Chcete obchodovat se vzduchem? Obraťte se na chicagskou burzu CCX a jejího zakladatele Richarda Sandora.
Prodat se dá i špína
Když bylo jasné, že americký senát odmítne ratifikovat Kjótský protokol, a když prezident Bush prohlásil, že přistoupení k protokolu by znamenalo bankrot americké ekonomiky, bylo mnoho lidí smutných. Ekonom Richard Sandor na to měl jednoduchou odpověď: "Vlády trhy nevytvářejí, trhy vytvářejí obchodníci. Já jsem obchodník. Vytvoříme trh!" Když lze na chicagské burze obchodovat s obilím a kukuřicí, proč by nešlo obchodovat se vzduchem, proč by nešlo vyměňovat nečerpané limity znečišťování ovzduší? Proč nevytvořit systém nabídky a poptávky pro jednu z nejcennějších komodit, které má lidstvo k dispozici?
První obchody se v USA realizovaly v polovině 90. let, když například Arizona Public Service vyměnil emisní limity na vypouštění síry za limity kysličníku uhelnatého s energetickou firmou Niagara Mohawk, nebo když firma EFP (Environmental Financial Products) nakoupila emisní offsety od Kostariky, jejíž vláda se zavázala vytvořit národní rezervaci z deštného pralesa. Japonská firma Sumitomo začala v roce 1998 měnit ruské elektrárny na tepelná paliva na elektrárny na zemní plyn, aby získala offsety ruských emisí. Doposud se jednalo o barterové dvoustranné obchody. Burza Chicago Climate Exchange (CCX) v Chicagu nabízí plnohodnotný trh se všemi atributy finančního trhu.
SANDOR, OBYČEJNÝ EKONOM. Akademik s podnikatelským mozkem, Richard Sandor (63), je legendou chicagské burzy. Je duchovním otcem termínovaných obchodů na amerických burzách (futures) a dlouholetým viceprezidentem chicagské burzy Board of Trade. Na schůzku přichází ve sportovních mokasínách, rozhalence a plátěných kalhotách. Přichází i s přesvědčením, že sociální a politické problémy jsou řešitelné na tržních principech. "Jsem obyčejný ekonom s obyčejnými cíli," říká o sobě skromně. Je výkonným ředitelem Chicago Climate Exchange, unikátní burzy, která od 12. prosince 2003 obchoduje práva vypouštět zplodiny do ovzduší. "Představujeme ekonomický experiment," říká Sandor. Vymyslel systém jak měřit, auditovat a provádět obchodní operace se vzduchem, respektive s uhelnatými emisemi. Za půl roku existence CCX obchodovala jeden milion tun kysličníku uhelnatého.
Sandorovi pomohl zákon o životním prostředí z roku 1999 (Clean Air Act), který umožnil vyměňování práv emisí síry a dusíku. Trvalo to ještě tři roky, než se podařilo novou burzu uvést do života. "Naším cílem je, abychom přestali existovat. Až nebude naše burza potřebná, bude problém vypouštění emisí vyřešen. Je to paradoxní, ale je to tak," říká Sandor, který pak bude hledat nějaký další sociální problém. Je přesvědčen, že vše lze vyřešit prostřednictvím tržních mechanismů, neboť vše má svoji cenu.
Chicago Climate Exchange nemohla vzniknout nikde jinde než v Americe a nikde jinde než v Chicagu. Chicago je střediskem amerického spekulativního kapitálu a termínovaných obchodů, na rozdíl od New Yorku, který je střediskem investičního kapitálu, a San Franciska, které je centrem "venture capital".
Sandor je přesvědčen, že všechno lze "zkomoditizovat", tedy vytvořit z daného problému obchodovatelnou komoditu. Voda a vzduch jsou to nejcennější, co lidstvo má, a přece se k těmto dvěma "komoditám" nechová nejlépe, připomíná Sandor. "Já jsem jeden z mála lidí, kteří nehořekují nad cenou ropy 80-90 dolarů a nepovažují ji za žádnou katastrofu. Právě naopak. Vysoká cena ropy přinese rychlý pokrok. Všechno má svoji cenu. Jen přidělením správné ceny k určité komoditě dochází k ekonomické rovnováze."
TREND: MÉNĚ EMISÍ. Se Sandorovými myšlenkami se sžilo čtrnáct zakladatelských firem Chicago Climate Exchange. Patří k nim DuPont, Motorola, Ford, American Electric Power, BP, Calpine, Cinergy, International Paper a další. Nyní má CCX 60 členů.
Burza CCX obchoduje emisní limity všech škodlivých zplodin, včetně freonů. Sandor v praxi dokazuje, že koncept efektivního a ekonomického snižování škodlivých emisí je reálný. Dokazuje, že je možné dosáhnout snížení spotřeby energií velmi efektivně a nemusí dojít k bankrotu firem a ekonomiky. Členové burzy jsou povinni snižovat emise do roku 2006 o jedno procento ročně vůči stavu 1999, ale ve skutečnosti snižují emise skleníkových plynů rychleji, o 8 % ročně. Kdo nesníží dostatečně vlastní emise, musí si koupit práva vypouštění emisí od někoho, kdo dosáhl většího snížení emisí, což je dostatečným ekonomickým stimulem. Například DuPont se zavázal, že do roku 2010 sníží emise freonů o 65 % a spotřebu energie o 25 %. To skoro vypadá, že do vedení DuPontu se dostali představitelé Greenpeace. Firma STMelectronics oznámila záměr snížit emise CO2 do roku 2010 na nulu při výrobním objemu čtyřicetkrát vyšším - předpokládaná úspora je jedna miliarda do larů. Zatímco se vlády dohadují, i velké energetické společnosti jako United Technologies, British Petroleum nebo Shell se zavázaly snížit emise.
Pokud budou mít farmáři v Severní Americe, Jižní Americe, Austrálii, Evropě či Rusku ekonomický důvod k pěstování stromů a rostlin, které přispějí k "výrobě vzduchu", separaci uhlíku z ovzduší, a tím zlepšení světového klimatu, bude na světě lépe. Ti, kteří bez emisí nedokáží vyrábět a nemají potřebné limity na jejich vypouštění do ovzduší, mohou nakupovat od těch, kteří emise mohou svými technologiemi eliminovat. Efektivní trh s emisními limity a vzduchem představuje nenákladnou pojistku proti novým neznámým potížím, které mohou svět potkat, pokud se nezastaví globální znečišťování ovzduší.
A jaká je cena karbonových emisí? Nikdo přesně neví. Dle odhadů 15 až 350 dolarů za tunu. Podle prvních signálů z trhu operuje například firma Envirnomental Financial Products s hodnotou 20 až 30 dolarů za tunu.
SMĚR EVROPA. Richard Sandor a jeho spolupracovníci na CCX (www.chicagoclimateexchange.com) dokazují, že i když americká administrativa bude nadále zastávat názor, že investice do životního prostředí povedou k bankrotu celé ekonomiky, nejsou vyhlídky beznadějné. K procesu snižování emisí a zavádění nových technologií separace uhlíku a tvorby čistého vzduchu může docházet nezávisle na vládě. CCX dokazuje, že snižování energetické náročnosti, a tím snižování vypouštění škodlivých emisí, má i přes potřebné výdaje pro firmy vysokou přidanou hodnotu, která spočívá - kromě možnosti prodávat nevyužité limity emisí - v posilování firemního image a firemní značky. Zájem o práci v takové firmě má stále více talentovaných lidí.
Richard Sandor a CCX nyní míří do Evropy. Evropská unie umožňuje obchodování s emisními limity od 1. ledna 2005.
AUTOR: JIŘÍ KULIŠ, spolupracovník Ekonoma, Washington
První obchody se v USA realizovaly v polovině 90. let, když například Arizona Public Service vyměnil emisní limity na vypouštění síry za limity kysličníku uhelnatého s energetickou firmou Niagara Mohawk, nebo když firma EFP (Environmental Financial Products) nakoupila emisní offsety od Kostariky, jejíž vláda se zavázala vytvořit národní rezervaci z deštného pralesa. Japonská firma Sumitomo začala v roce 1998 měnit ruské elektrárny na tepelná paliva na elektrárny na zemní plyn, aby získala offsety ruských emisí. Doposud se jednalo o barterové dvoustranné obchody. Burza Chicago Climate Exchange (CCX) v Chicagu nabízí plnohodnotný trh se všemi atributy finančního trhu.
SANDOR, OBYČEJNÝ EKONOM. Akademik s podnikatelským mozkem, Richard Sandor (63), je legendou chicagské burzy. Je duchovním otcem termínovaných obchodů na amerických burzách (futures) a dlouholetým viceprezidentem chicagské burzy Board of Trade. Na schůzku přichází ve sportovních mokasínách, rozhalence a plátěných kalhotách. Přichází i s přesvědčením, že sociální a politické problémy jsou řešitelné na tržních principech. "Jsem obyčejný ekonom s obyčejnými cíli," říká o sobě skromně. Je výkonným ředitelem Chicago Climate Exchange, unikátní burzy, která od 12. prosince 2003 obchoduje práva vypouštět zplodiny do ovzduší. "Představujeme ekonomický experiment," říká Sandor. Vymyslel systém jak měřit, auditovat a provádět obchodní operace se vzduchem, respektive s uhelnatými emisemi. Za půl roku existence CCX obchodovala jeden milion tun kysličníku uhelnatého.
Sandorovi pomohl zákon o životním prostředí z roku 1999 (Clean Air Act), který umožnil vyměňování práv emisí síry a dusíku. Trvalo to ještě tři roky, než se podařilo novou burzu uvést do života. "Naším cílem je, abychom přestali existovat. Až nebude naše burza potřebná, bude problém vypouštění emisí vyřešen. Je to paradoxní, ale je to tak," říká Sandor, který pak bude hledat nějaký další sociální problém. Je přesvědčen, že vše lze vyřešit prostřednictvím tržních mechanismů, neboť vše má svoji cenu.
Chicago Climate Exchange nemohla vzniknout nikde jinde než v Americe a nikde jinde než v Chicagu. Chicago je střediskem amerického spekulativního kapitálu a termínovaných obchodů, na rozdíl od New Yorku, který je střediskem investičního kapitálu, a San Franciska, které je centrem "venture capital".
Sandor je přesvědčen, že všechno lze "zkomoditizovat", tedy vytvořit z daného problému obchodovatelnou komoditu. Voda a vzduch jsou to nejcennější, co lidstvo má, a přece se k těmto dvěma "komoditám" nechová nejlépe, připomíná Sandor. "Já jsem jeden z mála lidí, kteří nehořekují nad cenou ropy 80-90 dolarů a nepovažují ji za žádnou katastrofu. Právě naopak. Vysoká cena ropy přinese rychlý pokrok. Všechno má svoji cenu. Jen přidělením správné ceny k určité komoditě dochází k ekonomické rovnováze."
TREND: MÉNĚ EMISÍ. Se Sandorovými myšlenkami se sžilo čtrnáct zakladatelských firem Chicago Climate Exchange. Patří k nim DuPont, Motorola, Ford, American Electric Power, BP, Calpine, Cinergy, International Paper a další. Nyní má CCX 60 členů.
Burza CCX obchoduje emisní limity všech škodlivých zplodin, včetně freonů. Sandor v praxi dokazuje, že koncept efektivního a ekonomického snižování škodlivých emisí je reálný. Dokazuje, že je možné dosáhnout snížení spotřeby energií velmi efektivně a nemusí dojít k bankrotu firem a ekonomiky. Členové burzy jsou povinni snižovat emise do roku 2006 o jedno procento ročně vůči stavu 1999, ale ve skutečnosti snižují emise skleníkových plynů rychleji, o 8 % ročně. Kdo nesníží dostatečně vlastní emise, musí si koupit práva vypouštění emisí od někoho, kdo dosáhl většího snížení emisí, což je dostatečným ekonomickým stimulem. Například DuPont se zavázal, že do roku 2010 sníží emise freonů o 65 % a spotřebu energie o 25 %. To skoro vypadá, že do vedení DuPontu se dostali představitelé Greenpeace. Firma STMelectronics oznámila záměr snížit emise CO2 do roku 2010 na nulu při výrobním objemu čtyřicetkrát vyšším - předpokládaná úspora je jedna miliarda do larů. Zatímco se vlády dohadují, i velké energetické společnosti jako United Technologies, British Petroleum nebo Shell se zavázaly snížit emise.
Pokud budou mít farmáři v Severní Americe, Jižní Americe, Austrálii, Evropě či Rusku ekonomický důvod k pěstování stromů a rostlin, které přispějí k "výrobě vzduchu", separaci uhlíku z ovzduší, a tím zlepšení světového klimatu, bude na světě lépe. Ti, kteří bez emisí nedokáží vyrábět a nemají potřebné limity na jejich vypouštění do ovzduší, mohou nakupovat od těch, kteří emise mohou svými technologiemi eliminovat. Efektivní trh s emisními limity a vzduchem představuje nenákladnou pojistku proti novým neznámým potížím, které mohou svět potkat, pokud se nezastaví globální znečišťování ovzduší.
A jaká je cena karbonových emisí? Nikdo přesně neví. Dle odhadů 15 až 350 dolarů za tunu. Podle prvních signálů z trhu operuje například firma Envirnomental Financial Products s hodnotou 20 až 30 dolarů za tunu.
SMĚR EVROPA. Richard Sandor a jeho spolupracovníci na CCX (www.chicagoclimateexchange.com) dokazují, že i když americká administrativa bude nadále zastávat názor, že investice do životního prostředí povedou k bankrotu celé ekonomiky, nejsou vyhlídky beznadějné. K procesu snižování emisí a zavádění nových technologií separace uhlíku a tvorby čistého vzduchu může docházet nezávisle na vládě. CCX dokazuje, že snižování energetické náročnosti, a tím snižování vypouštění škodlivých emisí, má i přes potřebné výdaje pro firmy vysokou přidanou hodnotu, která spočívá - kromě možnosti prodávat nevyužité limity emisí - v posilování firemního image a firemní značky. Zájem o práci v takové firmě má stále více talentovaných lidí.
Richard Sandor a CCX nyní míří do Evropy. Evropská unie umožňuje obchodování s emisními limity od 1. ledna 2005.
AUTOR: JIŘÍ KULIŠ, spolupracovník Ekonoma, Washington
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
