zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Továrny na medvědy, příšerný hluk a farma nedotčených zvířat

05.10.2004
Hluk
Továrny na medvědy, příšerný hluk a farma nedotčených zvířat
Hluční turisté pomáhají zvyšovat početní stavy medvědů. Tuto dobrou zprávu pro školní výlety přinesl v srpnu časopis New Scientist. Vědci Owen Nevin a Barrie Gilbert si u pobřeží Britské Kolumbie všimli, že hluční zvědavci na místech s nejlepším úlovkem vadí hlavně velkým samcům. Toho využívají samice s mláďaty, které se na uvolněných lovištích nasytí, aniž by přitom medvíďatům hrozilo zabití samcem. Díky tomu víc mláďat přežije a populace medvědů se rozrůstají. Podle výzkumníků se navíc zdá, že medvědice vnímají hluk autobusu jako signál, který oznamuje čas na klidnou snídani. I když už samci místo opustili, medvědice s mláďaty se neobjevily, dokud nepřijeli turisté. Podobná místa by se skoro mohla stát továrnami na medvědy, komentoval svá paradoxní zjištění Owen Nevin.
Pro ČR je samozřejmě jeho teorie na hranici použitelnosti. Někde hluboko v beskydských lesích by se nám možná podařilo natrefit na starého zatoulaného huňáče a řevem ho zahnat, druhé fáze s krmením mláďat už bychom se ale kvůli nedostatku medvědích rodinek nejspíš nedočkali. Zato v Polsku si museli v minulých letech turisté pěkně zadovádět. Medvědů je tam totiž letos tolik, že správa tatranského parku v srpnu radši vyhlásila zákaz vycházení po dvacáté hodině. A na cestu mezi chatou Na Hali Kondratowej a horou Kopa Kondracka se kvůli množství huňáčů nesmí chodit vůbec.



Zatímco kanadské medvědí populace pod náporem hlučných ekoturistů utěšeně vzkvétají, obyvatelům České republiky nadměrný hluk ničí zdraví. Ze zpráv hygieniků, zdravotníků a správců silnic vyplývá, že trápí stovky tisíc lidí. Stal se tak jedním z největších environmentálních problémů země, a to za nevalného zájmu ekologických organizací i ostatní veřejnosti. Kvůli zvyšující se dopravní zátěži jsou domy u mnoha starších komunikací téměř neobyvatelné. Existuje sice zákon doplněný vládním nařízením, který říká, jaké limity mají být v okolí hlučných míst dodržovány, chybí ale plán, jak odhlučnění dosáhnout, a hlavně ochota státu, krajů a obcí poskytnout peníze na jeho uskutečnění. Jde minimálně o miliardy korun.
Situaci by měl pomoci vyřešit zákon o hluku v životním prostředí, který právě projednává parlament. (Jen na okraj - poslancům zdraví škodlivý hluk nejspíš těžkou hlavu nedělá, protože místo věcné debaty na toto téma se při projednávání zákona hlasitě hádali o privatizaci nemocnic.) Do roku 2007 mají vzniknout hlukové mapy a na jejich základě pak plány na ztišení nejhorších míst.
Předloha do českého práva převádí unijní směrnici, kterou v Evropském parlamentu před čtyřmi lety prosadili holandští Zelení. Nizozemcům jako obyvatelům hustě obydlené a zároveň infrastrukturou silně protkané země došlo, že ticho je nadmíru vzácná a prospěšná věc. Proto mimo jiné navrhují vyhlášení tzv. tichých oblastí. Česká republika na tom zatím není tak špatně jako Nizozemsko, i u nás ale jasně pozorujeme znepokojivý trend - tichých míst ubývá. Zvlášť v centrech velkých měst je pak velmi jednoduché uvěřit představě rušné budoucnosti: vedle příjemně zvlněné krajiny nebo zachovalé přírody pro nás bude stále větším zážitkem důstojný klid chráněných tichých oblastí.



Zdá se to být úplně jasné: šelmy způsobují chovatelům hospodářských zvířat velké škody, a proto je chovatelé zabíjejí. Odvěký střet mezi člověkem a šelmami vedl k vyhubení jejich původních populací i na našem území. O vlky jsme přišli už v osmnáctém století, v tom následujícím i o medvědy a rysy. V posledních desetiletích se k nám zase vracejí a konflikt ožívá nanovo. Podobně jsou velcí predátoři pronásledováni po celém světě - vlci v Americe, lvi v Africe, sněžní leopardi v Nepálu. Jak ale zjistil tým odborníků pod vedením Kate Grahamové z univerzity v britském Stirlingu, jejich zabíjení je možná zbytečné. Vědci procházeli všemožné světové studie o šelmách a dravcích, nepodařilo se jim ale doložit, že by farmářům působily významnější ztráty. Když už někde nějaká čísla našli, činil podíl predátorů maximálně tři procenta ze ztrát na hospodářských zvířatech. Podle vědců je také možné vysledovat jen velmi malou souvislost mezi jejich počtem na nějakém konkrétním místě a úbytkem chovaných zvířat.
Strach z některých šelem racionální jistě není, statistické údaje se ale dají jen těžko vysvětlit farmářovi s pár kusy dobytka, kterému hladový lev zničil živobytí. Ochranáři proto chtějí hlouběji studovat, čím přesně se šelmy živí a zda by nešlo jejich pozornost od hospodářských zvířat odvrátit úplně. Možná se tak jednou dočkáme řešení, při němž se vlk nažere a farma zůstane celá.

Jan Stejskal
Zdroj: Respekt

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
14
8. 2017
14-18.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
19
8. 2017
19-26.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
LTD Polana
21
8. 2017
21-25.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
MŽP ČR
22
8. 2017
22.8.2017 - Seminář, školení
Praha
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí