Právo na volnou krajinu

Jedním ze základních lidských práv, které máme, je právo na volnou krajinu. Tedy krajinu, která není rozparcelována na malé a oplocené pozemky, které zamezují volnému pohybu osob i zvěře.

Volný vstup do krajiny při respektování práv vlastníků pozemků s vědomím, že moje práva končí tam, kde neoprávněně omezují další návštěvníky přírody, jsou zaručené Ústavou ČR, ale i když je toto právo ctěno, k omezování dochází. Problém totiž vzniká stále vzrůstající výstavbou silnic, dálnic, velkých průmyslových podniků, skladů, sportovišť a obytných domů na okrajích měst a obcí. Masivní výstavba na zemědělské půdě postupně graduje a naopak se plíživě zmenšuje plocha honebních ploch, a to ne po desítkách ani stovkách hektarů, ale rovnou o tisíce hektarů, které se nenávratně ztrácejí v důsledku stavebního boomu. Definitivně se tím omezuje možnost pohybu v krajině, zvěř je stále více utlačována do odříznutých ostrovních zbytků přírody a my, lidé, tím přicházíme i o zdravotně velmi důležitou pohodu z pohledu na volnou krajinu. Stejným způsobem je zasažen i výkon práva myslivosti a péče o honitební pozemky. Každé významnější stavební akci ale předchází územní, stavební a ve finále i kolaudační řízení. U významných průmyslových záměrů pak také hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) a tzv. IPPC (proces integrovaného povolování a omezování znečištění) a tato řízení již ve své podstatě počítají s účastí dotčených majitelů pozemků či veřejnosti, ale zatím se spíše setkáváme s chladnou reakcí a většinou ani občanská sdružení, ani příslušná myslivecká sdružení do správních řízení, i když ve většině případů splňují podmínky vstupu do řízení, nezasahují a jen rezignovaně přihlíží a přijímají negativní dopady prováděných záměrů. Ono nejde ani tak za každou cenu blokovat ekonomický rozvoj regionu, resp. celé země, ale je možné, mnohdy s minimem nákladů a námahy, připravovaný záměr upravit a realizovat tak, aby minimalizoval dopady na životní prostředí jako celek. Aktivní přístup k této problematice mají naopak nevládní organizace typu Hnutí Duha, Arnika apod., které investorům s větším či menším důrazem jejich činnost připomínkují, ale dosahují pouze dílčích úspěchů a vstupují pouze k vybraným, nejkřiklavějším kauzám. Aby se situace alespoň částečně vylepšila, vznikla petice s názvem "Právo na volnou krajinu", kde se mohou nejen myslivci, ale i běžní lidé, neodborníci, vyjádřit. Petici zaštiťují přední odborníci pracující v oblasti ochrany životního prostředí, přírody a krajiny, ekologové a biologové. Celý text je k dispozici jak na speciálně vytvořených internetových stránkách - www.pravonakrajinu.cz -, ale také na stránkách Českomoravské myslivecké jednoty.