Dokáže George Bush ušetřit?

Na počátku svého druhého volebního období změnil americký prezident George Bush výrazně rétoriku. Zdá se, že je rozhodnut udělat mnoho pro to, aby svá odhodlání učinil skutečností.
Prezident, který na začátku svého prvního období přebíral ekonomiku s rekordním rozpočtovým přebytkem, vytvořil během čtyř let rekordní rozpočtový schodek. Nyní tentýž muž paradoxně slibuje, že během dalších čtyř let sníží schodek na polovinu.

Škrty na dohled
Ve svém prvním čtyřletém volebním období jako jediný prezident v novodobé historii nevetoval ani jediný výdajový program, naopak jeden podstatný sociální transfer zavedl a navýšil. Jde o zvýšení dotací na léky pro důchodce v rámci programu Medicare, který se díky Bushovi prodraží o stamiliardy dolarů, podle některých odhadů dokonce až o dva bilióny dolarů v příštích patnácti letech. V období druhém je prý prezident rozhodnut škrtnout výdajů celou řadu a prezidentské veto bude podle všeho nucen používat vcelku běžně.
Navíc je Bush odhodlán - jak jsme mohli slyšet například v projevu o stavu Unie - položit základy penzijní reformy a vyzval ke spolupráci i opoziční stranu. Reforma by měla spočívat v kombinaci kroků: především ve změně výpočtu nároků a v možnosti odvádět část povinného pojištění na dobrovolné individuální účty. Bush hodlá vést kampaň za změnu důchodového systému ve všech státech Unie a za zatím neformálního manažera jmenoval hvězdného šéfa svojí kampaně Carla Rovea.
K výrazné změně rétoriky (zatím neříkejme politiky) je prezident nucen především okolnostmi. Vývoj kursu amerického dolaru hrozí podle mnohých ekonomů přerůst nejen v domácí, ale také v globální ekonomickou krizi (dolar se jistě stane jedním z nejdůležitějších témat bruselských jednání prezidenta Bushe).
Američanům, kteří příliš necestují, slabý dolar zatím moc nevadí. Jenže slabý a nestabilní dolar může vzhledem k výraznému schodku běžného účtu platební bilance nakonec vyprovokovat prudký úprk od dolaru.
Americký prezident přece jen potřebuje přesvědčit světové finanční trhy, že mu současný vývoj dolaru, rozpočtového schodku i schodku běžného účtu platební bilance není lhostejný, že podnikne kroky jak v krátkodobé a střednědobé perspektivě (rozpočtové škrty), tak ve výhledu dlouhodobém (například penzijní reforma).
Zda se Bushovi něco z jeho záměrů povede či nikoliv, záleží na mnoha okolnostech a faktorech. Připomeňme si jen některé z nich a přidejme několik aktuálních postřehů.

Kdo pomůže prezidentovi
Záleží na tom, jakou podporu získá prezident v Kongresu, především v řadách své vlastní strany (je totiž jisté, že demokraté mu budou oponovat poměrně tvrdě). Prezident je sice jakoby odvážnější, protože ho nečekají žádné další volby (nemusí si například "kupovat" přízeň důchodců pro příští volby), pravý opak ale platí pro republikánské kongresmany a senátory. První velice důležité volby je čekají již za necelé dva roky, v polovině volebního termínu.
Na druhou stranu se málokterý prezident mohl chlubit takovým posílením disciplíny v řadách své vlastní strany a takovou faktickou centralizací moci do Bílého domu jako Bush junior.
Příklady z relativně nedávné historie nestojí ale na Bushově straně. Ani jeho otec, ani Ronald Reagan nebyli ve škrtání výdajů vůbec úspěšní, přesto, že proklamovali opak (především Ronald Reagan).
Podle Davida Greenwalla z firmy Morgan Stanley budou investoři, kteří si nakoupili dolary ve světle titulků o plánovaných rozpočtových škrtech, brzy překvapeni. Opozice v Kongresu bude prý velice tvrdá. Kritika zprava je také poměrně nekompromisní.
Schodky v programu Medicare (zdravotní péče pro důchodce) jsou prý aktuálně daleko vážnější než neblahé vyhlídky amerického systému penzí. To tvrdí například ekonomové z libertariánského Cato institutu. A o reformě programu Medicare se Bush, jak známo, ani nezmínil.
Škrty v dotačních programech, které nemají formu nároků (entitlements) a sociálních transferů, budou komplikované mimo jiné proto, že prakticky každá větší skupina, která si nárokuje subvence ze státního rozpočtu, přispívá také nějakým způsobem na kampaně politiků. Platí to pro všechny: od energetiků po ekology či národní parky. Mnohým skupinám je zavázán sám Bush, s podporou jiných počítají zase republikánští kongresmani a senátoři.
Mnozí analytici předpokládají, že prezident - aby vylepšil vyhlídky systému sociálního zabezpečení - bude již brzy nucen zvýšit strop odvodů z mezd. Tím se ovšem paradoxně zvýší daňová progresivita a zatížení zaměstnavatelů a Bush bude muset vysvětlovat, proč zvyšuje daně.
Pro nás v České republice je to zajímavé v tom ohledu, že jako jedna z mála zemí na světě žádný takový strop nemáme. Diskuse o jeho zavedení je teprve v politických plenkách.
jan.machacek@economia.cz