladzeová. "A to jen proto, že jsem se ozvala proti tomu ropovodu..."
Dvaatřicetiletá Gruzínka je už několik let terčem útoků. Pro některé politiky a
úředníky se stala nepřítelem číslo jedna. Kdo ví, zdali dnes nelituje, že
nenásledovala své rodiče, vědecké pracovníky, a opustila poklidnou akademickou
půdu.
"Vystudovala jsem fyziologii a vždy jsem se zajímala o ochranu životního
prostředí. Jednoho dne jsem se ale rozhodla, že bude lepší, když budu dělat
něco, co bude mít vliv na život mé země dnes. A ne čekat roky, až se projeví
výsledky nějakého mého vědeckého bádání."
Manana Kochladzeová založila v roce 2000 organizaci Zelená alternativa, z níž se
v krátké době stala jedna z nejsilnějších nevládních organizací v Gruzii. A od
počátku vystupovala proti výstavbě nového gigantického ropovodu z
ázerbájdžánského Baku do tureckého Ceyhanu.
Mělo by jím denně protéct milión barelů ropy. Stavba přijde na tři miliardy
dolarů a hlavní část zaplatí britská společnost BP, která se sdružila s několika
firmami do konsorcia BTC. Celková délka ropovodu bude 1750 kilometrů, z toho 248
kilometrů povede po území Gruzie.
"Co nám vadí nejvíce, je skutečnost, že se ropovod dotkne citlivých oblastí
Gruzie," říká Kochladzeová. "Například Borjomi Gorge, to je naše kulturní
dědictví. Je tu národní park, je to vyhledávaná turistická oblast. Místní
minerální prameny jsou světově proslulé. Voda, která se z nich stáčí a vyváží
již od devatenáctého století, výrazně ovlivňuje ekonomiku země. Obchod s ní
tvoří deset procent gruzínského exportu. A firmy na minerálky zaměstnávají
pětadvacet procent místního obyvatelstva."
Kochladzeová neváhá hovořit o korupci, ukazuje prstem na zkorumpované. Chová se
jako hrdá Gruzínka. Z jejích slov je cítit rozhořčení. Nechce, aby se s její
zemí zacházelo jako s chudákem, který za trochu peněz kývne na všechno. Zatím
ale vše vypadá, že se původní projekt, odsouhlasený ještě za Ševardnadzeho
vlády, měnit nebude.
"Odborníci varovali - sem potrubí klást nesmíte. Je tu nestabilní oblast. Pokud
dojde k poruše, k úniku ropy, nastane ohromná katastrofa. Navždy se znečistí
zdroje minerálních vod," varuje Kochladzeová.
Podle ní Gruzie nebude mít z ropovodu téměř žádný užitek. Ropa zemí jen proteče,
zato hrozba ekologické katastrofy je obrovská. Zdůrazňuje, že nebyla vůbec
zvažována hrozba zemětřesení. A myslí si, že ropovod bude hrozbou nejen pro
Gruzii, i v tureckém přístavu Ceyhan může při havárii dojít ke znečištění moře.
Je však realistka.
"Nikdy jsme si nemysleli, že bychom stavbu, když už o ní bylo rozhodnuto, mohli
zastavit. Hlavní bylo, aby byl ropovod konstruován podle mezinárodních
standardů. Bohužel ani zde jsme zatím příliš neuspěli."
Vypadá to ale, že se podceňuje. Její Zelená alternativa společně se studentským
hnutím už dosáhly mnohého dříve nemyslitelného. Začalo se s vypořádáváním nároků
přehlížených vesničanů, majitelů pozemků, přes které ropovod povede.
Představitelé konsorcia jsou nuceni denně veřejně projekt obhajovat, dokazovat,
že nic nepodcenili. A o ropovodu se hovoří i ve světě, na stranu gruzínských
ochránců životního prostředí se postavily mnohé světové organizace.
A tak nebylo divu, že Manana Kochladzeová obdržela před několika týdny v San
Francisku ocenění Goldman Environmental Prize za rok 2004, které je přirovnáváno
k Nobelově ceně za ochranu životního prostředí. Její součástí byla i odměna ve
výši 125 000 dolarů.
"Tohle ocenění naší organizaci pomůže. Dodá nám vážnosti. A snad už přestanou
útoky a obviňování, v čím zájmu jednáme," řekla po ceremoniálu Manana
Kochladzeová.
Jedni mě napadají, že pracuji pro ruské výzvědné služby, druzí křičí, že jsem americká špiónka, třetí pak, že spolupracuji s Íránci," říká Manana Kochladzeová. "A to jen proto, že jsem se ozvala proti tomu ropovodu..."
Dvaatřicetiletá Gruzínka je už několik let terčem útoků. Pro některé politiky a úředníky se stala nepřítelem číslo jedna. Kdo ví, zdali dnes nelituje, že nenásledovala své rodiče, vědecké pracovníky, a opustila poklidnou akademickou půdu.
"Vystudovala jsem fyziologii a vždy jsem se zajímala o ochranu životního prostředí. Jednoho dne jsem se ale rozhodla, že bude lepší, když budu dělat něco, co bude mít vliv na život mé země dnes. A ne čekat roky, až se projeví výsledky nějakého mého vědeckého bádání."
Manana Kochladzeová založila v roce 2000 organizaci Zelená alternativa, z níž se v krátké době stala jedna z nejsilnějších nevládních organizací v Gruzii. A od počátku vystupovala proti výstavbě nového gigantického ropovodu z ázerbájdžánského Baku do tureckého Ceyhanu.
Mělo by jím denně protéct milión barelů ropy. Stavba přijde na tři miliardy dolarů a hlavní část zaplatí britská společnost BP, která se sdružila s několika firmami do konsorcia BTC. Celková délka ropovodu bude 1750 kilometrů, z toho 248 kilometrů povede po území Gruzie.
"Co nám vadí nejvíce, je skutečnost, že se ropovod dotkne citlivých oblastí Gruzie," říká Kochladzeová. "Například Borjomi Gorge, to je naše kulturní dědictví. Je tu národní park, je to vyhledávaná turistická oblast. Místní minerální prameny jsou světově proslulé. Voda, která se z nich stáčí a vyváží již od devatenáctého století, výrazně ovlivňuje ekonomiku země. Obchod s ní tvoří deset procent gruzínského exportu. A firmy na minerálky zaměstnávají pětadvacet procent místního obyvatelstva."
Kochladzeová neváhá hovořit o korupci, ukazuje prstem na zkorumpované. Chová se jako hrdá Gruzínka. Z jejích slov je cítit rozhořčení. Nechce, aby se s její zemí zacházelo jako s chudákem, který za trochu peněz kývne na všechno. Zatím ale vše vypadá, že se původní projekt, odsouhlasený ještě za Ševardnadzeho vlády, měnit nebude.
"Odborníci varovali - sem potrubí klást nesmíte. Je tu nestabilní oblast. Pokud dojde k poruše, k úniku ropy, nastane ohromná katastrofa. Navždy se znečistí zdroje minerálních vod," varuje Kochladzeová.
Podle ní Gruzie nebude mít z ropovodu téměř žádný užitek. Ropa zemí jen proteče, zato hrozba ekologické katastrofy je obrovská. Zdůrazňuje, že nebyla vůbec zvažována hrozba zemětřesení. A myslí si, že ropovod bude hrozbou nejen pro Gruzii, i v tureckém přístavu Ceyhan může při havárii dojít ke znečištění moře. Je však realistka.
"Nikdy jsme si nemysleli, že bychom stavbu, když už o ní bylo rozhodnuto, mohli zastavit. Hlavní bylo, aby byl ropovod konstruován podle mezinárodních standardů. Bohužel ani zde jsme zatím příliš neuspěli."
Vypadá to ale, že se podceňuje. Její Zelená alternativa společně se studentským hnutím už dosáhly mnohého dříve nemyslitelného. Začalo se s vypořádáváním nároků přehlížených vesničanů, majitelů pozemků, přes které ropovod povede. Představitelé konsorcia jsou nuceni denně veřejně projekt obhajovat, dokazovat, že nic nepodcenili. A o ropovodu se hovoří i ve světě, na stranu gruzínských ochránců životního prostředí se postavily mnohé světové organizace.
A tak nebylo divu, že Manana Kochladzeová obdržela před několika týdny v San Francisku ocenění Goldman Environmental Prize za rok 2004, které je přirovnáváno k Nobelově ceně za ochranu životního prostředí. Její součástí byla i odměna ve výši 125 000 dolarů.
"Tohle ocenění naší organizaci pomůže. Dodá nám vážnosti. A snad už přestanou útoky a obviňování, v čím zájmu jednáme," řekla po ceremoniálu Manana Kochladzeová.
Dvaatřicetiletá Gruzínka je už několik let terčem útoků. Pro některé politiky a úředníky se stala nepřítelem číslo jedna. Kdo ví, zdali dnes nelituje, že nenásledovala své rodiče, vědecké pracovníky, a opustila poklidnou akademickou půdu.
"Vystudovala jsem fyziologii a vždy jsem se zajímala o ochranu životního prostředí. Jednoho dne jsem se ale rozhodla, že bude lepší, když budu dělat něco, co bude mít vliv na život mé země dnes. A ne čekat roky, až se projeví výsledky nějakého mého vědeckého bádání."
Manana Kochladzeová založila v roce 2000 organizaci Zelená alternativa, z níž se v krátké době stala jedna z nejsilnějších nevládních organizací v Gruzii. A od počátku vystupovala proti výstavbě nového gigantického ropovodu z ázerbájdžánského Baku do tureckého Ceyhanu.
Mělo by jím denně protéct milión barelů ropy. Stavba přijde na tři miliardy dolarů a hlavní část zaplatí britská společnost BP, která se sdružila s několika firmami do konsorcia BTC. Celková délka ropovodu bude 1750 kilometrů, z toho 248 kilometrů povede po území Gruzie.
"Co nám vadí nejvíce, je skutečnost, že se ropovod dotkne citlivých oblastí Gruzie," říká Kochladzeová. "Například Borjomi Gorge, to je naše kulturní dědictví. Je tu národní park, je to vyhledávaná turistická oblast. Místní minerální prameny jsou světově proslulé. Voda, která se z nich stáčí a vyváží již od devatenáctého století, výrazně ovlivňuje ekonomiku země. Obchod s ní tvoří deset procent gruzínského exportu. A firmy na minerálky zaměstnávají pětadvacet procent místního obyvatelstva."
Kochladzeová neváhá hovořit o korupci, ukazuje prstem na zkorumpované. Chová se jako hrdá Gruzínka. Z jejích slov je cítit rozhořčení. Nechce, aby se s její zemí zacházelo jako s chudákem, který za trochu peněz kývne na všechno. Zatím ale vše vypadá, že se původní projekt, odsouhlasený ještě za Ševardnadzeho vlády, měnit nebude.
"Odborníci varovali - sem potrubí klást nesmíte. Je tu nestabilní oblast. Pokud dojde k poruše, k úniku ropy, nastane ohromná katastrofa. Navždy se znečistí zdroje minerálních vod," varuje Kochladzeová.
Podle ní Gruzie nebude mít z ropovodu téměř žádný užitek. Ropa zemí jen proteče, zato hrozba ekologické katastrofy je obrovská. Zdůrazňuje, že nebyla vůbec zvažována hrozba zemětřesení. A myslí si, že ropovod bude hrozbou nejen pro Gruzii, i v tureckém přístavu Ceyhan může při havárii dojít ke znečištění moře. Je však realistka.
"Nikdy jsme si nemysleli, že bychom stavbu, když už o ní bylo rozhodnuto, mohli zastavit. Hlavní bylo, aby byl ropovod konstruován podle mezinárodních standardů. Bohužel ani zde jsme zatím příliš neuspěli."
Vypadá to ale, že se podceňuje. Její Zelená alternativa společně se studentským hnutím už dosáhly mnohého dříve nemyslitelného. Začalo se s vypořádáváním nároků přehlížených vesničanů, majitelů pozemků, přes které ropovod povede. Představitelé konsorcia jsou nuceni denně veřejně projekt obhajovat, dokazovat, že nic nepodcenili. A o ropovodu se hovoří i ve světě, na stranu gruzínských ochránců životního prostředí se postavily mnohé světové organizace.
A tak nebylo divu, že Manana Kochladzeová obdržela před několika týdny v San Francisku ocenění Goldman Environmental Prize za rok 2004, které je přirovnáváno k Nobelově ceně za ochranu životního prostředí. Její součástí byla i odměna ve výši 125 000 dolarů.
"Tohle ocenění naší organizaci pomůže. Dodá nám vážnosti. A snad už přestanou útoky a obviňování, v čím zájmu jednáme," řekla po ceremoniálu Manana Kochladzeová.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích