V březnu 2004 byla zveřejněna rozsáhlá a podrobná studie zabývající se některými nedostatky směrnice Rady 75/442/EEC o odpadech.
Navrhované změny v evropské směrnici
Autoři poukazují na nedostatky směrnice a navrhují a zdůvodňují změny.
Směrnice Rady 75/442/EEC o odpadech definuje procesy "využívání" a "odstraňování" odpadu. Stanovuje rozdíl mezi nimi a v příloze uvádí seznam činností označovaných jako využívání a odstraňování odpadu. Směrnice pochází z roku 1975 a stala se podkladem pro český zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.
Nejasnosti umožňují různé výklady
V posledních letech se v postupech "využívání" a "odstraňování" odpadu odehrály podstatné změny. Byly vyvinuty zcela nové postupy, které je velmi obtížné přiřadit k některé ze stávajících položek v příloze směrnice. Kromě toho charakteristika činností není vždy jednoznačná a text je možné vyložit více způsoby. Není zde také jasně vymezeno, při jaké fázi úpravy nebo využívání odpadu jsou eliminována ekologická rizika.
Cílem studie je shromáždit podklady pro přezkoumání a přepracování seznamu činností označovaných jako "využívání" a "odstraňování" odpadu, jenž je uveden ve směrnici Rady 75/442/EEC o odpadech.
Část A studie podává přehled postupů vy-užívání a odstraňování odpadu, které se v současné praxi používají. Detailně zkoumá zpracování odpadu a stanovuje kritéria, která by ve sporných případech měla pomoci jednoznačně určit, o jaký postup se jedná. Ve vymezení využívání a odstraňování odpadu přináší studie následující důležitá zjištění:
Využívání a odstraňování odpadu jsou v legislativě EU definovány tak, že si navzájem konkurují, což bývá v praxi neefektivní. Definice využívání odpadů se liší, pokud odpady chápeme jako předmět volného obchodu, anebo pokud správnou definicí chceme dosáhnout plnění zákonných norem. Celá řada navazující ekologické legislativy EU se odvíjí od přesného určení, zda se jedná o proces využívání odpadu či nikoliv.
Rozhodnutím Soudního dvora EU je základním kritériem pro využívání odpadu nahrazení přírodních zdrojů. O využití odpadu tedy můžeme mluvit pouze tehdy, pokud odpad nahrazuje přírodní zdroje. Nicméně uvedené kritérium samo o sobě nemusí zcela reflektovat složitost podnikového odpadového hospodářství, které se v určitých případech zabývá jak využíváním, tak odstraňováním odpadu.
Některým v současnosti používaným postupům již žádná položka v příloze směrnice neodpovídá. Například regenerace katalyzátorů či používání směsi minerálních a hořlavých odpadů v cementářských pecích.
Naopak část položek v příloze je zastaralá: "R7 Obnova látek používaných ke snižování znečištění", "R8 Získání složek katalyzátorů" a "D11 Spalování na moři".
Vymezení pojmů
Pro lepší vymezení pojmu "využívání odpadu" bylo uvedeno několik návrhů. Ostřejší hranici mezi využíváním a odstraňováním lze například stanovit podle procenta využití odpadů. Procento využití se pohybuje od 2 %, ale může přesáhnout i hranici 50 %, což závisí na druhu odpadu a jeho zpracování (např. komunální odpad, průmyslové odpadní vody, fotochemické odpady).
V určitých případech je proces využívání odpadu rozdělen na více navazujících částí. Ne při všech dílčích operacích však dochází k přímému nahrazení přírodních zdrojů (např. drcení odpadu, čištění zeminy). K objasnění problematiky může pomoci vytvoření zcela nové přílohy směrnice, kde budou specifikovány dílčí operace v procesu využívání odpadů nebo je možné podle potřeby stávající přílohu rozšířit.
Je potřeba vzít v úvahu, že v současnosti je určitý proces definován jako "využívání" v závislosti na tom, co se s odpadem při následujícím zpracování stane.
Všechny uvedené alternativy pokládají za nutné změnu směrnice a jejích příloh. Pokud se tak stane, měly by být v následujícím období zohledněny tyto skutečnosti:
Funkční užití pojmu "využívání odpadu" v legislativě. Například při schvalování výstavby zařízení nebo rovněž při schvalování skladování a přepravy odpadu.
Ekologické dopady. Jak velká bude ekologická zátěž v případě použití přírodní suroviny, a ne upraveného odpadu?
Kvalita suroviny vyrobené z odpadu. Suroviny vzniklé tímto způsobem by měly odpovídat požadavkům na kvalitu v rámci EU, např. standardům CEN.
Potřeba objasnit jaké procesy vedou k recyklaci nebo k jinému způsobu využití. Například odpadní plasty se dají využít mnoha způsoby. Výstupem jejich zpracování mohou být opět plasty, hořlavé plyny, palivo nebo redukční činidlo do vysokých pecí.
Studie také navrhuje snížení počtu kritérií, která odpad charakterizují, na dvě základní. První je způsob, jakým jsou odpady využívány (např. jako konečný produkt nebo jako surovina pro výrobu konečného produktu). Druhým kritériem je pak sledování vlastností odpadu, jež jsou směrodatné pro zvolený způsob zpracování (např. specifické vlastnosti: vodivost elektrického proudu u mědi, nespecifické vlastnosti jako objem odpadu).
Eliminace rizik
Účelem části B studie je zjistit pro vybrané technologické linky pro zpracování a využívání odpadu, v jaké fázi dochází k eliminaci potenciálních ekologických rizik upravovaného odpadu.
Při zjišťování, ve které fázi zpracování dochází k eliminaci ekologických rizik, došla studie k několika závěrům. Především bylo zjištěno, že kvalitativní analýza vytvořená na základě výsledků výzkumu umožňuje stanovení celkového a relativního vývoje rizikových vlastností uvažovaného odpadu při postupu linkou. To platí i pro odpady, o jejichž ekologickém vlivu máme pouze omezené informace.
V současnosti jsou vlastnosti odpadu porovnávány s vlastnostmi produktu, při jehož výrobě vznikají, s přírodní surovinou nebo s provozními parametry zařízení pro zpracování a využívání odpadu. Uvedený způsob porovnání nedovoluje určit, zda jsou ekologická rizika eliminována ještě před poslední fází úpravy odpadu v lince. V některých případech dochází v poslední fázi pouze ke změně tvaru nebo velikosti odpadu, což na vývoj specifických ekologických rizik nemá žádný vliv.
Srovnání s přírodní surovinou je zvláště problematické v těch případech, kdy má surovina variabilní složení, a kde navíc schází spolehlivě vypracované průměrné složení (např. železná ruda, zinkové koncentráty).
Pro zkoumané případy prakticky neexistují standardy a bližší specifikace produktů, platné v celé EU, které by současně zohlednily důležité ekologické aspekty. Například norma pro složení evropského ocelového odpadu neobsahuje limitní hodnoty PCB, chloru a některých těžkých kovů.
Celá studie má téměř 500 stran a je dostupná na: http://europa.eu.int./comm/environment /waste/studies/recovery disposal.htm.
AUTOR: Karel Opatrný
Směrnice Rady 75/442/EEC o odpadech definuje procesy "využívání" a "odstraňování" odpadu. Stanovuje rozdíl mezi nimi a v příloze uvádí seznam činností označovaných jako využívání a odstraňování odpadu. Směrnice pochází z roku 1975 a stala se podkladem pro český zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.
Nejasnosti umožňují různé výklady
V posledních letech se v postupech "využívání" a "odstraňování" odpadu odehrály podstatné změny. Byly vyvinuty zcela nové postupy, které je velmi obtížné přiřadit k některé ze stávajících položek v příloze směrnice. Kromě toho charakteristika činností není vždy jednoznačná a text je možné vyložit více způsoby. Není zde také jasně vymezeno, při jaké fázi úpravy nebo využívání odpadu jsou eliminována ekologická rizika.
Cílem studie je shromáždit podklady pro přezkoumání a přepracování seznamu činností označovaných jako "využívání" a "odstraňování" odpadu, jenž je uveden ve směrnici Rady 75/442/EEC o odpadech.
Část A studie podává přehled postupů vy-užívání a odstraňování odpadu, které se v současné praxi používají. Detailně zkoumá zpracování odpadu a stanovuje kritéria, která by ve sporných případech měla pomoci jednoznačně určit, o jaký postup se jedná. Ve vymezení využívání a odstraňování odpadu přináší studie následující důležitá zjištění:
Využívání a odstraňování odpadu jsou v legislativě EU definovány tak, že si navzájem konkurují, což bývá v praxi neefektivní. Definice využívání odpadů se liší, pokud odpady chápeme jako předmět volného obchodu, anebo pokud správnou definicí chceme dosáhnout plnění zákonných norem. Celá řada navazující ekologické legislativy EU se odvíjí od přesného určení, zda se jedná o proces využívání odpadu či nikoliv.
Rozhodnutím Soudního dvora EU je základním kritériem pro využívání odpadu nahrazení přírodních zdrojů. O využití odpadu tedy můžeme mluvit pouze tehdy, pokud odpad nahrazuje přírodní zdroje. Nicméně uvedené kritérium samo o sobě nemusí zcela reflektovat složitost podnikového odpadového hospodářství, které se v určitých případech zabývá jak využíváním, tak odstraňováním odpadu.
Některým v současnosti používaným postupům již žádná položka v příloze směrnice neodpovídá. Například regenerace katalyzátorů či používání směsi minerálních a hořlavých odpadů v cementářských pecích.
Naopak část položek v příloze je zastaralá: "R7 Obnova látek používaných ke snižování znečištění", "R8 Získání složek katalyzátorů" a "D11 Spalování na moři".
Vymezení pojmů
Pro lepší vymezení pojmu "využívání odpadu" bylo uvedeno několik návrhů. Ostřejší hranici mezi využíváním a odstraňováním lze například stanovit podle procenta využití odpadů. Procento využití se pohybuje od 2 %, ale může přesáhnout i hranici 50 %, což závisí na druhu odpadu a jeho zpracování (např. komunální odpad, průmyslové odpadní vody, fotochemické odpady).
V určitých případech je proces využívání odpadu rozdělen na více navazujících částí. Ne při všech dílčích operacích však dochází k přímému nahrazení přírodních zdrojů (např. drcení odpadu, čištění zeminy). K objasnění problematiky může pomoci vytvoření zcela nové přílohy směrnice, kde budou specifikovány dílčí operace v procesu využívání odpadů nebo je možné podle potřeby stávající přílohu rozšířit.
Je potřeba vzít v úvahu, že v současnosti je určitý proces definován jako "využívání" v závislosti na tom, co se s odpadem při následujícím zpracování stane.
Všechny uvedené alternativy pokládají za nutné změnu směrnice a jejích příloh. Pokud se tak stane, měly by být v následujícím období zohledněny tyto skutečnosti:
Funkční užití pojmu "využívání odpadu" v legislativě. Například při schvalování výstavby zařízení nebo rovněž při schvalování skladování a přepravy odpadu.
Ekologické dopady. Jak velká bude ekologická zátěž v případě použití přírodní suroviny, a ne upraveného odpadu?
Kvalita suroviny vyrobené z odpadu. Suroviny vzniklé tímto způsobem by měly odpovídat požadavkům na kvalitu v rámci EU, např. standardům CEN.
Potřeba objasnit jaké procesy vedou k recyklaci nebo k jinému způsobu využití. Například odpadní plasty se dají využít mnoha způsoby. Výstupem jejich zpracování mohou být opět plasty, hořlavé plyny, palivo nebo redukční činidlo do vysokých pecí.
Studie také navrhuje snížení počtu kritérií, která odpad charakterizují, na dvě základní. První je způsob, jakým jsou odpady využívány (např. jako konečný produkt nebo jako surovina pro výrobu konečného produktu). Druhým kritériem je pak sledování vlastností odpadu, jež jsou směrodatné pro zvolený způsob zpracování (např. specifické vlastnosti: vodivost elektrického proudu u mědi, nespecifické vlastnosti jako objem odpadu).
Eliminace rizik
Účelem části B studie je zjistit pro vybrané technologické linky pro zpracování a využívání odpadu, v jaké fázi dochází k eliminaci potenciálních ekologických rizik upravovaného odpadu.
Při zjišťování, ve které fázi zpracování dochází k eliminaci ekologických rizik, došla studie k několika závěrům. Především bylo zjištěno, že kvalitativní analýza vytvořená na základě výsledků výzkumu umožňuje stanovení celkového a relativního vývoje rizikových vlastností uvažovaného odpadu při postupu linkou. To platí i pro odpady, o jejichž ekologickém vlivu máme pouze omezené informace.
V současnosti jsou vlastnosti odpadu porovnávány s vlastnostmi produktu, při jehož výrobě vznikají, s přírodní surovinou nebo s provozními parametry zařízení pro zpracování a využívání odpadu. Uvedený způsob porovnání nedovoluje určit, zda jsou ekologická rizika eliminována ještě před poslední fází úpravy odpadu v lince. V některých případech dochází v poslední fázi pouze ke změně tvaru nebo velikosti odpadu, což na vývoj specifických ekologických rizik nemá žádný vliv.
Srovnání s přírodní surovinou je zvláště problematické v těch případech, kdy má surovina variabilní složení, a kde navíc schází spolehlivě vypracované průměrné složení (např. železná ruda, zinkové koncentráty).
Pro zkoumané případy prakticky neexistují standardy a bližší specifikace produktů, platné v celé EU, které by současně zohlednily důležité ekologické aspekty. Například norma pro složení evropského ocelového odpadu neobsahuje limitní hodnoty PCB, chloru a některých těžkých kovů.
Celá studie má téměř 500 stran a je dostupná na: http://europa.eu.int./comm/environment /waste/studies/recovery disposal.htm.
AUTOR: Karel Opatrný
Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích
