zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Volný pohyb zboží

31.05.2005
Odpady
Volný pohyb zboží
Je odpad zbožím ve smyslu čl. 23 Smlouvy o založení ES?

Volný pohyb zboží je jednou ze čtyř základních svobod, na kterých je založen vnitřní trh Evropského společenství.1)

Volný pohyb zboží zahrnuje zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem stejně jako zákaz kvantitativních omezení dovozu mezi členskými státy (tzv. "vnitřní aspekt volného pohybu zboží") a rovněž i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu k třetím zemím (tzv. "vnější aspekt volného pohybu zboží").2)

POJEM "ZBOŽÍ"

Všeobecným předpokladem uplatnění ustanovení o volném pohybu zboží mezi členskými státy je to, že se u daného artiklu jedná o "zboží"3) ve smyslu čl. 23 Smlouvy o založení ES (dále jen "Smlouva").

Za "zboží" ve smyslu čl. 23 Smlouvy je třeba považovat každý hmotný předmět, který je ocenitelný penězi a může být předmětem obchodní transakce. 4) Zároveň musí jít o zboží, které je určeno do oběhu v členských státech, resp. jehož uvádění do oběhu není zakázáno.5) Tak jsou za zboží považovány např. i předměty uměleckého, historického, archeologického či etnografického významu6) či mince jako bývalá platidla, na rozdíl od zákonných platidel, která za "zboží" nelze považovat.7)

Panovaly různé názory, zda pod pojem zboží ve smyslu čl. 23 Smlouvy spadají rovněž odpady. Podle některých nelze ustanovení o volném pohybu zboží na odpady použít, neboť odpady nemají žádnou obchodní hodnotu. Objevily se také názory, že je třeba odpady rozlišovat podle toho, zda jsou znova zužitkovatelné, či nikoliv a pod pojem "zboží" zařadit pouze odpady opět zužitkovatelné. Takto se otázka dostala až k Evropskému soudnímu dvoru. Ten pak konstatoval, že za "zboží" je třeba považovat veškeré odpady nezávisle na jejich znovupoužitelnosti. V rozsudku C-2/90 (Komise v Belgie) Evropský soudní dvůr uvedl, že je nezpochybnitelné, že recyklovatelný a znovu použitelný odpad má skutečnou obchodní hodnotu a (i když možná až po určitém zpracování) je zbožím ve smyslu Smlouvy, v důsledku čehož se na něj vztahuje čl. 28 a násl. Smlouvy. Zároveň Evropský soudní dvůr uvedl, že rozlišování odpadu na recyklovatelný a nerecyklovatelný je velmi obtížné uplatňovat v praxi, především s ohledem na kontroly na hranicích. Rozlišení je totiž založeno na faktorech, které se neustále technickým vývojem mění, navíc to, zda je odpad recyklovatelný, či nikoliv, závisí také na nákladech na recyklační proces a dalších skutečnostech. Proto je takové rozlišování odpadu nutně subjektivní a závisí na variabilních faktorech. Z výše uvedeného Evropský soudní dvůr vyvodil, že odpad, ať již recyklovatelný, či nikoliv, musí být považován za "zboží", jehož pohyb nesmí být ve smyslu čl. 28 a násl. Smlouvy omezován.

(kráceno pro potřeby EnviWebu)

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí