Signatáři Aarhuské úmluvy jednali v Almaty

Minulý týden (25. – 27. května 2005) proběhlo v Almaty (Kazachstán) druhé zasedání smluvních stran Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva)[1]. Česká republika podepsala tuto úmluvu v roce 1998 a ratifikovala v roce 2004 [2]. Delegaci České republiky [3], v níž byli zastoupeni odborníci Ministerstva životního prostředí i nestátních neziskových organizací, na jednání vedl Jakub Kašpar, ředitel odboru vnějších vztahů MŽP.

Hlavní výsledky jednání

K významnému pokroku na konferenci došlo v otázce uvolňování geneticky modifikovaných organismů (GMO) do životního prostředí a na trh. Byl přijat dodatek k Úmluvě, který zajistí  (po ratifikaci)  efektivní informování veřejnosti a stanoví jasná pravidla pro její účast  v tomto procesu. Přijetí dodatku neznamená změnu platné české a evropské právní úpravy – pomůže zejména zemím Kavkazu a střední Asie při ochraně jejich geneticky bohatých zdrojů a při zavádění Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti. „Pro země, které doposud nemají efektivní legislativu v oblasti nakládání s GMO jde o první právní akt v této oblasti. Pro Českou republiku  a EU jde potvrzení současné praxe,“ říká Karel Bláha, ředitel odboru environmentálních rizik MŽP.

Nevládní organizace, které se almatské konference zúčastnily, přivítaly přijetí Pravidel pro účast veřejnosti na mezinárodních fórech, která se týkají životního prostředí. Při jejich používání v praxi je možné využít jak zkušeností přímo z Aarhuské konvence, tak třeba Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Země, které jsou smluvními stranami Aarhuské úmluvy, budou napříště podle těchto přijatých zásad postupovat i v dalších oblastech ochrany životního prostředí na mezinárodní úrovni.

Jako problém, který tíží všechny státy Úmluvy, se ukázal efektivní přístup k právní ochraně. Někde jde o dlouhou dobu projednávání sporů, jinde o finanční bariéry přístupu k soudům nebo vysoký stupeň korupce či nízké povědomí a přehled soudců v environmentální problematice.

Hodnotilo se i naplňování cílů úmluvy v praxi – kritika směřovala k těm zemím, které nedodaly své národní implementační zprávy, dodaly je nekompletní, či při jejich zpracování nespolupracovaly s veřejností a NNO. Přijata byla čtyři kritická rozhodnutí, směřující vůči Kazachstánu (dvě rozhodnutí), Ukrajině a Turkmenistánu.

Mezi členy výboru pro sledování souladu s Aarhuskou úmluvou zasedne i v příštích třech letech zástupkyně ČR  Eva Kružíková z Ústavu pro ekopolitiku.  

Další informace:

http://www.unece.org/env/pp/mop2.htm

http://www.ucastverejnosti.cz

Poznámky:

[1] Aarhuská úmluva byla podepsána 25. června 1998 na 4. ministerské konferenci EHK OSN „Životní prostředí pro Evropu“ v dánském Aarhusu. K dnešnímu dni Aarhuskou úmluvu podepsalo 39 zemí a Evropská unie, ratifikační proces již ukončilo 34 zemí a Evropská unie (17. února 2005). Úmluva vstoupila mezinárodně v platnost 30. září 2001, v ČR října 2004 (viz Sbírka mezinárodních smluv, částka 53/2004, Sdělení MZV č. 124/2004 Sb.m.s.).

První setkání smluvních stran proběhlo ve dnech 21. – 23. října 2002 v Lucce (Itálie). Mimořádné setkání smluvních stran proběhlo při příležitosti 5. ministerské konference „Životní prostředí pro Evropu“ konané ve dnech 21. – 23. 5. 2003 v Kyjevě (Ukrajina).

[2] Aarhuská úmluva je v mezinárodním kontextu považována za jeden z nejvýznamnějších dokumentů - je charakterizována jako kvalitativní předěl v komunikaci mezi státní správou a občany, jako nástroj k prohloubení demokracie a k prosazení lidských práv a svobod. Z tohoto důvodu je Aarhuské úmluvě a její ratifikaci věnována mimořádná pozornost jak v EHK OSN, tak v Evropské unii.

[3] Českou delegaci vedl ředitel odboru vnějších vztahů MŽP Mgr. Jakub Kašpar a dále ji tvořili Ing. Karel Bláha, CSc, ředitel odboru environmentálních rizik MŽP, Mgr. Libor Dvořák, vedoucí odd. aproximace práva MŽP, Ing. Karel Jech, vedoucí odd. vzdělávání a osvěty MŽP, Mgr. Gabriela Tichá z odboru globálních vztahů MŽP, Mgr. Pavel Černý, Ekologický právní servis, Mgr. Pavel Činčera, o.s. BEZK a Ing. Eva Tylová, Zelený kruh.