Petr Horák: Osobnosti environmentálního myšlení VI.

Erazim Kohák

"Je tedy návrat k přírodě řešením ekologické krize? Ano. Ne ovšem návrat do jeskyně. Člověk v jeskyni se může vůči Zemi chovat stejně bezohledně jako člověk na ředitelství povrchových dolů. Jde o návrat od bezohlednosti k hmotné přírodě k úctě a lásce k přírodě jako Božímu stvoření. Uznejme přírodu jako dar Boží a chovejme se podle toho. To ostatní, to nám bude přidáno."

Myslím, že se mohu odvážit vzhledem ke Kohákově lásce k vlasti říci, že měl tu smůlu, že byl nucen prožít většinu svého života v emigraci. Kohákova rodina patřila už v začátcích komunistického režimu k těm nepohodlným (otec spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou), a tak raději opustila po "Vítězném únoru" zemi. Za svou novou vlast zvolila Spojené státy americké.

"Má smysl mluvit s komunisty? Samozřejmě! Ať řeknou, co jsou pro. Nestačí vědět, že jsou antifašisté. Je třeba vědět, co zastávají, zvláště ti mladí, kteří komunismus na vlastní kůži nezažili. Možná, že od nich jednou uslyšíme, že únorový puč byl pro komunisty tragickou chybou. Tehdy, s 39 % hlasů, mohli ovlivnit náš vývoj daleko účinněji v rámci demokracie. Možná, že uslyšíme, že jaro roku 1968 představovalo pro komunisty velikou naději svým příslibem demokratického přerodu komunismu. Možná uslyšíme, že normalizace byla tragédií pro komunisty a pro celou zemi, protože zajistila společenskou přijatelnost všem svým obětem, včetně těch, které jí pozbyly svými postoji za pomnichovské „druhé“ republiky.

Ovšem až to všechno uslyšíme, už to nebude strana, která si ve jménu „předvoje dělnické třídy“ nárokuje vedoucí úlohu ve státě. Bude to demokratická strana – a nám všem se bude snáz dýchat a lépe žít."

"Čili, dejte mi pokoj s komunismem! Byl to Masaryk, kdo napsal – cituji zpaměti a možná nepřesně –, že „kdo zaobírá se neustále pozorováním nepřítele svého, bezděky brzy začne napodobovati tento jediný svůj vzor“. Věru, antikomunismus nebývá než komunismus s předponou anti-. Za studené války se ukázalo, že antikomunistům nejde o demokracii o nic víc než prokomunistům. Oběma jde o komunismus, o boj za něj či proti němu, avšak vždy o komunismus – a ve svém zaneprázdnění komunismem nebývají jedni ani druzí vybíraví v prostředcích či spojencích. Komunismus je prostě děsně baví. Mě naopak nekonečně nudí, jako repríza druhořadého hollywoodského filmu z padesátých let. Dnes mám jiné starosti.

Jde mi o svobodné, sociálně spravedlivé a trvale udržitelné soužití člověka s člověkem i s mimolidským světem. Jde mi o demokracii pro všechny, v politice stejně jako v ekonomice a ekologii. Jde mi o lidská práva a sociální spravedlnost. Jde mi prostě o sociální demokracii. Na komunismus nemám čas, ani když si připne předponu anti-. "

Cesta do Spojených států ovšem nebyla jednoduchá. Rodina strávila půldruhého roku po uprchlických táborech, než mohla vstoupit na půdu této světové velmoci a zastávat zde dělnické profese. Erazim Kohák  (narozen 21.5. 1933) stačil při zaměstnání absolvovat první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státu New York (1950–54). Díky Danforthově stipendiu mohl pokračovat ve studiu na filzofické a teologické fakultě Yale University v New Haven, kde dosáhl titulů magistra (MA.) v roce 1957 a doktora (PhD.) v roce 1958, a to v oborech filozofie a religionistiky. Téhož roku nastoupil na akademickou dráhu jako asistent a o rok později jako odborný asistent na Gustavus Adolphus College ve státě Minnesota. Mezitím působil rovněž jako evangelický farář v Kasotě. Za rok bychom ho již nalezli na katedře filozofie FF Boston University ve státě Massachusetts, kde byl roku 1970 habilitován jako docent a roku 1977 získal titul profesora. V roce 1976 odešel do lesů státu New Hamshire, kde si postavil srub.

"Dnes sociologové odvozují z toho, co je přirozené, i představu o tom, co je dobré. Každý živočich potřebuje svůj životní prostor. Proto prý i národy oprávněně požadují svůj Lebensraum. Měli bychom se vrátit k přírodě v tomto smyslu? Sotva. Potřebujeme znát své živočišné dědictví, třeba to, že všichni živočichové přirozeně dávají přednost vlastnímu druhu a reagují na odlišnost s nedůvěrou a nepřátelstvím. Můžeme tedy očekávat, že když do třídy českých prvňáčků na malém městě přijde vietnamský školáček, třída se od něho stáhne a případně zareaguje nepřátelsky. To je přirozené, tak tomu je. Jenže to neznamená, že by to bylo dobré. Znamená to jen, že učitelka na to musí být připravena a vědomě učit děti vzájemnému porozumění a pochopení, protože pro člověka je skutečné, co je přirozené, avšak směrodatné je to, co je dobré. Přikázání o milování svého bližního tu má přednost před přirozeným strachem z odlišnosti."

Do Československa mohl na krátkou dobu zavítat až v roce 1969. Byl jedním z těch, co se do své vlasti vrátili hned vzápětí po "sametové revoluci", učil střídavě na Karlově univerzitě (v letním semestru) a na Boston University (v zimním semestru). V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na FF UK v Praze a jako publicista. Bývalý aktivní člen anglikánské církve se angažuje v Klimentském sboru Českobratrské církve evangelické. Je členem čestné rady Hnutí Duha, čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život na Zemi a čestné rady Dětí země. Dne 31. ledna roku 1999 si Erazim Kohák řekl své "ano" s Dorothy, a to v evangelickém kostelíku v Křížlicích. O založení Erazima Koháka mnohé vypovídá to, že hned v podvečer tohoto dne přednášel ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v Jilemnici.

Pan profesor je rovněž členem Koalice za záchranu železnice. Jeho postoj dokreslují následující výroky:

"Silniční doprava se může zdát levnější právě jen z krátkozrakého individuálního hlediska, které předem vyloučí dlouhodobý dopad na společnost jako celek. Tedy všechno, co zahrneme pod označením „externality“: od úrazovosti, přes ničení krajiny, až po tvorbu skleníkové vrstvy.

Z dlouhodobého hlediska této milované země a jejích lidí, včetně těch nejmenších, kteří si dnes ještě hrají někde na písečku, každé nahrazování kolejové dopravy silniční dopravou je zoufale krátkozraké a nezodpovědné hazardérství. Máme riskovat krajinu své země a zdraví svých dětí jen proto, abychom chvilkově ušetřili pár korun z osobního rozpočtu, ač víme, že nás to ze společného rozpočtu bude stát dlouhou dobu hodně peněz?"

"Ke zhroucení kolejové dopravy ve Spojených státech mohutně přispěla nezodpovědnost železničních odborů, čili „bratrstev“, které si prostě nedovedly představit, že by dráha mohla jednou nebýt monopolním dopravcem, jen okrajově doplňovaným jinými druhy dopravy. Jen pozor, nevytrhněte předchozí větu ze souvislosti! Stejným dílem přispěla krátkozraká chamtivost železničních společností a stejně krátkozraká nezodpovědnost vládních činitelů, kteří nedokázali myslet globálně a dlouhodobě, třeba započítat externality do kalkulu výhodnosti druhů dopravy.

Ovšem Amerika byla první na světě, s dopadem automobilismu neexistovala nikde zkušenost. Dnes je ta zkušenost bohatě k dispozici jak z praxe, tak z odborných studií, například publikace s názvem Asphalt Jungle (Asfaltová džungle – pozn. red.) od A. H. Kayové. Opakovat americké chyby – třeba nahrazováním kolejové sítě silničními mikrobusy – by dnes bylo neomluvitelné."

Erazim Václav Kohák, jež byl členem Ústředního výkonného výboru Československé sociální demokracie v exilu a dodnes je členem ČSSD, se rozhodl kandidovat v doplňovacích volbách do senátu, jež proběhnou ve dnech 8. a 9. října 2004. V případě úspěchu by však v úřadu nezůstal celých šest let, nýbrž jen dva roky, neboť se hledá náhrada za Josefa Zieleniece, jež se ve volbách v červnu 2004 dostal do Evropského parlamentu a nemůže již tedy vykonávat funkci senátora. A jsou to právě dva roky, jež zbývají Josefu Zieleniecovi do vypršení jeho mandátu. Pokud bude Kohák zvolen, bude muset odejít z Rady České televize.

"V osmnáctém století představovala modernizace příslib života osvobozeného od bídy, utrpení, nemoci. Dnes modernizace představuje hrůzu hromadného ničení nejen zbraněmi, nýbrž následky blahobytu. Důvod je jednoznačný: lidstvo přijalo svobodu, kterou modernizace přináší, ani se nezamyslilo nad odpovědností, kterou jejich nová moc vyžaduje. Svět i lidstvo nehynou na modernizaci. Hynou na nezodpovědnost."

K nejznámějším dílům filozofa  (vychází z fenomenologie a protestantizmu) patří:

Krize rozumu a přirozený svět
Pražské přednášky. Život v pravdě a moderní skepse
Jan Patočka. Filosofický životopis (1987)
Člověk, dobro a zlo (1994)
Poutník po hvězdách - kniha rozhovorů
Národ v nás (1978)
Průvodce po demokracii - v tomto díle pitvá Erazim Kohák pojem demokracie, zabývá se dějinami demokracie, s ní související svobodou a zodpovědností; a v neposlední řadě též vztahem většiny k minoritě:

"Demokracie je samospráva všech v zájmu všech - to znamená, že ochrana menšiny je stejně důležitá jako vůle většiny."

"Občanská vyspělost znamená život v úctě, v úctě k sobě, v úctě k druhým, v úctě ke světu. Demokracie je především dobrá vůle. Ne zloba, ne „právo“, ne síla, jen dobrá vůle."

Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky (2000) - stěžejní dílo z oblasti ekologie. Jedná se o jakýsi souhrn názorů a proudů v oblasti ochrany životního prostředí. Jak sám Kohák zdůrazňuje, nejedná se z velké části o jeho vlastní názory a nezřídka s nimi dokonce nesouhlasí. Dílo by si měl přečíst rozhodně každý, kdo chce slyšet nekonvenční názory na konvenční lidské chování.

V roce 1996 obdržel Erazim Kohák cenu Josefa Vavrouška.

www.politikon.cz