Najít vhodné úložišťě jaderného odpadu je problém v celé Evropě

Naše sousedy vzrušuje problém hledání úložiště jaderného odpadu v ČR.
Linecký deník OÖ-Nachrichten požádal šéfa příslušného státního úřadu ČR Václava Dudu o vyjádření.
Duda v úvodu popisuje, že radioaktivní odpady v ČR vznikají z většiny v jaderné energetice, v malé míře také v medicíně, výzkumu a průmyslu. Je s nimi zacházeno podle českých zákonů, které odpovídají předpisům Evropské unie a doporučením IAEA, zdůrazňuje. Pro bezpečné uložení všech typů radioaktivního odpadu zřídil český stát vlastní úřad, správu úložišť.
Pro málo a středně aktivní odpady jsou v ČR zřízeny sklady v Dukovanech, u Litoměřic a u Jáchymova. Úložiště Dukovany je vybudováno v areálu tamní jaderné elektrárny pro skladování radioaktivního odpadu z jaderných elektráren. "Je největší a nejmodernější v Čechách, jeho konstrukce a bezpečnost odpovídají západoevropským úložištím," ujišťuje Václav Duda hornorakouské čtenáře.
Uvádí, že velmi důležitou součástí provozu všech skladů je tzv. monitoring radiace. Vysokoaktivní odpady a vyhořelé palivové články smějí být v současných meziskladech jen po určitou dobu. Plánováno je proto konečné uložení v hlubinném úložišti. Než bude ale uvedeno do provozu, budou odpady ukládány u jejich původců a nebudou převáženy napříč zemí. Proto je mezisklad plánován i v Temelíně.

"Pokud se většina dotčených obcí postaví k výstavbě hlubinného úložiště odmítavě, budou geologické práce v místě zastaveny až do roku 2009," uzavírá Duda svou zářijovou informaci v OÖN. "Do té doby bude čas hledat dál podmínky akceptovatelné pro obě strany, nebo ustoupit."

Jak hledá Německo
Ve stejném vydání linecký deník píše, že "místo posledního odpočinku" pro svůj jaderný odpad musí hledat také Německo.
List předesílá, že "německý ministr životního prostředí Trittin se nechce při hledání konečného úložiště, trvajícím desítky let, nechat "tlačit Bruselem". Devizou německé vlády je prý nic neuspěchat.
Požadavek komisařky EU pro energii Loyoly de Palaciové, aby bylo místo pro konečné uskladnění v Německu určeno do roku 2008 a do provozu uvedeno v roce 2018, komentoval Jürgen Trittin podle OÖN poznámkou "mimo věc" - dotyčná prý očividně nevzala na vědomí, že její čas jako komisařky EU končí.
List uvádí, že Němci úložiště hledají už třicet let. 25. února 1977 tehdejší předseda dolnosaské vlády Ernst Albrecht (CDU) označil za vhodné místo solné podloží wendlandského Gorlebenu, na kraji tehdejší vnitroněmecké hranice, kde byla země jen řídce osídlena a očekával se proto malý odpor. "Jenže tamní lidé byli podceněni," píše OÖN. "Obyvatelé regionu se od začátku vehementně bránili, nechtěli přijít k atomové žumpě pro celé Německo." Také geologové shledávali podloží opakovaně nevhodným a ne dostatečně bezpečným. Odpor obyvatel mimo jiné přispěl k založení strany Zelených.
Odpůrci jaderné energetiky se postupně dostali až do Bundestagu a prosadili odstoupení od tohoto způsobu získávání energie. V roce 2000 vyhlásil ministr Trittin moratorium v hledání konečného úložiště na tři až deset let. "Ke hněvu energetiků, kteří už do Gorlebenu investovali hodně peněz a místo pokládají za bezpečné i pro příští statisíce let," uvádí deník. (Jen do roku 2001 sem mělo jít téměř 1,32 miliardy eur!) Trittin prý ale chce přece jen ještě jednou začít hledání nejlepšího možného místa s možností otevřeného výsledku - s nahlížením na zcela nepopsanou německou mapu. Letos na podzim má být tomu dán zákonný podklad. Bundestag musí stanovit kritéria pro hledání, jako například podmínky pro účast občanů, organizací či způsob financování. "Také akceptance obyvatel má hrát roli," zdůrazňují OÖN. Prakticky také "u ledu" odpočívá zkoumání druhého možného místa trvalého úložiště, šachty Konrad, kde by mohl být skladován slabě a středně radioaktivní odpad.
Jasné je prý už teď, že Německo nebude svůj radioaktivní odpad potápět do moře, ale ukládat hluboko pod zem. Také vyvážení odpadu za hranice nepřichází v úvahu. Rozhodnutí o konečném úložišti ale nepadne před rokem 2015. Jednou z podmínek bude, že bude soustřeďovat veškerý odpad a geologická formace místa zabrání jakémukoliv úniku záření do biosféry na dobu jednoho milionu let, jak napsal Süddeutsche Zeitung v roce 2002. Hledán je tedy "vícebariérový" systém s hloubkou 300 až 1500 metrů, v němž se například spodní voda nehýbe více než o jeden milimetr za rok. Němečtí experti přitom odmítají mezinárodně diskutovanou možnost znovuvyzvednutelného uložení odpadu, aby budoucí generace nemohly přijít na myšlenku dalšího jeho využití.
"V roce 2030, deset let po definitivním odstoupení Německa od jaderné energetiky, má odpad najít svůj ,poslední odpočinek' na dnes ještě neznámém místě," píše linecký list. Do té doby bude ukládán do meziskladů v Gorlebenu a v severoporýnsko-vestfálském Ahausu. Aby se přitom redukovaly demonstracemi provázené transporty článků Castor s vyhořelým palivem, zřídili provozovatelé jaderných elektráren mezisklady také u elektráren samotných, v nichž mohou být uloženy vyhořelé články maximálně čtyřicet let. Další mezisklad začíná být budován v Bavorsku u elektrárny Isar/Ohu. "Podle spolkového úřadu ochrany před zářením bylo dokázáno, že schránky odolají i možnému teroristickému útoku plně natankovaným letadlem typu Boeing 747 nebo Airbus 340," uzavírají OÖN.

Pohled do okolí
Výše zmíněný německý deník Süddeutsche Zeitung před časem uvedl, že nikde ve světě dosud neexistuje povolené konečné úložiště pro vysoce radioaktivní, silné teplo vyvíjející jaderný odpad. "To podporuje tezi odpůrců atomové energie, kteří civilní využívání jádra srovnávají s letadlem, které se vzneslo dřív, než byla vybudována přistávací dráha," napsal SdZ. Naproti tomu zastánci atomových elektráren tvrdí, že řešení konečného úložiště je jen protahováno z politických důvodů; není prý ale proč spěchat, protože radioaktivní odpady musejí být tak jako tak z bezpečnostních důvodů uloženy 30 let v meziskladech.
Podle SdZ jsou nejdále v USA, kde kongres v roce 2002 povolil budování skladu v Yucca Mountain, v masivu vedle atomové střelnice v Nevadě. V roce 2010 by tu mohl začít provoz. Zejména po 11. září bylo dlouho diskutováno riziko přepravy z 39 amerických států do Nevady, ale zvítězila myšlenka, že jediné konečné úložiště bude lépe ochranitelné než 130 meziskladů.
V Evropě v hledání konečného úložiště podle SdZ nejdále pokročily Finsko a Švédsko, které zvolily vždy hluboké šachty v žule a poblíž existujících jaderných elektráren.