Srnčí zvěř ráda mlsá řepku, ta jí nesvědčí, vyvolá otravu

Svitavsko - Ztráta plachosti a orientace, nízká reakce na sluchové, zrakové a pachové vjemy. To všechno jsou příznaky řepkového onemocnění, které postihuje především loňská mláďata srnčí zvěře. V záchranné stanici volně žijících zvířat jich během zimy léčili šest, nepřežilo ani jedno z nich.
"Řepka srnčí zvěři maximálně škodí. Pro zemědělce je to atraktivní plodina," říká Josef Kostelecký z Českomoravské myslivecké jednoty. Jenže před deseti dvaceti lety vyseli řepky v okrese deset hektarů, teď se osetá plocha pohybuje okolo dvou tisíc.

Jediné zelené krmivo

"Na jaře, v zimě i na podzim je řepka jediné zelené na poli. Srnčí se k ní stahuje ze dvou až tří kilometrů v okolí. Stojí v ní, lehnou si, z řepky se nehnou. A když je odtud lidé vyženou, za chvíli se o kousek dál znovu vrátí," popisuje Kostelecký.
Řepka je pro srnky pamlsek, lákadlo, v lánu mladé řepky lze napočítat sto i stopadesát kusů.
"Srnčí je mlsná zvěř. A není možné do nich dostat jinou potravu, která by řepku zneutralizovala," líčí Kostelecký. Kvůli jednostrannému jídelníčku se srnkám rozloží trávicí systém, ztratí plachost a orientaci. Pokud zvířata našli lidé při vycházce do přírody a volali do Zeleného Vendolí, snažili se tam odrostlá srnčata zachránit. Marně.
"Dostávala dietu, injekce, ale trpěla tak těžkými průjmovými onemocněními, že jim nebylo pomoci," uvádí Josef Zelený ze záchranné stanice.

Část zachrání mladá tráva

"Silnější kusy se z řepkového onemocnění dostanou, až vyrazí ostatní tráva. Slabší kusy a srnčata choroba zdecimuje tak, že se na nohy už nepostaví. V rámci okresu jde úhyn na tuto nemoc do stovek kusů ročně," vyčísluje Kostelecký. Dodává, že stavy srnčího v okrese jsou naštěstí natolik početné, že i při uvedené úmrtnosti na "řepkovou nemoc" jsou počty srnčího v lesích Svitavska uspokojující.