Energetika stojí před velkým rozkvětem

Jan Musil se stal generálním ředitelem jednoho z nejvýznamnějších podniků z oboru energetiky loni, ve svých pětačtyřiceti letech. V jeho manažerské filozofii se odráží odvaha bývalého vědeckého pracovníka, stejně jako střízlivost technika: "Máme dobré konstruktéry, techniky i dělníky. Ovládáme nezbytné know-how, máme reference. S tím musíme nastupovat na globálních trzích stejně agresívně, jako to dělá konkurence. Ty nesmělé odnese proud vývoje."

HN: Aktuální zpráva Mezinárodní agentury pro energii (IEA) uvádí, že svět musí do roku 2030 investovat do výroby elektřiny na 19 biliónů dolarů. Jinak hrozí "black-out". Vy se na stavbě elektráren podílíte už roky. Jak je situace vážná?
Jenom Čína musí v tomto roce postavit sedmatřicet gigawattů instalovaného výkonu. V příštím roce ještě o pět více. Přitom je schopná vlastními kapacitami zajistit během jednoho roku 18 gigawattů. Indie musí v příštích deseti letech postavit sto tisíc megawattů instalovaného výkonu. A tak bychom mohli pokračovat. Prostě, bylo by špatné zavírat výrobní firmy pracující pro energetiku.

HN: Ještě jednou se odvolám na studii IEA. Ta tvrdí, že budoucnost energetiky je stále "špinavá". Jinak řečeno, rostoucí poptávku po elektřině hodlá většina států krýt výstavbou klasických tepelných elektráren na uhlí.
Uhlí je stále dostatek a to bude platit ještě nejméně pro další dvě generace. A je pravda, že uhlí zůstane ve výrobě energie jedničkou. Ovšem nové tepelné elektrárny budou mnohem účinnější než ty současné. Je to proto, že nové konstrukční materiály a technologie umožní pracovat s podstatně vyššími teplotami a tlaky.

HN: Ovšem uhlí je také cennou surovinou, nejen palivem. Nebylo by proto lepší zaměřit se více na alternativní zdroje?
Především jde o to, aby se uhlí využívalo racionálně. V uhlí je skrytý ohromný energetický potenciál, který se vytvořil přírodní cestou. Dá se ho využít, což už se ostatně také děje, třeba pro zplynování. Plyn se využívá v paroplynových cyklech, které jsou velmi účinné. Totéž se dá říci o některých produktech z ropy. Perspektivní je též spalování biomasy.

HN: Jak tedy vidíte "energetický mix" budoucnosti?
Vidím obdobný poměr, jaký máme nyní. To znamená třiašedesát procent výroby elektřiny pomocí uhlí, nafty a plynu, tedy z fosilních paliv. Dalších devatenáct procent pak připadne na energii z vody. Sedmnáct procent reprezentuje jaderná energetika. Energie ze slunce, větru a ze spalování biomasy má zhruba jedno procento. Geotermální energie se dnes na výrobě elektřiny podílí zhruba 0,3 procenta, což se zřejmě v dohledné době výrazně nezvýší.
Jde o to, že věda zatím nevytvořila podmínky, které by nám umožnily spolehnout se více na takzvané alternativní zdroje. Musíme ale trvat na tom, aby výroba elektřiny spalováním fosilních paliv nezvyšovala emise takzvaných skleníkových plynů, které jsou hlavním zdrojem oteplování planety.

HN: A co jaderná energetika. Pro mnohé spása, pro jiné ďábel...
Například Američané si ve své energetické politice rozhodli o výstavbě osmnácti nových jaderných elektráren. Čína chce postavit, pokud vím, na dvacet jaderných elektráren. V Evropě to je Finsko, které se energie z jádra nevzdalo.
Když dnes stavíme jadernou elektrárnu, tak je jednak bezpečná, jednak dává čistou energii. Výzkum už připravil zpracování vyhořelého paliva z klasických reaktorů v nových, rychlých takzvaných transmutačních reaktorech. Odpad z nich má jen nízkou zbytkovou radioaktivitu.

HN: A termojaderná fúze?
Termojaderná fúze či syntéza vodíkových jader je podobná reakce, jaká probíhá na slunci. Jistě je to zdroj energie budoucnosti. Produktem je velké množství energie a zbytkové hélium. Zdrojem pro tuto reakci je vodík ve formě deuteria a triia, jehož zásoba v mořích je prakticky nevyčerpatelná. Cestu k ní hledají týmy vědců na celém světě.

HN: Pokud vím, tak takový projekt má i Evropská unie. Jsme do něj zapojení?
Jde o projekt ITER. Já jsem členem komise pro tento projekt. Česká republika se na něm samozřejmě podílí.

HN: Není to tak dávno, co se mluvilo o vodíku jako o zdroji budoucnosti. Ale v poslední době tyto diskuse utichly.
Na vodíkové technologii, respektive na technologii palivových článků se pracuje intenzívně na celém světě. První praktické výsledky s aplikací jsou v automobilovém průmyslu - výsledky má například Toyota, DaimlerChrysler, Ford nebo General Motors.
Tento segment využití vodíku je velmi zajímavý i pro podniky, které jsou členy Škoda Holding, a určitě bude vodíková technologie využitá pro naše špičkové trolejbusy s alternativním pohonem. V oblasti vysokoteplotních palivových článků je perspektivní využití v energetice ve spojení s plynovými turbínami, respektive paroplynovými cykly. V tomto ohledu očekávám první aplikace v průběhu příštích tří až pěti let.

HN: Ale k současnosti. Jak se firma Škoda Energo uplatňuje na světovém trhu?
V tomto ohledu má Škoda Holding, jehož jsme součástí, dobrou strategii. Vydali jsme se cestou expanze v zahraničí a jsme přítomní na některých trzích, v těsné blízkosti našich zákazníků. Mám na mysli především Čínu, kde máme společný podnik na výrobu turbín. Založili jsme také v Indii stoprocentní dceřinou společnost Škoda Power. Navázali jsme spolupráci ve společném výzkumu a vývoji, společném nákupu a vytížení výrobních kapacit s naší konkurencí a zároveň partnerem, špičkovou italskou firmou Ansaldo Energia. Zajímáme se o akvizici špičkových hi-tech firem, protože chceme výrazně zlepšit zákaznické služby a servis.

HN: Čína a Indie jsou dva největší globální trhy. Jaké další role hrají ve strategii firmy?
Budujeme agresívním, zároveň ale také kontrolovaným způsobem obchodní síť ve světě. Součástí naší strategie je, že v blízké budoucnosti budeme část své výroby, projektování a konstruování realizovat v Číně a Indii, což nám umožní optimalizovat náklady.

HN: Ovšem jste firma, která je ukotvená v Česku.
Jistě, chceme si udržet pozici předního dodavatele ČEZ, který se stává lídrem ve středoevropském prostoru. A očekáváme také, že tato firma bude dávat přednost nákupům kvalitní technologie od českých firem. Tedy především od nás. Není to nic neobvyklého. Toto podporuje každá moudrá vláda. Podívejte se, jak se německá vláda chová ke koncernu Siemens, Francouzi k Alstomu, Američané k GE či Angličané k Rolls Royce.
My jsme na získání referencí v Česku nečekali. V minulosti nám domácí trh mnoho nenabídl. Na druhé straně je ale dobré, že přicházíme domů s referencemi ze světa A i na jejich základě se ucházíme o nové kontrakty. Věřím, že se nynější i budoucí vlády budou bít za své podniky stejně statečně, jako to dělají ve vyspělých zemích celého světa včetně Evropské unie.

HN: Vašimi hlavními teritorii jsou kromě Asie také Mexiko a Latinská Amerika. Stačíte na to kapacitami? Mají vůbec ještě české podniky sílu na tak velké projekty?
Máme dobrý a kvalitní tým lidí. Investovali jsme velké peníze do nových strojů a technologií. Zavedli jsme nové IT postupy v konstruování a projektování. V tom máme stejnou úroveň, jakou má například GE Power či Toshiba. Neustále hledáme rezervy uvnitř firmy. Nemáme totiž ještě takovou produktivitu, jakou bychom měli mít. Lidé to berou. Naší hlavní motivací a motivací všech zaměstnanců je heslo, že jsme a zůstaneme členy světové extratřídy. Chceme hrát ve světové extralize. Krajský přebor je cesta do hrobu.

HN: Módním slovem a také trendem je outsourcing, tedy vyčleňování výrob a soustředění se na to, co je jádrem vlastního businessu. Je to i vaše cesta?
To, co můžeme nechat udělat jinde a levněji, již postupně vyčleňujeme. Soustřeďujeme se pouze na to, co umíme nejlépe technicky i nákladově. Mnoho výrobních komponent už nakupujeme, stejně tak nakupujeme některé konstrukční práce. Ponecháváme si činnosti, které jsou rozhodující pro technické a provozní parametry našich produktů, to znamená převážně turbín. Naučili jsme se i odmítat, i když to bylo těžké. nejsme a nechceme být všeuměly. To je dnes strategie velkých a úspěšných firem, které jsou našimi vzory.

HN: Ale to přece vyžaduje změnu celé filozofie podnikání, přechod na projektové nakupování a podobně.
To jsou aktivity, které podporujeme. Pro úspěch v takové činnosti musíte znát dokonale možnosti ve světě, umět dobře nákladový controlling a systematicky sledovat možnosti rizik. Pro tyto aktivity a činnosti jsme nabrali nové lidi s vynikajícími obchodními i jazykovými dovednostmi.

HN: Kolik teď máte zaměstnanců?
Počítáme s tím, že počet zaměstnanců se bude pohybovat v pásmu mezi devíti sty a jedenácti sty lidí. V nedávné minulosti nás ještě bylo na 3100 a vykazovali jsme třikrát horší výsledky... Ale už jsem řekl, že stále ještě nejsme spokojení s úrovní produktivity práce. V tom máme co zlepšovat a věřte, že to dokážeme.

HN: Výzkum a vývoj, to jsou bolavé paty českých podniků...
Management, který všemi silami nepodporuje výzkum a vývoj, by měl prostě odstoupit. Škoda Energo má svůj výzkumný a vývojový tým v počtu padesáti lidí. Máme na stovku konstruktérů, šedesát projektantů a padesát technologů. Výsledky práce těchto kvalifikovaných lidí umocňujeme spoluprací s domácími i zahraničními univerzitami, stejně tak se zahraničními instituty. Například z Moskvy, Petrohradu, Stuttgartu. Vynikající výsledky očekávám od spolupráce s už zmíněnou firmou Ansaldo Energia.

HN: Často slyším stesky, ba přímo pláč šéfů průmyslových podniků, že nejsou technici, konstruktéři stárnou a mladí se do průmyslu nehrnou.
S takovým pláčem zásadně nesouhlasím. Jen loni k nám nastoupilo 42 projektantů, konstruktérů a obchodníků. Vlastním lidem jsme dali dobré podmínky, a to nejen platové. Podařilo se nám získat specialisty ze Spojených států, Francie, Německa a Kanady. Usilujeme o špičkové technické pracovníky z Indie. Myslíte si, že by k nám nastoupili, kdyby si mysleli, že to je konečná pro jejich odbornou kariéru?


Jan Musil
Je jednatelem a generálním ředitelem firmy Škoda Energo. Ovšem jeho začátky mají kořeny na akademické půdě. Vystudoval obor jaderná elektroenergetika na ČVUT a bezprostředně poté působil jako vědeckovýzkumný pracovník Akademie věd ČR, v oboru plazmové technologie a materiály. Dá se říci, že je jedním z mála lidí, kteří vyměnili vědeckou kariéru za neklidné povolání vedoucího pracovníka. Absolvoval studijní pobyty ve Švýcarsku, později také na University of Minnesota ve Spojených státech. V roce 1995 přišel do plzeňské Škody, do výzkumu, kde řídil výzkum materiálů a technologií. Je autorem více než šedesáti odborných publikací z oborů, kterými se zabýval.
Ve Škodě pracoval také jako technický ředitel, místopředseda představenstva a ředitel pro rozvoj. Od loňského dubna stojí v čele Škoda Energo. Je také členem řady mezinárodních institucí, mimo jiných Member of Industry Fusion Commitee při Evropské komisi v Bruselu. Je ženatý, má jednoho syna. Hovoří anglicky a rusky.