Modifikované geny jsou nebezpečné zejména pro přírodu

Jako rostlinný ekolog vidím jiná rizika než zdravotní. Modifikované geny často zodpovídají za ekologicky významné vlastnosti, jakými jsou odolnost vůči suchu, chladu či chorobám. Vzhledem k tomu, že mnoho rostlinných druhů se mezi sebou může křížit, je riziko úniku modifikovaného genu do volné přírody poměrně vysoké. Jak by se například změnila některá společenstva, kdyby jeden z druhů získal náhle výhodu tím, že by byl více odolný například vůči nízkým teplotám či nemocem?
Přírodu zatěžujeme množstvím produktů našich aktivit: chemikáliemi, zavlečenými druhy či skleníkovými plyny. A pak jsme překvapeni, že některé druhy ubývají, jsou vytěsňovány jinými a nebo že v důsledku spadů dusíku mizí celá společenstva. Teď hodláme přírodu zatížit dalším faktorem, a to rozhodně v míře doposud nevídané. Vzhledem k tomu, že hlady neumíráme, produkce potravin na světě je dostatečná, říkám si, proč tyto nové zátěže uvolňovat? Nechme je ještě nějakou dobu v laboratořích či uzavřených provozech a zamysleme se ještě nad dalšími aspekty zavádění GMP. Berme svět reálný, jak je: i strach zde má místo. Není divu, že určitá skupina lidí geneticky modifikované plodiny jíst nechce.
Před tím, než bude pěstování GMP u nás povoleno. měli bychom zvážit všechna pro a proti. Kdo bude například platit škodu ekologickému zemědělci, jehož pole bude zasaženo buď křížením s těmito planě rostoucími populacemi, anebo se na jeho pole dostanou semena např. při povodni? Pro uvažování nad aspekty máme stále dostatek času. Jsou ale také firmy, které modifikované plodiny produkují a vyvíjejí tlak na jejich pěstování. Legislativa v této oblasti je poměrně dobrá, nicméně přiznejme si: byla by taková, kdyby protitlak ze strany některých ekologicky zaměřených veřejných iniciativ, např. Greenpeace, nebyl tak výrazný? Já ve vědecky zaměřených kruzích rozhodně nevidím moc lidí, kteří jsou ochotni společensky se angažovat, a to nejen v oblasti GMP.

O autorovi: BOTANICKÝ ÚSTAV AVČR