Vodní zákon a obce

Nová úprava vodního práva nahrazující právní předpisy platné v oblasti ochrany vod a vodního hospodářství ze začátku sedmdesátých let je platná od 1. ledna 2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

V průběhu uplynulých dvou let byl novelizován čtyřmi zákony -- zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 274/2003 Sb. a zákonem č. 20/2004 Sb.

Zejména zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, přijatý při realizaci II. fáze reformy veřejné správy významně změnil s účinností od 1. ledna 2003 výkon státní správy ve vodním hospodářství. Působnost okresních úřadů při výkonu státní správy ve vodním hospodářství byla rozdělena mezi obecní úřady obcí s rozšířenou působností (stanovené v příloze č. 2 zákona č. 314/2002 Sb. o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností) a krajské úřady, které vykonávají státní správu v taxativním vymezení působností podle novelizovaného ustanovení § 107.

Ve vztahu k obcím lze vodní právo popsat z hlediska jejich samostatné a přenesené působnosti.

Samostatná působnost obce

Samostatné působnosti obce se dotýkají ustanovení § 42 odst. 7 ve věcech opatření k nápravě závadného stavu z hlediska ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod, ustanovení § 45 odst. 2 ve věcech výkupu pozemků původního nebo nového koryta vodního toku neobnoví-li se původní stav koryta vodního toku po povodni a ustanovení § 48 odst. 2 vykonávat správu drobných vodních toků.

Významná působnost je stanovena obcím v ochraně před povodněmi (Hlava IX, § 63--86) a to jak pro obce, tak pro obce s rozšířenou působností. Věcně jde o povodňové plány (§ 71), povodňové orgány (§ 77--79), náklady na opatření na ochranu před povodněmi (§ 86 a 87).

Zákon konkrétně vymezuje jednotlivé činnosti povodňových orgánů obcí, obcí s rozšířenou působností a krajů při ochraně před povodněmi. Vymezená kompetence povodňových orgánů se týká jak období mimo povodeň -- např. zpracovávání povodňových plánů, provádění povodňových prohlídek, v období nebezpečí povodně -- např. zřizování hlídkové služby, varování ohrožených právnických a fyzických osob, při povodni -- např. ukládání povodňových zabezpečovacích prací, záchranné práce, tak i po povodni -- např. provádění prohlídek po povodni, zjišťování výše povodňových škod. Tuto kompetenci má ten povodňový orgán, který o ochraně před povodněmi momentálně rozhoduje -- to je, v období mimo povodeň, při nebezpečí povodně a po povodni, vodoprávní úřady uvedené v § 77 odst. 2.

V době povodně mají takovou kompetenci povodňové komise podle § 77 odst. 3. Je-li vyhlášen krizový stav, řídí se ochrana před povodněmi podle krizových zákonů a řídí ji příslušné orgány krizového řízení (§ 63 odst. 2).

Povodňovou komisi obce může zřídit obecní rada jako svůj zvláštní orgán. Pokud ji nezřídí, plní úkoly ochrany před povodněmi v době povodně obecní rada. Předsedou povodňové komise obce je starosta. Povodňovou komisi obce s rozšířenou působností zřizuje starosta obce s rozšířenou působností a je jejím předsedou.

Ustanovením § 86 odst. 3 zákon svěřuje obcím právo činit podle své potřeby a svého uvážení opatření na ochranu majetku kohokoliv na jejich území před povodněmi. Protože tato opatření budou obvykle sloužit k ochraně konkrétních vlastníků, zákon připouští, aby obce požádaly tyto vlastníky o příspěvek na výstavbu nebo zřízení takových opatření. Tito vlastníci ohroženého majetku nemají v zákoně uloženou povinnost této výzvy uposlechnout. V takovém případě však hrozí, že obec potřebná opatření na ochranu před povodněmi nerealizuje a vlastníci ohroženého majetku budou nuceni provést vlastní opatření nebo riskovat povodňové škody na něm. Vlastní opatření na ochranu před povodněmi hradí ten, kdo je na ochranu svých zájmů a svého majetku provedl.

Obec je příjemcem poplatku za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních (§ 100). Obce jsou též účastníkem vodoprávního řízení podle ustanovení § 115 odst. 4 tehdy, jestliže v jejich územním obvodu může dojít rozhodnutím vodoprávního úřadu k ovlivnění vodních poměrů nebo životního prostředí, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Podle ustanovení § 124 odst. 4 z pokut uložených Českou inspekcí životního prostředí připadá 50 % do rozpočtu obce, v jejímž katastru došlo k porušení předpisů, a 50 % je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Pokuty ukládané obecními úřady obcí s rozšířenou působností jsou příjmem obce s rozšířenou působností.

Novela zákonem č. 20/2004 Sb. v Čl. II bod 6 zavádí důležitou povinnost obcím podílet se na splnění závazku České republiky vyplývající z vyjednávání o přistoupení k Evropské unii -- přechodného období do roku 2010 k vybudování odkanalizování a čištění městských odpadních vod u zdrojů o velikosti nad 2000 ekvivalentních obyvatel. Legislativní zakotvení povinnosti příslušné obce je nutno chápat jako vynucovací nástroj (v ustanovení § 116 odst. 3 je uvedena sankce), aby obec činila opatření vedoucí ke splnění závazku České republiky. Stát se v žádném případě tímto ustanovením nezbavuje svého závazku k Evropské unii; vytváří obcím podmínky k podpoře splnění tohoto závazku, o kterém bude rozhodovat především finanční podpora státních zdrojů a fondů Evropské unie. K pokrytí potřebných nákladů bude třeba využít systému kofinancování z různých finančních zdrojů obsažených ve strategii financování směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, projednávané a aktualizované vládou České republiky. Z finanční strategie vyplynulo, že k posílení národních zdrojů je třeba zajistit další úvěr České republiky od mezinárodních finančních institucí.

Přenesená působnost obce

Přenesenou působnost ve smyslu vodoprávního úřadu podle vodního zákona (§ 126a) vykonává obecní úřad, pověřený obecní úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností. Které z obcí jsou obcemi s pověřeným obecním úřadem a které jsou obcemi s rozšířenou působností upravuje zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností.

Obecní úřady podle ustanovení § 105 odst. 1 upravují, omezují, popřípadě zakazují podle § 6 odst. 4 tohoto zákona obecné nakládání s povrchovými vodami, nejde-li o vodní toky tvořící státní hranice. Dále u těchto obecních úřadů je, podle ustanovení § 115 odst. 3 v případech, kdy může povolení vodoprávního úřadu ovlivnit vodní poměry v územních obvodech několika obcí, veřejnou vyhláškou oznámen termín a předmět ústního jednání.

Pověřené obecní úřady podle ustanovení § 105 odst. 2 vydávají povolení nebo souhlasu pro nejběžnější činnosti soukromých fyzických osob při nakládání s vodami. Pověřené obecní úřady mají kompetenci povolit některá nakládání s vodami (§ 8) a související vodní díla (§ 15) pro potřeby jednotlivých občanů (domácností) s výjimkou vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních.

Kompetence vydávat souhlasy [§ 17 odst. 1 písm. c), d) a e)] je vztažena pro stavby jednotlivých obytných budov a k terénním úpravám, pokud neovlivňují odtokové poměry v záplavových územích; souhlasy jsou jako podklady ve smyslu § 126 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů pro případné stavební řízení za účelem ochrany dotčeného území před nežádoucím vlivem některých staveb na vodní poměry závazné pro orgány rozhodující v řízení o povolení stavby. Pověřený obecní úřad může vydat souhlas podle § 17 odst. 1 písm. c) jen tehdy, jedná-li se o jednotlivou stavbu obytné budovy ve smyslu definice "bytového domu" a "rodinného domu" podle § 3 písm. b) a c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Jinak vyjádřeno, pověřený obecní úřad není oprávněn vydat souhlas pro výstavbu více obytných budov (tzv. "obytný soubor"), což souvisí s možností podat žádost o stavební povolení pro soubor staveb podle § 15 písm. b) prováděcí vyhlášky č. 132/1998 Sb. ke stavebnímu zákonu ani jiné stavby.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají podle ustanovení § 106 působnost, která podle vodního zákona přísluší vodoprávním úřadům, pokud ji vodní zákon nesvěřuje jiným orgánům. Vykonávají tak veškerou působnost vodoprávních úřadů podle vodního zákona v 1.stupni, pokud není výslovně uvedena v ustanovení § 105 -- Obecní úřady a újezdní úřady nebo § 107 -- Krajské úřady. Působnost odvolacího orgánu vykonávají krajské úřady, k rozhodnutí krajských úřadů je možno se odvolat u příslušných ministerstev podle stanovené působnosti k jednotlivým věcným částem (§ 108).

Dále mají obecní úřady obcí s rozšířenou působností jako vodoprávní úřady ze zákona výslovně uvedenou působnost při řízení o pokutách podnikajícím fyzickým osobám nebo právnickým osobám (Hlava XII), které porušily povinnosti uložené zákonem nebo rozhodnutím vodoprávního úřadu podle něho vydaným. Vedou také řízení o přestupcích fyzických osob (§ 129) na úseku vodního hospodářství podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Závěrem

Vodní zákon odráží postavení a význam a potřebu ochrany vody jako složky životního prostředí, sloužící pro uspokojování základních životních potřeb lidí a jejich hospodářských aktivit, ale také jako živlu, který může ohrožovat životy a majetek. O rozsahu záběru dotýkajícího se řady činností společnosti svědčí i sdílené kompetence pěti ústředních správních úřadů -- Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstva dopravy, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva obrany.

Ministerstvo zemědělství, v jehož kompetenci byl vodní zákon zpracován uvádí platné znění vodního zákona včetně seznamu a textů platných prováděcích předpisů na svých internetových stránkách: www.mze.cz. V nakladatelství SONDY, s. r. o., Náměstí Winstona Churchilla 2, 113 59 Praha 3, tel. 234 462 328 vydalo již třetí knižní komentované vydání platného znění vodního zákona.

Ing. Miroslav Král, CSc., ředitel odboru vodohospodářské politiky, Ministerstvo zemědělství