Obnova ozónu stojí miliardy
Lidé každoročně vyrvou Zemi padesát miliard tun surovin.
Vídeňský Institut sociální ekologie to přepočetl a zjistil, že denně každý
člověk surovin "spotřebuje" 22 kilogramů.
Jejich zpracováním vzrostlo mezi lety 1975 až 2000 znečištění životního
prostředí v průmyslových státech o 28 procent. "Další růst by už byl z
ekologického hlediska neúnosný," varuje nad tímto číslem nezávislá
washingtonská organizace World Resources Institute.
Není proto divu, že těsně před Dnem záchrany ozónové vrstvy, který OSN
stanovila na dnešek, vystoupil britský premiér Tony Blair a řekl, že jeho země
bude ochraně životního prostředí věnovat velkou pozornost. Zejména nyní, kdy
bude Británie předsedat summitům nejvyspělejších zemí světa, skupiny G8.
Do obnovy ozónové vrstvy, jejíž poškození je jen jedním a zdaleka ne
nejvážnějším ekologickým problémem zeměkoule, investují státy světa ročně
okolo sedmi miliard dolarů. Je to asi desetina částky, která jde na životní
prostředí celkově. České firmy a Státní fond životního prostředí daly
od počátku 90. let na záchranu ozónové vrstvy podle odborných odhadů půl
miliardy až jednu miliardu korun.
Ztráty zapříčiněné ultrafialovým zářením jsou však mnohem vyšší. Jen na léčbu
rakoviny kůže se ročně vydá přibližně deset miliard dolarů. A server
greenleft.com [http://greenleft.com] uvedl, že k tomu je třeba připočítat i
ztráty ve výši alespoň dvaceti miliard, neboť lidé trpící rakovinou přestávají
pracovat ještě v produktivním věku.
Právě proto odborníci tvrdí, že na záchranu ozónové vrstvy je třeba věnovat
ještě více peněz. Světová banka hovoří přibližně o dalších dvou miliardách
dolarů. Pak by podle znalců byla šance, že bude vrstva chránící Zemi před UV
paprsky víceméně obnovena. V ideálním případě bychom se toho mohli dočkat okolo
roku 2050.
K tomu, aby byla ozónová vrstva opět v pořádku, podepsaly státy v roce 1987
takzvaný montrealský protokol. "Zavazují se, že omezí emise látek, které ozón
v atmosféře pohlcují. Jde zejména o freony , které byly dříve běžné při výrobě
chladniček nebo klimatizací," říká americký ekolog John Woolrough.
Rozvinuté země standardy smlouvy dodržují už pátý rok. Rozvojový svět je musí
splnit do roku 2010, ale skutečnost není ideální.
"Rozvojové státy razí vůči Západu podstatné heslo: Vy jste znečišťovali
přírodu a bohatli na tom po dvě staletí, teď jsme na řadě my. To znamená, že
mnohé z nich sice deklarují ochotu dodržovat závazky z Montrealu, ale ve
skutečnosti vypouštějí do ovzduší mnohem více emisí, než by měly," říká
francouzský ekolog Pierre De Laneige.
Lidé každoročně vyrvou Zemi padesát miliard tun surovin.
Vídeňský Institut sociální ekologie to přepočetl a zjistil, že denně každý člověk surovin "spotřebuje" 22 kilogramů.
Jejich zpracováním vzrostlo mezi lety 1975 až 2000 znečištění životního prostředí v průmyslových státech o 28 procent. "Další růst by už byl z ekologického hlediska neúnosný," varuje nad tímto číslem nezávislá washingtonská organizace World Resources Institute.
Není proto divu, že těsně před Dnem záchrany ozónové vrstvy, který OSN stanovila na dnešek, vystoupil britský premiér Tony Blair a řekl, že jeho země bude ochraně životního prostředí věnovat velkou pozornost. Zejména nyní, kdy bude Británie předsedat summitům nejvyspělejších zemí světa, skupiny G8.
Do obnovy ozónové vrstvy, jejíž poškození je jen jedním a zdaleka ne nejvážnějším ekologickým problémem zeměkoule, investují státy světa ročně okolo sedmi miliard dolarů. Je to asi desetina částky, která jde na životní prostředí celkově. České firmy a Státní fond životního prostředí daly od počátku 90. let na záchranu ozónové vrstvy podle odborných odhadů půl miliardy až jednu miliardu korun.
Ztráty zapříčiněné ultrafialovým zářením jsou však mnohem vyšší. Jen na léčbu rakoviny kůže se ročně vydá přibližně deset miliard dolarů. A server greenleft.com uvedl, že k tomu je třeba připočítat i ztráty ve výši alespoň dvaceti miliard, neboť lidé trpící rakovinou přestávají pracovat ještě v produktivním věku.
Právě proto odborníci tvrdí, že na záchranu ozónové vrstvy je třeba věnovat ještě více peněz. Světová banka hovoří přibližně o dalších dvou miliardách dolarů. Pak by podle znalců byla šance, že bude vrstva chránící Zemi před UV paprsky víceméně obnovena. V ideálním případě bychom se toho mohli dočkat okolo roku 2050.
K tomu, aby byla ozónová vrstva opět v pořádku, podepsaly státy v roce 1987 takzvaný montrealský protokol. "Zavazují se, že omezí emise látek, které ozón v atmosféře pohlcují. Jde zejména o freony , které byly dříve běžné při výrobě chladniček nebo klimatizací," říká americký ekolog John Woolrough.
Rozvinuté země standardy smlouvy dodržují už pátý rok. Rozvojový svět je musí splnit do roku 2010, ale skutečnost není ideální.
"Rozvojové státy razí vůči Západu podstatné heslo: Vy jste znečišťovali přírodu a bohatli na tom po dvě staletí, teď jsme na řadě my. To znamená, že mnohé z nich sice deklarují ochotu dodržovat závazky z Montrealu, ale ve skutečnosti vypouštějí do ovzduší mnohem více emisí, než by měly," říká francouzský ekolog Pierre De Laneige.
Vídeňský Institut sociální ekologie to přepočetl a zjistil, že denně každý člověk surovin "spotřebuje" 22 kilogramů.
Jejich zpracováním vzrostlo mezi lety 1975 až 2000 znečištění životního prostředí v průmyslových státech o 28 procent. "Další růst by už byl z ekologického hlediska neúnosný," varuje nad tímto číslem nezávislá washingtonská organizace World Resources Institute.
Není proto divu, že těsně před Dnem záchrany ozónové vrstvy, který OSN stanovila na dnešek, vystoupil britský premiér Tony Blair a řekl, že jeho země bude ochraně životního prostředí věnovat velkou pozornost. Zejména nyní, kdy bude Británie předsedat summitům nejvyspělejších zemí světa, skupiny G8.
Do obnovy ozónové vrstvy, jejíž poškození je jen jedním a zdaleka ne nejvážnějším ekologickým problémem zeměkoule, investují státy světa ročně okolo sedmi miliard dolarů. Je to asi desetina částky, která jde na životní prostředí celkově. České firmy a Státní fond životního prostředí daly od počátku 90. let na záchranu ozónové vrstvy podle odborných odhadů půl miliardy až jednu miliardu korun.
Ztráty zapříčiněné ultrafialovým zářením jsou však mnohem vyšší. Jen na léčbu rakoviny kůže se ročně vydá přibližně deset miliard dolarů. A server greenleft.com uvedl, že k tomu je třeba připočítat i ztráty ve výši alespoň dvaceti miliard, neboť lidé trpící rakovinou přestávají pracovat ještě v produktivním věku.
Právě proto odborníci tvrdí, že na záchranu ozónové vrstvy je třeba věnovat ještě více peněz. Světová banka hovoří přibližně o dalších dvou miliardách dolarů. Pak by podle znalců byla šance, že bude vrstva chránící Zemi před UV paprsky víceméně obnovena. V ideálním případě bychom se toho mohli dočkat okolo roku 2050.
K tomu, aby byla ozónová vrstva opět v pořádku, podepsaly státy v roce 1987 takzvaný montrealský protokol. "Zavazují se, že omezí emise látek, které ozón v atmosféře pohlcují. Jde zejména o freony , které byly dříve běžné při výrobě chladniček nebo klimatizací," říká americký ekolog John Woolrough.
Rozvinuté země standardy smlouvy dodržují už pátý rok. Rozvojový svět je musí splnit do roku 2010, ale skutečnost není ideální.
"Rozvojové státy razí vůči Západu podstatné heslo: Vy jste znečišťovali přírodu a bohatli na tom po dvě staletí, teď jsme na řadě my. To znamená, že mnohé z nich sice deklarují ochotu dodržovat závazky z Montrealu, ale ve skutečnosti vypouštějí do ovzduší mnohem více emisí, než by měly," říká francouzský ekolog Pierre De Laneige.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích