Do Tater se vrátili lyžaři, úklid pokračuje

Ján Gombár z Bratislavy v sobotu brzo ráno naložil celou rodinu do auta a vydal se lyžovat do Vysokých Tater, kde se na Štrbském Plese zahajovala zimní sezóna.
Peter Kusý z Košic byl v době, kdy se bratislavská rodina vydala na cestu, ve Vysokých Tatrách už čtvrtý den. Z domova si s sebou nevzal lyže, ale motorovou pilu.
A i když oba muži přijeli do nejmenších velehor Evropy za úplně jiným účelem, mají jedno společné - chtěli svou účastí pomoci Vysokým Tatrám poté, co je předminulý pátek zlikvidoval orkán o rychlosti přes sto sedmdesát kilometrů za hodinu. Za oběť mu padlo dvanáct tisíc hektarů lesa, poničeny byly domy, hotely či školy.

Fronty na první svezení
Ján Gombár nebyl jediný, kdo se vydal do Tater lyžovat. A tak při slavnostním zahájení sezóny stáli lidé dlouhé fronty na první svezení na svahu Interski na Štrbském Plese. Přitom jen o několik kilometrů dál stovky dřevorubců, lesníků a vojáků likvidovaly popadané stromy, z lesa stoupal dým z páleného dřeva.
"Přijel jsem proto, abych Tatry podpořil. Tak brzy jsme zatím lyžovat nebyli, a když už jsme na horách, lyžujeme jinde," říkal Gombár, který chce přijet do Tater taky na zimní dovolenou. "Snad si všichni uvědomí, že je třeba lidi v Tatrách podpořit, i když se nezúčastníme přímo úklidu hor. Viděl jsem několikametrové bariéry z polámaných stromů kolem cesty, a tak už si dovedu představit, co všechno se tu muselo dít," dodal.
Podobně jako on se v sobotním slunečném počasí na první lyžování vydaly stovky lidí. Na parkovišti stála auta nejen se slovenskými značkami, přijeli také lyžaři z Česka a Polska. "Chtěli jsme to vidět, do Tater jezdíme už spoustu let a určitě se sem budeme vracet," ujišťoval Milan Koutský z Ostravy.

Tatry jako před 90 lety
U sjezdovek hrála cimbálovka, voněla pálenka, lidé tancovali. Dostavil se také slovenský prezident Ivan Gašparovič a někteří ministři.
Přítomni nebyli jen lyžaři, ale také spousta lidí, kteří pouze chtěli na vlastní oči vidět, co vichřice napáchala. Příjezdové cesty ke Štrbskému Plesu, které ještě v noci na sobotu uklízela těžká technika, lemovala odstavená auta, lidé zastavovali, aby si nafotili panoráma hor bez tisíců hektarů lesů.
Popadané stromy odkryly dosud neznámé pohledy na Tatry a lidé se tak dohadovali, co vidí. "Přivezl jsem si staré fotografie ze začátku 20. století. Děda mi vykládal, že tehdy byly hory bez lesů. A opravdu to jako před 90 lety vypadá," povídal při pohledu na zasněžené vrcholky hor u silnice z Tatranské Štrby na Štrbské Pleso Milan Sovič z Liptovského Mikuláše.
Zatímco lidé na Štrbském Plese lyžovali a veselili se, na desítkách míst po celých Tatrách pokračovaly práce na odstraňování popadaných stromů. Ty například úplně zasypaly hřbitov ve Smokovci, kam ani o víkendu ještě lidé nemohli. "Je tu všude spousta dřeva, některé pomníky jsou poničené," říkal Peter Kusý.
Ten se podobně jako další stovky dřevorubců ze Slovenska, Česka i Polska vydal do Tater už na začátku minulého týdne. "Hlavně že už se podařilo zprůjezdnit hlavní cesty, do hor se musí vrátit život," dodával mladý dřevorubec.

Příroda je mocnější
"Jde o signál, že nejsme všemocní. Příroda zase ukázala, co umí, a znovu jsme na to nebyli připravení," zamýšlela se u smokoveckého hřbitova Elena Rajniaková. Vzpomněla si na větrnou smršť před pěti roky, která řádila na Podbanském. Vyvrácené stromy poničily chaty a auta. "Tehdy bylo postiženo jen malé území, teď se to přehnalo přes celé hory. Když jsem to viděla hned ráno po vichřici, myslela jsem, že se to nikdy nepodaří změnit. Za týden se toho ale stihlo hodně. Snad tu zůstane také léčivý vzduch, pro který sem lidé jezdí," doufá šedesátiletá žena.
Peter Kusý se podobně jako další přesunul na železniční trať mezi Popradem a Starým Smokovcem. Před dělníky a vojáky je nyní jediný úkol: už tento týden má elektrický vlak dojet až do konečné stanice ve Starém Smokovci. Poškození trati vyčíslili odborníci na desítky miliónů korun.
"Dodělám železniční trať a končím, musím si odpočinout, je to tvrdá dřina. Už je tu navíc armáda a spousta dobrovolníků, kteří mne mohou nahradit," sděluje Kusý.
Lesníci i dobrovolníci s těžkou technikou pracují také v okolí dalších osad, jako jsou Vyšné Hágy či Podbánské. Právě přístupová cesta z Podbánského byla stromy téměř úplně zasypaná, dřevorubci je odstraňovali rychlostí asi sto dvacet metrů za den. Celá Cesta slobody, která vede z Podbánského do centra Vysokých Tater, je dlouhá asi čtyřicet kilometrů.

Pomoc z vrtulníku
Na většině míst se už podařilo aspoň provizorně obnovit dodávky vody. Popadané stromy už nejsou na osmdesáti procentech domů a chat, dnes by měly jít děti také do tatranských škol.
Místa, kam se zatím nedá dostat, zásobují vrtulníky. To je příklad známé Téryho chaty, kam vrtulník vozí jak potraviny, tak novou posádku. "Situace je ale výrazně lepší, než tomu bylo před několika dny," je si jist šéf krizového štábu Milan Baran. V osadě Nadbánské lidé celý týden žili jako ve 30. letech. Elektřinu dodával generátor. Dopoledne ale sloužil pro pracovníky polesí, a teprve odpoledne si elektřinu mohli zapojit místní. A to jen na svícení, o praní, žehlení nebo dívání se na televizi nemohlo být ani řeči. Lidé, kteří do Tater přijeli lyžovat nebo pomáhají odstraňovat přírodní katastrofu, věří, že horám vichřice přinese také užitek. "Snad si všichni zodpovědní uvědomí, že Tatry nemají mezi turisty za poslední roky dobré jméno a udělají vše proto, aby sem lidé zase jezdili. Nesmí to být ale na úkor přírody," říká Ján Gombár.
Naráží tak na první spory mezi podnikateli a ochránci přírody o to, zda mají být místo poničených lesů sjezdovky a hotely nebo nově vysazené stromy. "Vrátit stromy, to bude trvat desítky let, ale je pozitivní, že lidé chtějí horám pomáhat a začínají si uvědomovat, že je to jedna z nejcennějších oblastí, které tu na Slovensku máme."