Potvrdil to i průzkum Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích.
Nejasnosti kolem dětských hřišť přetrvávají
Průzkumná sonda se týkala 139 hřišť v 63 menších obcích (od dvou do deseti tisíc obyvatel) Středočeského kraje.
Většina hřišť se nacházela na sídlištích. Sonda se uskutečnila v rámci výzkumného úkolu zaměřeného na zeleň nacházející se na veřejných prostranstvích měst. Jejími autorkami jsou Ing. Eva Sojková a Ing. Tereza Hrubá.
Sběr informací probíhal od jara do podzimu roku 2004. Kromě průzkumných prací v terénu se uskutečnil sběr informací formou osobních pohovorů se zastupiteli a pracovníky městských a obecních úřadů. Podle slov obou výzkumných pracovnic bylo někdy trochu dobrodružné příslušnou osobu, která má veřejnou zeleň a hřiště na starosti, najít, protože kompetence se případ od případu lišily. Někde měl vše na starosti tajemník, v některých případech byla péče o hřiště svěřena pracovníkům školského odboru, v malých obcích se často musel o vše postarat starosta nebo místostarosta. Také nebyla výjimkou počáteční ostražitost, protože na městském úřadě se domnívali, že jde o kontrolu. Po překonání prvotních rozpaků se však podařilo požadované informace získat a shromáždit užitečný soubor poznatků.
Co průzkum zjišťoval
V první fázi bylo nutné se seznámit s územně plánovací dokumentací, jež je jedním z nástrojů podpory a ochrany veřejné zeleně. Výzkumné pracovnice zjišťovaly, jak je tato zeleň v územních plánech zachycena, zda pro ni existují samostatné výkresy, mají-li města a obce regulační plány, pasporty nebo evidenci zeleně, nakolik využívají program Ministerstva pro místní rozvoj zaměřený na regeneraci sídlišť či jiné státní dotační tituly.
Další dotazy směřovaly ke způsobu údržby zelených ploch. Není asi nikterak překvapivé, že v této souvislosti zazněly stesky na nedostatek finančních prostředků na nákup potřebné mechanizace i na zaplacení lidí, kteří se o ni budou starat.
U samotných hřišť průzkum zjišťoval jejich lokalizaci - zda se nacházejí v centru obcí, v zástavbě rodinných domů, na sídlišti, u sportoviště apod. Dále byla sledována jejich velikost, zda jsou oddělena, ať oplocením, nebo svou výškovou úrovní, a jejich povrchy. Dalším zjišťovaným údajem bylo jejich stáří (do a nad deset let), kterým věkovým kategoriím jsou určena, vybavení hřišť a vyskytující se sortiment zeleně v blízkosti herních prvků.
Spoluúčast občanů
Zajímavá byla zjištění týkající se participace občanů. Výzkumnice se ptaly, zda v městech a obcích existují občanská sdružení, která se v této záležitosti aktivně angažují, zda se vedení obce svých občanů ptá, například prostřednictvím anket, jak chtějí určitý prostor využít. Odpovědi byly různorodé, ankety zkoumající přání občanů se však vyskytovaly jen ojediněle: z celého vzorku šlo jen asi o pět případů.
Za výjimečný případ lze považovat vznik nového hřiště v Unhošti, jež bylo dokončeno v říjnu 2004. Vzniklo z iniciativy místní skupiny Českého červeného kříže, ze značné části svépomocí. Od sponzorů se podařilo získat 1,1 miliónu korun, které pokryly z podstatné části celkové náklady (1,75 mil. Kč).
Dotace
Průzkum rovněž zjišťoval, zda a jak obce využívají na obnovu a údržbu hřišť dotace. Pokud byla odpověď kladná, šlo většinou o dotace z Programu obnovy venkova, Státního fondu životního prostředí a v jednom případě o dotaci Středočeského kraje z Programu sportu a volného času.
Dotace na vyhotovení projektové dokumentace sadových úprav veřejných prostor, mimo jiné také dětských hřišť, lze získat z Programu péče o urbanizované prostředí Ministerstva životního prostředí, který existuje od roku 2001. Na něj pak navazuje Program regenerace urbanizované krajiny Státního fondu životního prostředí, z něhož je možné obdržet podporu na vlastní projekty.
Znalost norem pokulhává
Ve většině zkoumaných obcí výzkum narážel na problematiku bezpečnosti dětských hřišť. Od našeho vstupu do EU i v ČR platí evropské normy ČSN EN 1176 a ČSN EN 117, zabývají se technickou bezpečností vybavení dětských hřišť a povrchů. Stává se, že některé obce hřiště raději z bezpečnostních důvodů ruší. Tyto normy souvisí s nařízením vlády ČR č. 173/1997 (k zákonu číslo 102/2001 Sb., o bezpečnosti výrobků). Herní prvky pro vybavení hřišť je možné zakoupit jako tzv. certifikované výrobky, označené značkou CE.. Pro ostatní necertifikované výrobky je výrobce povinen pořídit tzv. posouzení shody, které provádí autorizované zkušebny.
Jejich seznam s adresou je k dispozici na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (www.unmz.cz). Tyto zkušebny na základě objednávky vyhotoví nabídku ceny za svůj posudek. Hřiště, která byla zřízena před přijetím těchto přísnějších norem, je možné nechat dožít s tím, že staré a nevyhovující herní prvky se budou časem, dle finančních možností, nahrazovat novými, normám odpovídajícími prvky. Samozřejmě že tyto starší herní prvky musí odpovídat normám a předpisům platným v době jejich uvedení do provozu a jejich provozovatel je odpovědný za bezpečný provoz.
K bezpečnosti herních prvků patří i bezpečnost hygienická. V této souvislosti se očekává pokyn hlavního hygienika ČR, který má být v dohledné době vydán a zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví.
Zahradníci doporučují
Na dětských hřištích má být v každém případě bloudivý stín. Vrchol návštěvnosti je podle průzkumu mezi desátou a dvanáctou hodinou dopolední a druhou až pátou hodinou odpoledne.
Je ideální, když v tomto období je část herních prvků ve stínu, zatímco v předjarních měsících se zde vyskytují vyhřátá slunná místa. To umožňují hlavně listnaté stromy, protože nejsou v předjarním období ještě olistěné, zatímco v létě svým bohatým listovím skýtají stín. (Pozn. redakce - další doporučení zahradníků jsou uvedena v rámečku.)
Hřiště nerušit!
V každém případě platí, že dětská hřiště by se neměla ukvapeně rušit. Bezesporu mohou být jednou z cest prevence dnes často zmiňovaných sociálně patologických jevů ve školách, ve společnosti, cestou, která děti vede ke zdravému pohledu na svět kolem sebe a společnost, v níž žijí. Je žádoucí dát dětem možnost trávit aktivně volný čas; zároveň je nutné vyjít vstříc jejich změněným zájmům. Potvrdila to i během průzkumu zaznamenaná některá skateboardová hřiště, velmi oblíbená zejména mezi teenagery. Že by každé hřiště mělo mít svého konkrétního správce, snad ani není nutné připomínat.
Důležité normy a kontakty
evropské normy ČSN EN 1176 a ČSN EN 117 se zabývají technickou bezpečností vybavení dětských hřišť a povrchů (viz č. 10/2004 Moderní obce, článek Požadavky na dětská hřiště jsou přísnější),
nařízení vlády ČR č. 173/1997 (k zákonu č. 102/2001 Sb., o bezpečnosti výrobků),
seznam autorizovaných zkušeben s adresou je k dispozici na www.unmz.cz,
detailní výsledky průzkumu ve Středočeském kraji budou zveřejněny začátkem února na internetových stránkách Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích www.vukoz.cz.
Jaké dřeviny doporučují zahradníci
Z průzkumu vyplynulo, že výběr dřevin by rozhodně mohl být pestřejší. Také je žádoucí zamyslet se nad koncepcí jejich výsadby, zejména pokud oddělují hřiště od rušné komunikace nebo parkoviště. Řešením může být hustý živý plot, který nemusí nutně clonit, ale pokud je aspoň metr a půl vysoký, snižuje prašnost a vytváří opticky příjemný prostor. Diskutabilní je využití jehličnatých dřevin. Měly by se používat jen jako doplněk, rozhodně není vhodné stavět na nich kompozici celého porostu. Dětské hřiště má mít radostný charakter, proto jistě nejsou vhodnou zelení zeravy, cypřiše či stříbrné smrky.
Naopak nedoceněnými dřevinami jsou duby (Quercus), buky (Fagus), jasany (Fraxinus excelsior), javory (Acer campestre, Acer ginnala, Acer tataricum), okrasné jabloně (Malus), hrušně (Pyrus calleryana "Chanticleer"), třešně (Prunus), jeřáby (Sorbus aucuparia, Sorbus torminalis, Sorbus domestica). Svými květy oživí i strohé prostředí šeříky (Syringa), tavolníky (Spiraea), zlatice (Forsythia), vajgélie (Weigela), muchovník (Amelanchier) aj.
Je nutné dbát na to, aby se na dětských hřištích nebo v jejich bezprostřední blízkosti nevyskytovaly jedovaté rostliny, ať jde o jejich listy nebo plody. Nevhodné jsou proto například brslen (Euonymus), štědřenec (Laburnum), ptačí zob (Ligustrum), pámelník (Symphoricarpos), tis (Taxus) či vůči likvidaci velmi odolná škumpa Rhus). Nebezpečné mohou být druhy dřevin, jejichž exempláře mají ve stáří malou odolnost vůči rozlámání, hrozí spad větví - topoly (Populus), jírovce (Aesculus), některé javory (Acer negundo).
Většina hřišť se nacházela na sídlištích. Sonda se uskutečnila v rámci výzkumného úkolu zaměřeného na zeleň nacházející se na veřejných prostranstvích měst. Jejími autorkami jsou Ing. Eva Sojková a Ing. Tereza Hrubá.
Sběr informací probíhal od jara do podzimu roku 2004. Kromě průzkumných prací v terénu se uskutečnil sběr informací formou osobních pohovorů se zastupiteli a pracovníky městských a obecních úřadů. Podle slov obou výzkumných pracovnic bylo někdy trochu dobrodružné příslušnou osobu, která má veřejnou zeleň a hřiště na starosti, najít, protože kompetence se případ od případu lišily. Někde měl vše na starosti tajemník, v některých případech byla péče o hřiště svěřena pracovníkům školského odboru, v malých obcích se často musel o vše postarat starosta nebo místostarosta. Také nebyla výjimkou počáteční ostražitost, protože na městském úřadě se domnívali, že jde o kontrolu. Po překonání prvotních rozpaků se však podařilo požadované informace získat a shromáždit užitečný soubor poznatků.
Co průzkum zjišťoval
V první fázi bylo nutné se seznámit s územně plánovací dokumentací, jež je jedním z nástrojů podpory a ochrany veřejné zeleně. Výzkumné pracovnice zjišťovaly, jak je tato zeleň v územních plánech zachycena, zda pro ni existují samostatné výkresy, mají-li města a obce regulační plány, pasporty nebo evidenci zeleně, nakolik využívají program Ministerstva pro místní rozvoj zaměřený na regeneraci sídlišť či jiné státní dotační tituly.
Další dotazy směřovaly ke způsobu údržby zelených ploch. Není asi nikterak překvapivé, že v této souvislosti zazněly stesky na nedostatek finančních prostředků na nákup potřebné mechanizace i na zaplacení lidí, kteří se o ni budou starat.
U samotných hřišť průzkum zjišťoval jejich lokalizaci - zda se nacházejí v centru obcí, v zástavbě rodinných domů, na sídlišti, u sportoviště apod. Dále byla sledována jejich velikost, zda jsou oddělena, ať oplocením, nebo svou výškovou úrovní, a jejich povrchy. Dalším zjišťovaným údajem bylo jejich stáří (do a nad deset let), kterým věkovým kategoriím jsou určena, vybavení hřišť a vyskytující se sortiment zeleně v blízkosti herních prvků.
Spoluúčast občanů
Zajímavá byla zjištění týkající se participace občanů. Výzkumnice se ptaly, zda v městech a obcích existují občanská sdružení, která se v této záležitosti aktivně angažují, zda se vedení obce svých občanů ptá, například prostřednictvím anket, jak chtějí určitý prostor využít. Odpovědi byly různorodé, ankety zkoumající přání občanů se však vyskytovaly jen ojediněle: z celého vzorku šlo jen asi o pět případů.
Za výjimečný případ lze považovat vznik nového hřiště v Unhošti, jež bylo dokončeno v říjnu 2004. Vzniklo z iniciativy místní skupiny Českého červeného kříže, ze značné části svépomocí. Od sponzorů se podařilo získat 1,1 miliónu korun, které pokryly z podstatné části celkové náklady (1,75 mil. Kč).
Dotace
Průzkum rovněž zjišťoval, zda a jak obce využívají na obnovu a údržbu hřišť dotace. Pokud byla odpověď kladná, šlo většinou o dotace z Programu obnovy venkova, Státního fondu životního prostředí a v jednom případě o dotaci Středočeského kraje z Programu sportu a volného času.
Dotace na vyhotovení projektové dokumentace sadových úprav veřejných prostor, mimo jiné také dětských hřišť, lze získat z Programu péče o urbanizované prostředí Ministerstva životního prostředí, který existuje od roku 2001. Na něj pak navazuje Program regenerace urbanizované krajiny Státního fondu životního prostředí, z něhož je možné obdržet podporu na vlastní projekty.
Znalost norem pokulhává
Ve většině zkoumaných obcí výzkum narážel na problematiku bezpečnosti dětských hřišť. Od našeho vstupu do EU i v ČR platí evropské normy ČSN EN 1176 a ČSN EN 117, zabývají se technickou bezpečností vybavení dětských hřišť a povrchů. Stává se, že některé obce hřiště raději z bezpečnostních důvodů ruší. Tyto normy souvisí s nařízením vlády ČR č. 173/1997 (k zákonu číslo 102/2001 Sb., o bezpečnosti výrobků). Herní prvky pro vybavení hřišť je možné zakoupit jako tzv. certifikované výrobky, označené značkou CE.. Pro ostatní necertifikované výrobky je výrobce povinen pořídit tzv. posouzení shody, které provádí autorizované zkušebny.
Jejich seznam s adresou je k dispozici na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (www.unmz.cz). Tyto zkušebny na základě objednávky vyhotoví nabídku ceny za svůj posudek. Hřiště, která byla zřízena před přijetím těchto přísnějších norem, je možné nechat dožít s tím, že staré a nevyhovující herní prvky se budou časem, dle finančních možností, nahrazovat novými, normám odpovídajícími prvky. Samozřejmě že tyto starší herní prvky musí odpovídat normám a předpisům platným v době jejich uvedení do provozu a jejich provozovatel je odpovědný za bezpečný provoz.
K bezpečnosti herních prvků patří i bezpečnost hygienická. V této souvislosti se očekává pokyn hlavního hygienika ČR, který má být v dohledné době vydán a zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví.
Zahradníci doporučují
Na dětských hřištích má být v každém případě bloudivý stín. Vrchol návštěvnosti je podle průzkumu mezi desátou a dvanáctou hodinou dopolední a druhou až pátou hodinou odpoledne.
Je ideální, když v tomto období je část herních prvků ve stínu, zatímco v předjarních měsících se zde vyskytují vyhřátá slunná místa. To umožňují hlavně listnaté stromy, protože nejsou v předjarním období ještě olistěné, zatímco v létě svým bohatým listovím skýtají stín. (Pozn. redakce - další doporučení zahradníků jsou uvedena v rámečku.)
Hřiště nerušit!
V každém případě platí, že dětská hřiště by se neměla ukvapeně rušit. Bezesporu mohou být jednou z cest prevence dnes často zmiňovaných sociálně patologických jevů ve školách, ve společnosti, cestou, která děti vede ke zdravému pohledu na svět kolem sebe a společnost, v níž žijí. Je žádoucí dát dětem možnost trávit aktivně volný čas; zároveň je nutné vyjít vstříc jejich změněným zájmům. Potvrdila to i během průzkumu zaznamenaná některá skateboardová hřiště, velmi oblíbená zejména mezi teenagery. Že by každé hřiště mělo mít svého konkrétního správce, snad ani není nutné připomínat.
Důležité normy a kontakty
evropské normy ČSN EN 1176 a ČSN EN 117 se zabývají technickou bezpečností vybavení dětských hřišť a povrchů (viz č. 10/2004 Moderní obce, článek Požadavky na dětská hřiště jsou přísnější),
nařízení vlády ČR č. 173/1997 (k zákonu č. 102/2001 Sb., o bezpečnosti výrobků),
seznam autorizovaných zkušeben s adresou je k dispozici na www.unmz.cz,
detailní výsledky průzkumu ve Středočeském kraji budou zveřejněny začátkem února na internetových stránkách Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích www.vukoz.cz.
Jaké dřeviny doporučují zahradníci
Z průzkumu vyplynulo, že výběr dřevin by rozhodně mohl být pestřejší. Také je žádoucí zamyslet se nad koncepcí jejich výsadby, zejména pokud oddělují hřiště od rušné komunikace nebo parkoviště. Řešením může být hustý živý plot, který nemusí nutně clonit, ale pokud je aspoň metr a půl vysoký, snižuje prašnost a vytváří opticky příjemný prostor. Diskutabilní je využití jehličnatých dřevin. Měly by se používat jen jako doplněk, rozhodně není vhodné stavět na nich kompozici celého porostu. Dětské hřiště má mít radostný charakter, proto jistě nejsou vhodnou zelení zeravy, cypřiše či stříbrné smrky.
Naopak nedoceněnými dřevinami jsou duby (Quercus), buky (Fagus), jasany (Fraxinus excelsior), javory (Acer campestre, Acer ginnala, Acer tataricum), okrasné jabloně (Malus), hrušně (Pyrus calleryana "Chanticleer"), třešně (Prunus), jeřáby (Sorbus aucuparia, Sorbus torminalis, Sorbus domestica). Svými květy oživí i strohé prostředí šeříky (Syringa), tavolníky (Spiraea), zlatice (Forsythia), vajgélie (Weigela), muchovník (Amelanchier) aj.
Je nutné dbát na to, aby se na dětských hřištích nebo v jejich bezprostřední blízkosti nevyskytovaly jedovaté rostliny, ať jde o jejich listy nebo plody. Nevhodné jsou proto například brslen (Euonymus), štědřenec (Laburnum), ptačí zob (Ligustrum), pámelník (Symphoricarpos), tis (Taxus) či vůči likvidaci velmi odolná škumpa Rhus). Nebezpečné mohou být druhy dřevin, jejichž exempláře mají ve stáří malou odolnost vůči rozlámání, hrozí spad větví - topoly (Populus), jírovce (Aesculus), některé javory (Acer negundo).
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
