Obchod s odpadky kvete

Roman Mužík, jednatel společnosti AVE CZ, kterou vlastní rakouský koncern Energie AG, chce během několika let postavit v Česku další nové spalovny komunálního odpadu.

V Čechách je zakořeněné podezření vůči firmám zajišťující svoz tříděného odpadu. Někteří lidé dokonce tvrdí, že je viděli obsah kontejnerů sesypávat dohromady. Kdo vás kontroluje?

Česká inspekce životního prostředí. Sklo, plasty a papír se skutečně třídí. Lidé často zahlédnou, že speciální kontejnery jsou nakládány stejnými vozy, které zajišťují svoz komunálního odpadu. Nejde o nic špatného, technika umí zacházet s oběma typy. Přesto jsme raději naše automobily na tříděný odpad viditelně odlišili.

Třídění dotuje stát?

Ne. Peníze tečou přes neziskovou organizaci Eko- Kom. Nejen výrobci obalů, ale také dovozci, distributoři a maloobchody, kteří na trh chrlí obaly nebo balené výrobky, jí odvádějí určité poplatky. Ty potom Eko- Kom přerozdělí obcím a firmám, jež svoz a recyklaci tříděného odpadu zajišťují.

Liší se český sběr tříděného odpadu od západní Evropy?

V každé zemi je systém trochu jiný. V Německu byl nastaven megalomansky s velkou účastí státu a dnes na něj jednotlivé země nemají peníze. Chtěli třídit prakticky veškerý odpad, ale to zatím není možné.

Proč jsou na některých kontejnerech upozornění, že na plastové PET lahvi nesmí být víčko? Obojí je přece umělohmotné.

Možná je to kvůli zpracovatelům, kteří se specializují pouze na PET lahve. Víčko je z jiného druhu umělé hmoty, kterou nezužitkují a musejí ho odstranit. Vytříděné lahve jsou dobře zpracovatelné a za tunu se platí kolem tisíce korun.

Recyklační kruh je uzavřený? Plasty se používají opět na výrobu plastů?

Starý papír odebírají papírny, sklo jde většinou do skláren. S plasty je největší problém, protože umělé hmoty mají různé vlastnosti. VČesku se jimi zabývají dvě firmy, které z nich vyrábějí třeba plastové kůly na ploty nebo kryty elektrických sítí pro Český Telecom. Hodně se vyvážejí, třeba do Číny.

Jaké jsou kromě osvěty nástroje pro přesvědčování lidí, aby začali třídit odpad? Některé obce prý účelově zmenšily popelnice na komunální odpad.

Brát lidem popelnice není optimální metoda. Pokud obec vytvoří podmínky pro třídění, lidé se nechají přesvědčit. Zajišťujeme svoz od šesti set tisíc obyvatel a kvalita odpadu je stále lepší. Tím, že každý občan platí ročně paušál za svoz odpadu, se situace zlepšila. Nikdo už nemá důvod vyhazovat odpad na černé skládky a šetřit tak vlastní kapsu.

Je podnikání s odpady stejně tvrdý byznys jako třeba distribuce vody? Uplácejí se zastupitelstva měst a obcí?

O zakázky je tvrdý boj. Trh ovládá několik zahraničních firem, které se od sebe minimálně liší. Technika je podobná, logistiku lze optimalizovat, takže jde především o pozitivní lobbing. Nikdo na radnice nenosí kufry peněz, ale snažíme se nalézt konkurenční výhodu. Například my nabízíme dlouhodobé smlouvy s neměnnými poplatky.

Loni na jaře jste vtrhli na obecní a městské úřady na jihu Čech s poukázkami na poradenské služby ve výši třicet až dvě stě čtyřicet tisíc korun. To není úplatek?

Konkurence sice reagovala podrážděně, ale s takovým obviněním jsem se nesetkal.

Na jak dlouho spolupráci s městy a obcemi obvykle uzavíráte?

Optimální jsou osmi až desetileté smlouvy. Města zatím z velké části organizují odpadové hospodářství ve vlastní režii, ale není to ekonomické. Většinou nemají úplně moderní techniku a dobrou logistiku. Nabízíme městům společnou firmu, která bude vytvářet zisk a sníží náklady. Profitujeme na optimalizaci velkého množství svozů.

Neztratí město přistoupením na vaše podmínky kontrolu nad systémem?

Jako hlavní zadavatel a partner má vše pod kontrolou. Jakmile firma začne pracovat špatně, město jí může dát výpověď a obratem si najde jinou.

V Česku jste zatím čtvrtí mezi zpracovateli odpadu.

Na jaké místo se chcete dostat?

Do pěti let chceme být první. V letech 2014 až 2016 začnou v Česku platit tvrdá evropská pravidla, která neumožní odpad svážet přímo na skládku. Nejprve bude muset projít spalovnou nebo mechanicko- biologickou úpravnou. V Rakousku platí zákon od loňska a naše mateřská společnost Energie AG tam vlastní dvě obrovské spalovny. Chtěli bychom využít její zkušenosti a v Česku postavit alespoň tři nové spalovny.

Kde je chcete stavět?

Jednáme s několika kraji. Soustředíme se nejen na jižní a střední Čechy, ale také na Moravu. Cena spalovny je kolem dvou miliard korun, ale je možné čerpat vysoké dotace z EU. Spalovna by potom byla v majetku kraje nebo města amy bychom ji provozovali. V Česku zatím fungují pouze tři. Pražskou a brněnskou vlastní města, nejmodernější liberecká spalovna patří finanční skupině PPF.

Jaká je ziskovost spalovny?

Zatím to není úplně ideální byznys, protože skládky vytvářejí spalovnám tvrdou konkurenci. V Česku jich je několik desítek a jsou asi o polovinu levnější. Zatímco na skládce stojí uložení odpadu přibližně 750 korun za tunu, při spalování se může cena vyšplhat až na patnáct set.

Kde se skladují odpadky z Prahy?

Veškerý komunální odpad z domácností musí nejprve do malešické spalovny. Má kapacitu tři sta tisíc tun ročně a městu bohatě stačí. Z přepáleného odpadu vznikne škvára, která se následně skladuje. Objem odpadu ovšem klesne o dvě třetiny. Na pražské firmy se povinnost nevztahuje, mohou jít rovnou na ďáblickou skládku.

Podílíte se na sanaci lagun tekutého odpadu z Chemopetrolu, která je hrazena z Fondu národního majetku. Proč na náklady nepřispívá také Chemopetrol?

Existují dva způsoby, jak se těchto zátěží zbavit. Buď mohl FNM prodávat firmy s tím, že je vyčistí nový vlastník, nebo ekologickou likvidaci zajistil sám a náklady připočetl ke kupní ceně. Jako jediná postkomunistická země jsme zvolili druhou variantu a velmi úspěšně. Jinde se ukázalo, že noví vlastníci nemají chuť kvalitně zátěže likvidovat.

Český trh s odpadky ovládli Francouzi. Proč?

Těžko říci. Je pravda, že největší tři společnosti jsou ve francouzském vlastnictví. Jednička na trhu, Marius Pedersen, vznikla pod taktovkou dánské rodiny Pedersenů, kteří následně svůj podíl prodali skupině Veolia Environnement. Dvojkou jeřA. S. A., kterou vlastní státní francouzský energetický koncern EdF. O třetí a čtvrté místo se dělíme s další francouzskou firmou SITA.

Chystáte se, podobně jako francouzské firmy, do Ruska?

Je to výzva. Zatím se zaměříme na střední Evropu. Na Východě stále panují netransparentní podmínky. RWE proniklo třeba do Rumunska, zajišťovalo svoz odpadu v Bukurešti, ale postupně se stáhlo. Raději se soustředíme na Slovensko.

Kolik rakouská Energie AG zaplatila za AVE CZ německému RWE?

Cena se vyšplhala na 27,3 milionu eur. Byla to nejvyšší nabídka. Se třemi kolegy jsme chtěli udělat management buy- out (převzetí společnosti managementem, pozn. red.). Společně s finanční skupinou J& T jsme dali nabídku, ale nakonec jsme neuspěli. Mezi finančním investorem s velkými nároky na návratnost a strategickým partnerem je rozdíl.

Jaroslav Mašek

Roman Mužík (36)

Jeden ze dvou jednatelů společnosti AVE CZ, kterou vloni převzal rakouský koncern Energie AG od německé skupiny RWE. Pro AVE CZ (dříve RWE Umwelt CZ) pracuje od roku 1997, dříve jako obchodní ředitel. Firma zaměstnávající 470 pracovníků loni vytvořila obrat osm set milionů korun, dosáhla přibližně osmiprocentního provozního zisku a svážela odpad od šesti set tisíc obyvatel. Nejvýznamnější aktivity má v Praze, Plzni, Čáslavi a v Brandýse nad Labem. Pro letošek počítá s obratem kolem miliardy korun, chce získat nové zakázky v jižních Čechách a expandovat na Slovensko. Mužík vystudoval Fakultu hydrogeologie a geologie na Univerzitě Karlově v Praze a dokončuje studium MBA. Je ženatý, má šestiletou dceru a řídí turbodieselový volkswagen passat. Rád hraje šachy a jezdí na horském kole.

Zdroj: Týden