Nejen Žacléřský hřeben

O citli jsme se v Žacléři, máme běžky a volný den, je dostatek sněhu a my se chceme podívat na východní konec Krkonoš. Abychom se do Žacléře co nejpohodlněji vrátili, použijeme k závěru úvodní část trasy. Chybí ovšem údaje o stavu sněhu a lyžařských stop v den, který si pro absolvování vyberete.
Žacléř leží v nadmořské výšce těsně nad 600 m v těsném sousedství lyžařského střediska Prkenný důl. Ze středu Žacléře vyrazíme po modré k zámku, u něj odbočíme ostře vpravo a stoupáme na táhlý Žacléřský hřeben. U Bílého kříže (2) jsme "z nejhoršího venku" a už pozvolněji stoupáme k Rýchorskému kříži (5) nejprve lesem a pak převážně otevřenou krajinou. Jsme na hlavním hřebeni a vybíráme červenou doprava. Vede kolem Mravenčího vrchu k místu Roh hranic (6,5), kde název odpovídá skutečnosti a pak střídavě lesem a otevřenou krajinou nad Albeřice, kde na chvíli hranici opustí a svede nás do Horních Albeřic (9,5) s možností občerstvení. Přírodní památkou jsou zde rozsáhlé povrchové i podzemní krasové útvary v chráněných Albeřických dolech. Otevřenou krajinou stoupáme zpět k hranici a stále stoupající cesta nás vyvede na Lysečinské boudy (12,5) s okouzlujícím výhledem. Tady jsme se rozhodli nastoupit cestu k návratu; tomu, kdo se vracet nemusí, se naskýtá pokračování po příhraniční č ervené na 6 km vzdálené Pomezní boudy. K sestupu volíme modře značenou lesní cestu vpravo při nedaleko pramenícím Lysečinském potoku, při kterém dojdeme až k jeho soutoku s Úpou. Cesta je nejprve nepří jemně prudká, ale od rozcestí se žlutou nás zvolna svádí do Dolních Lysečin (17) a pak už při silnici do Horního Maršova (19,5). Obec je 300 let správním střediskem východních Krkonoš a vlastní zdejší zámek, postavený na místě staršího panského domu. Pozoruhodné je, že oba dva kostely - farní i hřbitovní - jsou zasvěceny Nanebevzetí P. Marie. Odtud nás čeká dlouhý výstup otevřenou krajinou a pak ještě prudčeji lesem na hřeben, kde se dáme prudce vpravo a nejprve zvolna a v závěru prudčeji stoupáme na Rýchorskou boudu (23) s možností občerstvení. Bouda z roku 1930 je dnes střediskem ekologické výchovy. Na místě bývalé Maxovy boudy, kterou kdysi Krkonošskému spolku věnoval továrník Max Hirsch a jenž zanikla v roce 1945, je dnes vyhlídková plošina s mimořádně zajímavým a rozsáhlým panoramatickým výhledem. Návštěvou Rýchorské chaty jsme překročili hranici tisíce nadmořských metrů a rozcestí Kutná (23,5) je o několik metrů níž. Zelená i s červenou vlevo nás svede na Rýchorský kříž (24) a odtud se už shodně se začátkem dnešní trasy vrátíme do Žacléře (29).
Jan Stráský
Autor je místopředsedou Klubu českých turistů, bývalý ministr a premiér
Mapa: Krkonoše, turistická mapa 1:50 000, edice KČT č. 22

Trasa: 1. Žacléř - po zelené 4212: 2. Bílý kříž (2) - 3. Rýchorský kříž (5) - po červené 0403: 4. Roh hranice (6,5) - 5. Horní Albeřice (9,5) - 6. Lysečinské boudy (12,5) - po modré 1819: 7. Dolní Lysečiny (17) - 8. Horní Maršov (19,5) - po žluté 7223: 9. Rýchorská bouda (23) - 10. Rýchory, Kutná, rozcestí (23,5) - po zelené 4212: 11. Rýchorský kříž (24) - 12. Bílý kříž (27) - 13. Žacléř (29)