Petr Horák: Osobnosti environmentálního myšlení III.

Ivan Dejmal

"Jaderná elektrárna ovlivňuje občanská práva, svobodu a demokracii, protože vláda pak nikdy nemůže připustit takovou míru svobody, aby občané mohli říct "my nechceme tuhle elektrárnu"."

Autorem výroku není nikdo jiný než (ve své době) známý kritik dostavby Jaderné elektrárny Temelín Ing. Ivan Dejmal, ministr životního prostředí v české vládě v letech 1990 - 1992.

Ústečák Ivan Dejmal se narodil těsně po válce, roku 1946. Poté, co se vyučil zahradníkem a vystudoval střední zemědělskou technickou školu, chtěl studovat na Vysoké zemědělské škole. Z té však byl pro své politické názory v roce 1970 vyloučen. Jak dokážou následující řádky, měl za sebou poměrně pohnutý osud, když mu bylo po "sametové" revoluci v roce 1989 povoleno dostudovat zemědělské krajinářství na Vysoké zemědělské škole - čtyři roky strávil ve vězení, poté pracoval jako dělník, podepsal Chartu 77 a vydával samizdatový časopis Ekologický bulletin. Pro jako mnoho jemu podobných znamenal i pro tohoto krajinného ekologa rok 1989 významný zlom - stal se ministrem životního prostředí. V této funkci se mu podařilo prosadit významný zákon o ochraně přírody a krajiny.

"Na rozdíl od technických možností vývoje zabezpečovacích zařízení nelze ve zvýšení spolehlivosti lidských výkonů žádný pokrok očekávat, jak ukazují britské sociologické výzkumy, již současný výcvik a provozní praxe obsluhy jaderných zařízení zdaleka překročily míru únosnosti pro člověka. Přišly s otřesným zjištěním, že v místech koncentrace britského jaderného průmyslu se díky charakteru jím nabízené práce vytvořily ostrovy totalitního myšlení a společenské praxe v jinak po staletí hluboce založené demokratické společnosti."

Ivan Dejmal je od počátku členem komise, která rozhoduje o udělení titulu Ropák roku. Tato cena, pojmenovaná podle hlavního hrdiny "dokumentu" Jana Svěráka (Petroleus mostensis neboli ropák bahnomilný), je od roku 1994 udělována jedinci, jež se nejcíleněji snažil o devastaci životního prostředí v ČR. Osmičlenná komise vybere z kandidátů, navržených veřejností, tucet "šťastlivců", mezi nimiž vybere 115 - ti členná komise vítěze. Stejná komise vybírá od roku 1995 i Zelenou perlu - tzn. nejvíce protiekologický výrok. V obou případech dostane vítěz pamětní plakát. Iniciátorem ankety je ekologická organizace Děti Země.

"Možnost rozvoje ekonomiky se musí přizpůsobit našim zásobám. Suroviny a energie by měly být zvláštními komoditami podléhajícími omezení."

Ing. Ivan Dejmal je rovněž zakladatelem a předsedou Ekologické společnosti, jež působí v rámci tzv. Zeleného kruhu, jehož součástí je řada dalších českých ekologických organizací, a která sídlí na adrese:

Kamenická 45
170 00 Praha 7

V polovině 90. let byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody. Stal se členem čestné rady Dětí Země, jejímiž členy jsou kromě jiných i Erazim Kohák nebo Vladimír Merta. V roce 2000 obdržel společně se inženýry Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem, Nadací Face, Jaroslavem Hutkou, Drahomírou Fajtlovou, Prof. Ing. Rudolfem Zahradníkem, DrSc. a Mgr. Janem Dusíkem cenu ministra životního prostředí za celoživotní dílo a úsilí o prosazování zásad ochrany životního prostředí, ochrany přírody a krajiny i trvale udržitelného rozvoje.

"Moc je dobrá, když vím, k čemu ji chci použít - a v politice jde vždy nakonec o otázku moci."

Ivan Dejmal vystupuje proti výstavbě přehrady v Nových Heřminovech na Bruntálsku, již chce vybudovat Povodí Odry jako ochranu proti povodním. Pro dokreslení je názorového spektra - vyslovuje se pro kácení kůrovcem napadených stromů v NP Šumava.

V současnosti je o Ivanu Dejmalovi nejvíce slyšet v souvislosti s jeho členstvím ve Straně zelených. Jako člen tzv. Brandýské iniciativy pomáhal s její obrodou v roce 2002 (v rámci tzv. Tmavozeleného proudu). V zimě roku 2004 založil spolu s novinářem Petrem Uhlem v rámci Strany zelených tzv. Otevřenou platformu, jež vystoupila proti vedení strany, reprezentovanému předsedou Janem Beránkem a Jakubem Patočkou. Ta ukončila svou činnost v předvečer sjezdu SZ, jež se konal 11. září 2004 a na němž Jan Beránek těsně uhájil svou pozici proti Petru Štěpánkovi. Rozpory ve Straně zelených byly tenkrát takového rázu, že člen strany Dejmal doporučoval voličům, aby ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 volili Stranu pro otevřenou společnost jakožto jediného představitele zelené politiky v České republice.