Z prodeje emisí podniky nezbohatnou
V červenci - pokud vláda stihne přijmout nutné usnesení - se v Česku začne
obchodovat s emisemi skleníkových plynů.
V některých zemích EU se s emisními povolenkami obchoduje již několik let, v
tomto týdnu se do obchodu zapojí i britské firmy. Jedna povolenka, představující
jednu tunu emisí, stála začátkem roku šest eur. Toto pondělí se cena vyšplhala
na 19 eur.
Podle představ Evropské komise je smyslem obchodování celkové snížení emisí, a
jako vedlejší produkt i vylepšení financí těch firem, které své emise omezí a
povolenky prodají.
Každý podnik totiž dostane určité množství povolenek. Koncem roku musí odevzdat
tolik povolenek, kolik emisí vypustil. Pokud emise sníží, může uspořené
certifikáty prodat, v případě vyšších emisí je musí naopak kupovat. Nejsou-li na
trhu, zaplatí pokutu 40 eur za každou tunu.
"Jsem skeptický k tomu, že by se obchodováním emise snížily nebo že by na
povolenkách firmy bohatly," řekl člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy
Josef Zbořil. Unie totiž snížila Česku kvótu o 10 miliónů tun a nyní povolenky
jen pokrývají předpokládané emise, k obchodování jich většině firem mnoho
nezbývá. "Těžit z toho mohou jen spekulanti a makléři," dodal Zbořil.
"Předmětem našeho podnikání není obchod s emisemi, naše zisky plynou z výroby
elektřiny, tepla nebo chladu," připomněl šéf Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela.
Podle jeho názoru nemá žádnou perspektivu spoléhat na mírnější zimu a povolenky
prodat, a až uhodí tuhé mrazy, zase je nakupovat. "Jde nám o to, aby podniky
dostaly tolik povolenek, aby je nemusely kupovat a měly prostředky na investice
do obnovitelných zdrojů energie. Jen tak lze emise snižovat," dodal Drápela.
Problém je v množství povolenek. Některé podniky získaly jen tolik certifikátů,
kolik odpovídá loňským skutečným emisím. Nemají tak možnost ani s povolenkami
obchodovat, ani rozšiřovat výrobu nebo služby, aniž by musely povolenky draze
nakupovat. Jiné firmy dokonce uvažují o dočasných či lokálních omezeních výroby,
protože pokuty za emise by byly vyšší než tržby za zboží.
Největším znečišťovatelem je elektrárenská skupina ČEZ. Ta získala více než
třetinu z 97 miliónů povolenek, určených pro Českou republiku.
"Nejásáme ani nepláčeme, musíme se s tímto množstvím naučit hospodařit," řekl
mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Společnost zatím neuvažuje o obchodování, protože
množství emisí uhelných elektráren se výrazně mění v závislosti na tom, jak běží
Jaderná elektrárna Temelín. "Množství oxidu uhličitého ve spalinách uhelných
elektráren je pevně dané fyzikálním zákonem, to nelze obejít, žádné technologie
na redukci neexistují. Jedinou alternativou jsou jaderná energie a obnovitelné
zdroje, které žádné skleníkové plyny neprodukují," dodal Kříž.
K razantnějšímu snížení emisí ČEZ proto dojde až po roce 2010, kdy končí
životnost většiny uhelných elektráren a vedení firmy předpokládá, že polovinu
jejich kapacity již neobnoví. Nahradit je mají obnovitelné zdroje energie. V
Česku pocházejí v současné době z obnovitelných zdrojů asi dvě procenta veškeré
elektřiny. Tento podíl by se měl do roku 2010 zvýšit na osm procent s tím, že se
má preferovat energie větru. Větrné elektrárny ale přibývají pomalu, obyvatelům
obcí, kde mají stát, většinou vadí. Investorovi se tak větrník prodraží.
Například v obci Očihov na Lounsku obyvatelé souhlasili s výstavbou větrných
elektráren v katastru obce jen s podmínkou, že za každou dostanou 1,2 miliónu
korun.
V červenci - pokud vláda stihne přijmout nutné usnesení - se v Česku začne obchodovat s emisemi skleníkových plynů.
V některých zemích EU se s emisními povolenkami obchoduje již několik let, v tomto týdnu se do obchodu zapojí i britské firmy. Jedna povolenka, představující jednu tunu emisí, stála začátkem roku šest eur. Toto pondělí se cena vyšplhala na 19 eur.
Podle představ Evropské komise je smyslem obchodování celkové snížení emisí, a jako vedlejší produkt i vylepšení financí těch firem, které své emise omezí a povolenky prodají.
Každý podnik totiž dostane určité množství povolenek. Koncem roku musí odevzdat tolik povolenek, kolik emisí vypustil. Pokud emise sníží, může uspořené certifikáty prodat, v případě vyšších emisí je musí naopak kupovat. Nejsou-li na trhu, zaplatí pokutu 40 eur za každou tunu.
"Jsem skeptický k tomu, že by se obchodováním emise snížily nebo že by na povolenkách firmy bohatly," řekl člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy Josef Zbořil. Unie totiž snížila Česku kvótu o 10 miliónů tun a nyní povolenky jen pokrývají předpokládané emise, k obchodování jich většině firem mnoho nezbývá. "Těžit z toho mohou jen spekulanti a makléři," dodal Zbořil.
"Předmětem našeho podnikání není obchod s emisemi, naše zisky plynou z výroby elektřiny, tepla nebo chladu," připomněl šéf Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. Podle jeho názoru nemá žádnou perspektivu spoléhat na mírnější zimu a povolenky prodat, a až uhodí tuhé mrazy, zase je nakupovat. "Jde nám o to, aby podniky dostaly tolik povolenek, aby je nemusely kupovat a měly prostředky na investice do obnovitelných zdrojů energie. Jen tak lze emise snižovat," dodal Drápela.
Problém je v množství povolenek. Některé podniky získaly jen tolik certifikátů, kolik odpovídá loňským skutečným emisím. Nemají tak možnost ani s povolenkami obchodovat, ani rozšiřovat výrobu nebo služby, aniž by musely povolenky draze nakupovat. Jiné firmy dokonce uvažují o dočasných či lokálních omezeních výroby, protože pokuty za emise by byly vyšší než tržby za zboží.
Největším znečišťovatelem je elektrárenská skupina ČEZ. Ta získala více než třetinu z 97 miliónů povolenek, určených pro Českou republiku.
"Nejásáme ani nepláčeme, musíme se s tímto množstvím naučit hospodařit," řekl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Společnost zatím neuvažuje o obchodování, protože množství emisí uhelných elektráren se výrazně mění v závislosti na tom, jak běží Jaderná elektrárna Temelín. "Množství oxidu uhličitého ve spalinách uhelných elektráren je pevně dané fyzikálním zákonem, to nelze obejít, žádné technologie na redukci neexistují. Jedinou alternativou jsou jaderná energie a obnovitelné zdroje, které žádné skleníkové plyny neprodukují," dodal Kříž.
K razantnějšímu snížení emisí ČEZ proto dojde až po roce 2010, kdy končí životnost většiny uhelných elektráren a vedení firmy předpokládá, že polovinu jejich kapacity již neobnoví. Nahradit je mají obnovitelné zdroje energie. V Česku pocházejí v současné době z obnovitelných zdrojů asi dvě procenta veškeré elektřiny. Tento podíl by se měl do roku 2010 zvýšit na osm procent s tím, že se má preferovat energie větru. Větrné elektrárny ale přibývají pomalu, obyvatelům obcí, kde mají stát, většinou vadí. Investorovi se tak větrník prodraží. Například v obci Očihov na Lounsku obyvatelé souhlasili s výstavbou větrných elektráren v katastru obce jen s podmínkou, že za každou dostanou 1,2 miliónu korun.
V některých zemích EU se s emisními povolenkami obchoduje již několik let, v tomto týdnu se do obchodu zapojí i britské firmy. Jedna povolenka, představující jednu tunu emisí, stála začátkem roku šest eur. Toto pondělí se cena vyšplhala na 19 eur.
Podle představ Evropské komise je smyslem obchodování celkové snížení emisí, a jako vedlejší produkt i vylepšení financí těch firem, které své emise omezí a povolenky prodají.
Každý podnik totiž dostane určité množství povolenek. Koncem roku musí odevzdat tolik povolenek, kolik emisí vypustil. Pokud emise sníží, může uspořené certifikáty prodat, v případě vyšších emisí je musí naopak kupovat. Nejsou-li na trhu, zaplatí pokutu 40 eur za každou tunu.
"Jsem skeptický k tomu, že by se obchodováním emise snížily nebo že by na povolenkách firmy bohatly," řekl člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy Josef Zbořil. Unie totiž snížila Česku kvótu o 10 miliónů tun a nyní povolenky jen pokrývají předpokládané emise, k obchodování jich většině firem mnoho nezbývá. "Těžit z toho mohou jen spekulanti a makléři," dodal Zbořil.
"Předmětem našeho podnikání není obchod s emisemi, naše zisky plynou z výroby elektřiny, tepla nebo chladu," připomněl šéf Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. Podle jeho názoru nemá žádnou perspektivu spoléhat na mírnější zimu a povolenky prodat, a až uhodí tuhé mrazy, zase je nakupovat. "Jde nám o to, aby podniky dostaly tolik povolenek, aby je nemusely kupovat a měly prostředky na investice do obnovitelných zdrojů energie. Jen tak lze emise snižovat," dodal Drápela.
Problém je v množství povolenek. Některé podniky získaly jen tolik certifikátů, kolik odpovídá loňským skutečným emisím. Nemají tak možnost ani s povolenkami obchodovat, ani rozšiřovat výrobu nebo služby, aniž by musely povolenky draze nakupovat. Jiné firmy dokonce uvažují o dočasných či lokálních omezeních výroby, protože pokuty za emise by byly vyšší než tržby za zboží.
Největším znečišťovatelem je elektrárenská skupina ČEZ. Ta získala více než třetinu z 97 miliónů povolenek, určených pro Českou republiku.
"Nejásáme ani nepláčeme, musíme se s tímto množstvím naučit hospodařit," řekl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Společnost zatím neuvažuje o obchodování, protože množství emisí uhelných elektráren se výrazně mění v závislosti na tom, jak běží Jaderná elektrárna Temelín. "Množství oxidu uhličitého ve spalinách uhelných elektráren je pevně dané fyzikálním zákonem, to nelze obejít, žádné technologie na redukci neexistují. Jedinou alternativou jsou jaderná energie a obnovitelné zdroje, které žádné skleníkové plyny neprodukují," dodal Kříž.
K razantnějšímu snížení emisí ČEZ proto dojde až po roce 2010, kdy končí životnost většiny uhelných elektráren a vedení firmy předpokládá, že polovinu jejich kapacity již neobnoví. Nahradit je mají obnovitelné zdroje energie. V Česku pocházejí v současné době z obnovitelných zdrojů asi dvě procenta veškeré elektřiny. Tento podíl by se měl do roku 2010 zvýšit na osm procent s tím, že se má preferovat energie větru. Větrné elektrárny ale přibývají pomalu, obyvatelům obcí, kde mají stát, většinou vadí. Investorovi se tak větrník prodraží. Například v obci Očihov na Lounsku obyvatelé souhlasili s výstavbou větrných elektráren v katastru obce jen s podmínkou, že za každou dostanou 1,2 miliónu korun.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích