Třicet let se na Českolipsku těžil uran. O polovinu déle potrvá, než se odstraní hrozivé následky těžby. Čeští vědci pomáhají využít odpadní suroviny, které při tom vznikají.
Uran se v okolí Stráže pod Ralskem začal těžit v roce 1967, získalo se jej 15 tisíc tun a těžba skončila v roce 1996. Do země se při tom vtlačilo pět miliónů tun kyseliny sírové a dalších chemikálií. V nich se uranová ruda rozpouštěla, aby ji těžaři dostali na povrch.
V podzemí zůstal chemický koktejl, který zamořil 260 miliónů krychlových metrů podzemních vod. V severočeské křídové pánvi dnes ohrožuje největší zásoby pitné vody v republice.
Proto nezbývá než kontaminované roztoky odčerpávat a přepracovávat na neškodné produkty.
Podle plánů potrvá obnova tohoto území do roku 2040 a vyžádá si více než 40 miliard korun. "Když připočítáme peníze na zpětnou úpravu území, vycházejí náklady na vytěžený uran asi na trojnásobek až čtyřnásobek světové ceny této suroviny," připouští Tomáš Rychtařík ze státního podniku DIAMO, který dnes zdejší ekologické škody napravuje.
Hnojivo z odpadu
Jednou z používaných metod nápravy je vypumpování kontaminovaných roztoků z podzemí a jejich zahušťování odpařováním. Při tom krystalizuje kamenec - podvojný síran hlinitoamonný. Ale co s ním?
Keramika pro ocelárny
Jiným postupem je využití kamence jako suroviny pro výrobu syntetického mullitu - minerálu, který zvyšuje pevnost, chemickou odolnost i žáruvzdornost keramických hmot, jež se pak používají například v ocelářství. Na tomto vynálezu s akademickým Ústavem organické chemie tentokrát spolupracovali vědci z Ústavu skla a keramiky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.