Ivan Turnovec: Před 180 lety se narodil otec české geologie
Jde o profesora Jana Krejčího, autora první český psané učebnice Geologie. Mezi geology a přírodovědci jsou jeho zásluhy při budování české geologie dostatečně známy, horší je ale situace v povědomí širší české veřejnosti. Jeho pomníček na nábřeží Vltavy jen pár desítek metrů od tunelu pod Vyšehradem by si zasloužil větší pozornost. Kdo tedy slaví 180 let, a proč si pozornost zaslouží?
Přírodovědec Jan Krejčí (28. 2. 1825—1. 8. 1887) se narodil před 180 lety v Klatovech. Po ukončení gymnázia v Praze studoval v. letech 1844—48 mineralogii a chemii na pražské polytechnice. R. 1849 byl jmenován správcem mineralogických sbírek Národního muzea a v letech 1850—51 suploval profesuru mineralogie a geologie na pražském polytechnickém ústavu. R. 1863 se pro tyto obory habilitoval na pražské polytechnice a od r. 1864 již na ní působil jako řádný profesor. Po rozdělení ústavu byl v letech 1867—71 prvním rektorem české polytechniky. Od r. 1882 přešel na českou univerzitu v Praze jako profesor geologie a zde působil až do své smrti 1. 8. 1887. Krejčí se odborně i organizačně angažoval v několika oblastech. V letech 1859—61 se podílel na geologickém mapování Čech, od r. 1853 společně s J. E. Purkyněm redigoval přírodovědný časopis Živa, r. 1862 při Národním muzeu založil a řídil Komitét pro přírodovědný výzkum Čech. Byl činný i politicky. Po řadu let působil jako poslanec říšské rady a byl i členem rady hlavního města Prahy. Význam Krejčího pro českou geologii je nesmírný. Bibliografie jeho prací vykazuje několik set publikovaných knižních a časopiseckých titulů. Jejich řadu otevírají přehledy geologických a přírodovědných poměrů v okolí Prahy (1847 až 57), za nimiž následuje množství vědeckých i populárních prací z oboru geologie a mineralogie, mezi nimiž nechyběly ani učebnice z těchto oborů (1850, 1860, 1867, 1877) a mineralogické příručky (1851/2, 1865 a další). Byl i autorem první české učebnice geologie (1860). Náleží mu zásluha, že jako první publikoval své práce v mateřském jazyce. K jeho knižním publikacím základního významu patří zejména „Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách" (1870), v němž vypracoval jeho novou stratigrafii. Jeho největším dílem byla „Geologie čili nauka o útvarech zemských se zvláštním ohledem ke krajinám československým" (1877). Některé jeho práce měly značný praktický dosah, např. popis českých uhelných slojí (1853), charakteristika povahy rud a kovů (1869) a další knižní díla. Jeho vědecká činnost jej řadí mezi přední české přírodovědce 19. století. V roce 1940 se o něm zmiňuje profesor O. Matoušek ve své Geologii: „Byl z nejkrásnějších lidí; z nejvzdělanějších a nejschopnějších odborníků, a kdyby se byl mohl uplatnit v státě svobodném a světovém, byl by se jistě stal jedním z vedoucích učenců své doby. Svému češství obětoval svou slávu zahraniční. Stal se zakladatelem české geologie a spolu s Barrandem vytyčili dráhu, kterou až do převratu šla skoro celá česká geologie." Převratem myslel profesor Matoušek rok 1918 kdy vznikl svobodný Československý stát. Krejčího češství a vlastenectví připomínal v době okupace. Výročí pana profesora bylo včera v pondělí, 28. února 2005, domnívám se, že si naší vzpomínku zaslouží.
Ivan Turnovec, itu@quick.cz
Zdroj: www.politikon.cz