Pouč se, ale zůstaň chemikem

Možná trochu paradoxně největší vliv měla bhópálská tragédie na poměry v domovské zemi Union Carbide, tedy v USA. Reaganova administrativa zřídila v roce 1986 fond, do něhož musí chemičky odvádět peníze. Pokud by ekologické následky havárie řešila sama vláda, má nárok vzít si z fondu až trojnásobek vynaložených peněz. Nejdůležitější změnou bylo přijetí zákona o právu na informace, který zcela zásadně přinutil chemičky komunikovat s lidmi venku. Musely začít uveřejňovat, jaké látky do továrny přichází a jaké ji opouští. To mělo důležitý psychologický efekt. "Noviny okamžitě přinesly přehledy znečišťovatelů. Samy firmy ve snaze o své dobré jméno pak začaly vypouštění jedů zásadně redukovat," říká Miroslav Šuta z Greenpeace. Ovšem mimo jiné i tím, že nebezpečné a špinavé provozy stěhovaly do zemí, jako je Indie, kde podobná přísnost chybí.
Evropská unie za Spojenými státy dlouho zaostávala. Teď se ale chystá přitvrdit a zavést veřejné monitorování látek po vzoru Američanů. Pokud vše půjde zdárně, tak už příští rok bychom si mohli přečíst, čím zdejší chemičky své okolí "obšťastňují". Unie chce také zavést princip, který by znemožňoval přenášet nebezpečné výroby do zemí třetího světa. Zakázané či omezované látky by se měly počítat i v podobě hotových výrobků dovážených do EU.
I český chemický průmysl si zvyká na nové zákony a nové protivníky. Jedním z nich je zmíněný Miroslav Šuta, vystudovaný lékař pracující pro Greenpeace. V jeho popisu práce je dělat vše pro to, aby se české chemičky přestaly chovat tak, jak byly dlouhá desetiletí zvyklé - tedy ignorovat lidi kolem sebe, zatajovat a lhát. "Někteří vypadají nepoučitelně," říká Šuta. "Ještě nedávno během povodní šéfové Spolany Neratovice tvrdili, že chlór uniklý do Labe neškodí." Šuta neúnavně upozorňuje na stejné věci, které se staly osudnými lidem v Bhópálu: brojí proti kamarádšoftu chemiček a obecních politiků, lidem radí neignorovat chyby a drobné havárie chemiček, dožaduje se informací o emisích, připomínkuje nedokonalé havarijní plány. Nikdo jiný v Česku v tuto chvíli tuhle důležitou práci nedělá. Přitom protistrana je opravdu silná. "Až od letoška mají české chemičky sepsané bezpečnostní zprávy pro předcházení havárií," uvádí Šuta. Nadále také v Česku přetrvávají velmi nebezpečné provozy - především výroba chlóru.
Jako obrázek o poučeném Česku může sloužit situace v Ústí nad Labem, kde mají chemičku s výrobnou chlóru přímo v centru. Právě o její zastavení veřejnost usiluje. "Chemička neúnosně bagatelizuje rizika," upozorňuje jeden z aktivistů, architekt Jaromír Veselý. Sám vzpomíná, jak ještě před deseti lety uvažovali bezpečnostní experti, že případná velká havárie by vážně ohrozila padesát tisíc lidí. Takové riziko by chemičku zavazovalo k náležité a vůbec ne levné opatrnosti. "Proto teď do bezpečnostní zprávy napsali jen 1500 ohrožených. Některým členům rady města se to sice nelíbilo, ODS ale prosadila závěr - bez námitek," popisuje Veselý. Chemička prý použila jednoduchý trik - posuzuje jednotlivé provozy izolovaně a neuvažuje možnou řetězovou havárii. "Jde o názor odborníků a to je pro mě směrodatné," říkal pak na besedě s občany primátor Petr Gandalovič. S pomocí podobných kliček se teď Spolchemie snaží uniknout i z blížícího se nařízení EU o nutnosti zavést nejbezpečnější možnou technologii.

Marek Švehla, Bhópál