O nás a o vodě

My Čechové (statní jonáci) vlastníme asi největší kus rekreačního objektu na hlavu mezi všemi národy na světě. Je to důsledek kombinace našich dobrých vlastností se špatnými vlastnostmi minulého režimu. Se svou šetrností a přičinlivostí jsme tehdy mohli podnikat málo co jiného. Snad jako reminiscence trampingu, všichni jsme chtěli mít chatu na romantickém místě, nejlépe u vody.

A tak jsou břehy našich řek lemovány chatami, ba co dím, místy chatovými koloniemi. Jenže všechny ty dnešní chaty jsou proti těm trampským jiná generace, pochopitelně i pokud jde o vodu. To už není se džbánem ke studánce, nebo pumpovat u obecní studny. To už není jít si zaplavat do řeky. Řeka je ostatně špinavá a tak si raději napustíme vlastní vodu do bazénu na zahradě. Vždyť my máme studny, vrty, čerpadla, domácí vodárny, a získat vodu nevyžaduje vůbec žádnou práci, stačí otočit kohoutkem. Té lehkosti odpovídá také vybavení našich chat, my máme na chatě tekoucí vodu se vším všudy. Háček je v tom, kam teče ta voda po použití. Tramp se nemusel starat, co se stane s vodou, kterou použil. Bodejť, při jeho spotřebě. My se ale dnes při spotřebě o několik řádů vyšší nestaráme o moc víc. Teoreticky má všechna splašková voda zůstat ve vodotěsných žumpách. Prakticky ale valná část vody, kterou jsme použili, končí dříve nebo později v té řece pod naší chatou. Naše řeky jsou vlastně stoky našich chatových kolonií.

Ekologové se ovšem chlubí, že za posledních deset let se čistota našich řek zlepšila. Jenže to je o tom, že v nich už není tolik jedů, jako v době hospodaření před převratem. Dnes už mnoho průmyslových podniků řeky neznečišťuje, protože zkrachovaly, zemědělci zase tolik nehnojí chemickými hnojivy, protože jsou drahá. Navíc, tu a tam má některé město novou čistírnu. Vesměs okolnosti, o které jsme se my sami pramálo zasloužili.

Abychom my chataři udělali něco pro čistotu našich řek, to bude těžké. Teoreticky by nás k tomu asi mohla státní správa přinutit i pomocí stávajících zákonů. Naštěstí či bohužel to v našem státě s dodržováním čehokoli není tak důsledné, jako třeba ve Švýcarsku. (Inu, z naší krásné vlasti nikdy neuděláme Švýcarsko, protože ze sebe neuděláme Švýcary.) Takže ani přijetí nového specielního zákona o odpadech z rekreačních objektů by moc nevyřešilo. My Čechové radši, když se na nás jde po dobrém. Máme ministerstvo životního prostředí, kde se přidělují peníze na ekologické projekty. (Například asi tak předloni tohleto ministerstvo mnohamilionovou dotací podpořilo přibližování dřeva vrtulníkem v ChKO Šumava -od té doby prý tam tetřeví samice nejeví zájem o své tetřeví druhy a čekají, kdy zase přiletí ten veliký pták.) Na ministerstvu životního prostředí by se tedy měly najít peníze na podporu služeb, spojených s vyvážením žump, přesněji řečeno, ekologickou likvidací jejich obsahu. Pracovně by se ten projekt mohl jmenovat Hovnocuc. (Jenže, vědí úředníci na ministerstvu životního prostředí, co to znamená pracovat?)

Ladislav (Laco) Franc