Ekologové se obrátí i na soudy
Zatímco se petrolejářské společnosti chystají na zahájení geologického průzkumu
aljašské divočiny, rozjíždějí američtí ochránci přírody zřejmě poslední kolo
kampaně proti těžbě ropy v tamní přírodní rezervaci.
Souhlas, který s ní před dvěma týdny vyslovil nejtěsnějším poměrem hlasů Senát,
není definitivní. Návrh rozpočtu, k němuž ho republikánští zákonodárci z
procedurálních důvodů připojili, musí ještě ve stejném znění schválit Sněmovna
reprezentantů.
Ekologové se přitom domnívají, že mají dostatek argumentů proti povolení těžby v
jedné z nejméně dotčených částí Severní Ameriky a jsou v případě definitivního
schválení Kongresem ochotni se obrátit na soudy. Zpochybňují především
argumentaci Bushovy administrativy, že se s její pomocí podaří snížit
energetickou závislost USA na dovozu ropy z nestabilního blízkovýchodního
regionu.
Zásoby v pobřežním pásmu rezervace, kam mají být těžaři vpuštěni, odhaduje
americký geologický úřad mezi šesti až šestnácti miliardami barelů. Vzhledem k
více než sedmimiliardové roční spotřebě v USA ji mohou nově otevřená ropná pole
na Aljašce pokrývat maximálně po dobu dvou let. Podle odpůrců těžby toto
množství nemůže zajistit ani pokles současných vysokých cen ropy.
Zástupci ministerstva energetiky, které patří k hlavním propagátorům těžby v
chráněné oblasti, zmíněné odhady zpochybňují. Podle nich se zakládají na
seizmických údajích z poloviny 80. let a nemusí odpovídat skutečnému stavu.
"S jistotou nemůžete říct, kolik zásob se pod povrchem skrývá, dokud opravdu
nezačnete vrtat," řekl deníku Wall Street Journal Philip Budzick z ministerstva
pro energetiku. Využitelnost zásob zvyšují podle něj i stále se zlepšující
technologie těžby.
Ochránci přírody namítají, že s jejich použitím se cena aljašské ropy
nepřiměřeně zvýší. Newyorská rada na obranu přírodních zdrojů tvrdí, že její
zásoby by desetinásobně vyvážilo, kdyby se podařilo snížit o čtyřicet procent
průměrnou spotřebu automobilů jezdících ve Spojených státech.
Ekologové nevěří ani slibům vlády o šetrnosti těžby, která by si prý neměla
vyžádat budování rozsáhlé infrastruktury. "Jestliže spoléhají na využití
ledových cest, pak nepočítají s dopady globálního oteplování. Začnou-li s
těžbou, bez stavby silnic se neobejdou," upozornil v listu Guardian Robert
Thompson, jeden ze tří stovek stálých obyvatel arktické přírodní rezervace. Ta
je podle odborníků unikátním ekosystémem, kde žijí stovky vzácných druhů
divokých zvířat a ptáků. Za chráněnou oblast ji v padesátých letech minulého
století prohlásil prezident Dwight Eisenhower. Prezident Jimmy Carter podepsal v
roce 1980 zákon, který rezervaci rozšířil, zároveň však její pobřežní část
otevřel pro geologický průzkum.
Povolení těžby schválil republikány ovládaný Kongres už v roce 1995, tehdejší
demokratický prezident Bill Clinton však zákon vetoval a od té doby se ho
prosadit nedařilo. Podle posledního průzkumu Pewova institutu je americká
veřejnost v názoru na těžbu na Aljašce rozdělena. Dvaačtyřicet procent Američanů
s ní souhlasí, šestačtyřicet procent je proti.
Zatímco se petrolejářské společnosti chystají na zahájení geologického průzkumu aljašské divočiny, rozjíždějí američtí ochránci přírody zřejmě poslední kolo kampaně proti těžbě ropy v tamní přírodní rezervaci.
Souhlas, který s ní před dvěma týdny vyslovil nejtěsnějším poměrem hlasů Senát, není definitivní. Návrh rozpočtu, k němuž ho republikánští zákonodárci z procedurálních důvodů připojili, musí ještě ve stejném znění schválit Sněmovna reprezentantů.
Ekologové se přitom domnívají, že mají dostatek argumentů proti povolení těžby v jedné z nejméně dotčených částí Severní Ameriky a jsou v případě definitivního schválení Kongresem ochotni se obrátit na soudy. Zpochybňují především argumentaci Bushovy administrativy, že se s její pomocí podaří snížit energetickou závislost USA na dovozu ropy z nestabilního blízkovýchodního regionu.
Zásoby v pobřežním pásmu rezervace, kam mají být těžaři vpuštěni, odhaduje americký geologický úřad mezi šesti až šestnácti miliardami barelů. Vzhledem k více než sedmimiliardové roční spotřebě v USA ji mohou nově otevřená ropná pole na Aljašce pokrývat maximálně po dobu dvou let. Podle odpůrců těžby toto množství nemůže zajistit ani pokles současných vysokých cen ropy.
Zástupci ministerstva energetiky, které patří k hlavním propagátorům těžby v chráněné oblasti, zmíněné odhady zpochybňují. Podle nich se zakládají na seizmických údajích z poloviny 80. let a nemusí odpovídat skutečnému stavu.
"S jistotou nemůžete říct, kolik zásob se pod povrchem skrývá, dokud opravdu nezačnete vrtat," řekl deníku Wall Street Journal Philip Budzick z ministerstva pro energetiku. Využitelnost zásob zvyšují podle něj i stále se zlepšující technologie těžby.
Ochránci přírody namítají, že s jejich použitím se cena aljašské ropy nepřiměřeně zvýší. Newyorská rada na obranu přírodních zdrojů tvrdí, že její zásoby by desetinásobně vyvážilo, kdyby se podařilo snížit o čtyřicet procent průměrnou spotřebu automobilů jezdících ve Spojených státech.
Ekologové nevěří ani slibům vlády o šetrnosti těžby, která by si prý neměla vyžádat budování rozsáhlé infrastruktury. "Jestliže spoléhají na využití ledových cest, pak nepočítají s dopady globálního oteplování. Začnou-li s těžbou, bez stavby silnic se neobejdou," upozornil v listu Guardian Robert Thompson, jeden ze tří stovek stálých obyvatel arktické přírodní rezervace. Ta je podle odborníků unikátním ekosystémem, kde žijí stovky vzácných druhů divokých zvířat a ptáků. Za chráněnou oblast ji v padesátých letech minulého století prohlásil prezident Dwight Eisenhower. Prezident Jimmy Carter podepsal v roce 1980 zákon, který rezervaci rozšířil, zároveň však její pobřežní část otevřel pro geologický průzkum.
Povolení těžby schválil republikány ovládaný Kongres už v roce 1995, tehdejší demokratický prezident Bill Clinton však zákon vetoval a od té doby se ho prosadit nedařilo. Podle posledního průzkumu Pewova institutu je americká veřejnost v názoru na těžbu na Aljašce rozdělena. Dvaačtyřicet procent Američanů s ní souhlasí, šestačtyřicet procent je proti.
Souhlas, který s ní před dvěma týdny vyslovil nejtěsnějším poměrem hlasů Senát, není definitivní. Návrh rozpočtu, k němuž ho republikánští zákonodárci z procedurálních důvodů připojili, musí ještě ve stejném znění schválit Sněmovna reprezentantů.
Ekologové se přitom domnívají, že mají dostatek argumentů proti povolení těžby v jedné z nejméně dotčených částí Severní Ameriky a jsou v případě definitivního schválení Kongresem ochotni se obrátit na soudy. Zpochybňují především argumentaci Bushovy administrativy, že se s její pomocí podaří snížit energetickou závislost USA na dovozu ropy z nestabilního blízkovýchodního regionu.
Zásoby v pobřežním pásmu rezervace, kam mají být těžaři vpuštěni, odhaduje americký geologický úřad mezi šesti až šestnácti miliardami barelů. Vzhledem k více než sedmimiliardové roční spotřebě v USA ji mohou nově otevřená ropná pole na Aljašce pokrývat maximálně po dobu dvou let. Podle odpůrců těžby toto množství nemůže zajistit ani pokles současných vysokých cen ropy.
Zástupci ministerstva energetiky, které patří k hlavním propagátorům těžby v chráněné oblasti, zmíněné odhady zpochybňují. Podle nich se zakládají na seizmických údajích z poloviny 80. let a nemusí odpovídat skutečnému stavu.
"S jistotou nemůžete říct, kolik zásob se pod povrchem skrývá, dokud opravdu nezačnete vrtat," řekl deníku Wall Street Journal Philip Budzick z ministerstva pro energetiku. Využitelnost zásob zvyšují podle něj i stále se zlepšující technologie těžby.
Ochránci přírody namítají, že s jejich použitím se cena aljašské ropy nepřiměřeně zvýší. Newyorská rada na obranu přírodních zdrojů tvrdí, že její zásoby by desetinásobně vyvážilo, kdyby se podařilo snížit o čtyřicet procent průměrnou spotřebu automobilů jezdících ve Spojených státech.
Ekologové nevěří ani slibům vlády o šetrnosti těžby, která by si prý neměla vyžádat budování rozsáhlé infrastruktury. "Jestliže spoléhají na využití ledových cest, pak nepočítají s dopady globálního oteplování. Začnou-li s těžbou, bez stavby silnic se neobejdou," upozornil v listu Guardian Robert Thompson, jeden ze tří stovek stálých obyvatel arktické přírodní rezervace. Ta je podle odborníků unikátním ekosystémem, kde žijí stovky vzácných druhů divokých zvířat a ptáků. Za chráněnou oblast ji v padesátých letech minulého století prohlásil prezident Dwight Eisenhower. Prezident Jimmy Carter podepsal v roce 1980 zákon, který rezervaci rozšířil, zároveň však její pobřežní část otevřel pro geologický průzkum.
Povolení těžby schválil republikány ovládaný Kongres už v roce 1995, tehdejší demokratický prezident Bill Clinton však zákon vetoval a od té doby se ho prosadit nedařilo. Podle posledního průzkumu Pewova institutu je americká veřejnost v názoru na těžbu na Aljašce rozdělena. Dvaačtyřicet procent Američanů s ní souhlasí, šestačtyřicet procent je proti.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích