Ozónová vrstva je stále zranitelná

Od doby, kdy začal mexický vědec Mario José Molina poprvé mluvit o škodlivém účinku freonů na ozónovou vrstvu, uplynulo už dvacet let. V USA se tehdy prodávalo několik miliard aerosolových sprejů ročně. Freony používané i v ledničkách a klimatizacích byly z ekologického hlediska považovány za ideální. Až díky Molinovi se postupně přestaly používat. V roce 1995 získal jako první Nobelovu cenu za objev spojený s ekologií.

HN: Víte, kdy dosáhne úbytek ozónové vrstvy nejkritičtějšího bodu?
Zdá se, že právě nyní. V příštích letech by mělo začít postupné a pomalé ozdravování. Ale jen tehdy, pokud se do ovzduší nebudou dostávat další škodliviny, které tam zůstávají velmi dlouho, i 50 let. Nezbývá než čekat. S pomocí tzv. Montrealského protokolu se podařilo množství freonů omezit, ale nesmíme se tím uchlácholit.

HN: Říkáte, že nejhorší situace právě nastala. Dokáží už vědci identifikovat všechny důsledky úbytku ozónu na zdraví člověka?
Víme o tom dost věcí. Některé zdravotní důsledky jsou nepopiratelné, třeba rakovina kůže, šedý zákal, oslabení imunitního systému. Další dokážeme víceméně odhadnout. Ale nejde jen o člověka. Úbytek ozónu má závažné důsledky pro celý ekologický systém, pro fytoplankton či biologickou produktivitu planety. Zatím je obtížné takové jevy měřit, ale z fyzikálních experimentů víme, že se to děje.

HN: Některé země mají stále problémy s dodržováním Montrealského protokolu o omezování freonů...
Jsou dva druhy problémů. Některé země mají finanční potíže, proto vznikly tzv. multilaterální fondy. Díky nim mohla například Čína eliminaci freonů urychlit. I v rámci vyspělého světa ale existují "potížisté". Jsou to různé lobbistické skupiny, které požadují výjimky - například zemědělci. V některých případech je asi nutné dát jim čas, ale musí být omezený.

HN: Jaké výjimky konkrétně žádají?
Zájmové skupiny podnikající v zemědělství žádají výjimku pro látku zvanou methylbromid. To je vysoce účinný plyn pro dezinfekci. Ničí ozónovou vrstvu rychleji než tradiční freony. Ve většině případů ho lze nahradit méně škodlivými chemikáliemi, i když uznávám, že někde bude ještě potřeba čas na vývoj nových technologií. Nemá ale smysl čekat dlouho.

HN: Je pravda, že existuje černý trh s látkami poškozujícími ozón?
Podrobnosti neznám, ale vím, že existuje. Slyšel jsem o nelegálních dovozech do Spojených států či do Mexika. Problém je s rozvojovými zeměmi, které mají delší časovou lhůtu na vyřazení freonů, a proto je mohou stále produkovat. Freony se nelegálně vyvážejí a dají se na tom vydělat peníze. I tady ale platí, že okamžitý zisk určité skupiny znamená velkou zátěž do budoucna pro všechny.

HN: A co rozvojové země? Hrají v odbourávání freonů roli peníze?
Samozřejmě. Používat alternativy k látkám poškozujícím ozónosféru je nákladnější. Automobil vybavený katalyzátorem je dražší než obyčejný. Nemá ale smysl riskovat. Pokud existuje několik lidí v rozvojovém světě, kteří se bojí dopadů na ekonomiku, tak jim prostě zaplaťme. Světová ekonomika to nijak nepocítí.

HN: Pokud budou všechny země dodržovat zákaz používání freonů, vrátí se někdy ozónová vrstva do původního stavu?
Ano, ale bude to trvat dlouho. Do poloviny století, tedy do roku 2050, by mělo nastat jasné zlepšení. Pokud bude průmysl nadále odbourávat látky poškozující ozónovou vrstvu, pak na konci století budeme svědky nikoli stoprocentního, ale téměř kompletního ozdravení.

HN: Za svůj objev jste dostal Nobelovu cenu. Jste ale spokojen s tím, jak s ním lidstvo naložilo?
Já považuji eliminaci freonů za velký výkon, za vítězství lidskosti. Problém s úbytkem ozónu bychom měli chápat jako velký precedens. Svědectví o tom, že je v naší moci vyřešit velký ekologický problém, a to dokonce bez toho, že by strádala ekonomika. I ty průmyslové sektory, které s freony pracovaly a musely se jich zbavit, jsou na tom velmi dobře.
Nejdůležitější je, abychom si z toho vzali příklad.