Plány českých geologů v Antarktidě

"Budeme pracovat na místech, kde padesát let už geologii nikdo nedělal," říká Petr Mixa, zástupce ředitele České geologické služby a vedoucí projektu "Geologický výzkum Antarktidy", projektu vědy a výzkumu Ministerstva životního prostředí.

Geologové se nezajímají pouze o ostrov Jamese Rosse:

Zdroj: Mapa 1:250.000 , 1974, British Antarctic Survey. Mapa znázorňující plánované trasy českých vědců na Antarktickém poloostrově v následujících letech. Zobrazuje se vám špatně čitelný náhled, klikněte na lupu a zobrazí se vám velký obrázek v novém okně.

Podíváte-li se na mapu "naší" oblasti, tak vás musí na pohled zaujmout Antarktický poloostrov. Tvoří zajímavý geologický útvar, který se nazývá magmatický oblouk. Začíná za tzv. subdukční zónou, kde se zanořuje jedna litosférická deska pod druhou, pádem vzniká hlubokomořský příkop (tzv. trench) a za ním jsou vysokými tlaky vysunované metamorfované horniny zvané modré břidlice.

Dochází k tavení hornin a předobloukovému čedičovému vulkanismu, pak následuje mohutný žulový pluton tvořící páteř Antarktického poloostrova dlouhý přes tisíc kilometrů. Na něm leží metamorfovaný obal (flyš akrečního klínu) a pak už následuje tzv. zaoblouková pánev s dalším čedičovým vulkanismem. Zkrátka tady máme téměř učebnicové schéma magmatického oblouku, které je, v případě Antarktického poloostrova, vyvinuto ve všech členech.

Zeptal jsem se Petra Mixy, jaké mají naši geologové v Antarktidě plány na další roky.

Jak vypadá váš vědecký záměr?

Na projektu se podílí vědečtí pracovníci České geologické služby a Přírodovědecké fakulty Karlovy Univerzity. Plánem je studovat geologický profil, jehož začátek bude východně od Jižních Shetland na ostrovech Smith, King George a Livingstone. Profil povede kolmo přes Antarktický poloostrov směrem na ostrov Jamese Rosse. Zabere tak všechny geologické jednotky, které jsou zde usměrněny v severovýchodním směru.

Letecký pohled na část zaledněného Antarktického poloostrova, kterou chtějí geologové začít zkoumat od roku 2006. Na ostrově Jamese Rosse už studie pro zhotovení profilu začaly. Na Antarktickém poloostrově se na to chystáme. Naším plánem je projet s chilskými kolegy s pomocí sněžného skútru (který jsme si tam letos v zimě přepravili díky ledoborci, co vezl naši polární stanici), napříč poloostrovem na malou chatku - tzv. refugium - View point.

Termín odjezdu byl duben nebo září, tedy v drsných podmínkách na začátku nebo na konci antarktické zimy. Proč?

Původně jsme počítali, že expedici povedeme ve stejné dob, kdy se letos odjíždělo na ostrov Jamese Rosse. Tedy v austrálním létě v lednu, únoru, maximálně na začátku března. Naši kolegové z Chile, kteří nám pomáhají zajišťovat logistiku a mají pohyb v tamním terénu dokonale zvládnutý, nás ale v tomto termínu odmítli.

Z jakého důvodu vás Chilané odmítli?

Většina oblasti je pokryta ledovcem místy s četnými, desítky metrů hlubokými ledovcovými trhlinami. Trhliny v době antarktického léta (prosinec - únor) mají na sobě mosty ze změklého sněhu. Takový sníh nemá velkou nosnost a hrozí propadnutí sněžného skútru i lidí. Takže se tam dá pracovat buď při nástupu zimy (březen - duben), nebo na konci zimy (říjen - listopad), kdy je sníh ještě zmrzlý díky teplotám, které dosahují v noci 15° až 20o pod nulou. Sněhové mosty přes trhliny mají pak dostatečnou únosnost a zároveň jsou už relativně dlouhé dny, takže je dost světla na práci. Momentálně to tedy vypadá na říjen až listopad.

Výrazný nunatak Lavassor (552 m n.m.) na východním pobřeží Antarktického polostrova, v oblasti kterou by (pokud půjde vše dobře) měli geologové zkoumat v období 2006 - 2008. Fotografováno přes 15 km široký průliv Prince Gustava z ostrova Jamese Rosse, kde stojí naše výzkumná stanice.

Jak bude expedice probíhat?

Linkovým letadlem na jih Chile do města Punta Arenas, odtud vrtulovým Herkulesem na antarktické souostroví Jižní Shetlandy a odtud helikoptérou nebo lodí na Antarktický poloostrov na velkou chilskou stanici Bernardo O´Higgins. Z této stanice pak sněžným skútrem napříč poloostrovem na refugio View Point. Pojedeme na dvě party, skútr uveze 3 lidi, věci budou naloženy za skútrem na sněžných saních.

Přeprava bude otázkou hodin nebo dnů?

Přejet poloostrov napříč v těchto místech je otázkou hodin. Je tam ověřená trasa, kterou chilští polárníci a vojáci občas na refugium jezdí. Cesta trvá asi 5 hodin, takže během dvou dnů tam může naše pětičlenná expedice najet. Druhou variantou je, že pojede ještě jeden chilský skútr - to by zároveň bylo bezpečnější, protože stroje se můžou v terénu navzájem jistit proti pádu do trhlin.

Nepůjde tedy o nějakou objevnou cestu.

Celkový pohled na umístění amerického refugia View point u zátoky Eyrie. Ne. Čas pro objevnou cestu přijde příští sezónu, kdy vyrazíme na jih do oblastí, kde opravdu nikdo vědecky nepracoval. Teď se jedná hlavně o přejezd skútrem ze západního pobřeží na východní, zahájení geologických výzkumů a zjištění logistických předpokladů pro další sezóny. Refugium má kapacitu devět osob, počítám, že tam budou čtyři Češi a jeden nebo dva geologové z Chile.

Co se začne dít po příjezdu?

Začneme pracovat. Čekají nás odběry vzorků pro strukturní geologii, metamorfní petrologii, magnetickou anizotropii, litolostratigrafii flyšových hornin, izotopovou geochemii, geochronologické metody atd... v místech, kde mimochodem 50 let geologii nikdo nedělal.

První sezónu se budeme pohybovat do několika kilometrů od View Pointu, v dalších sezónách nás čeká zmiňované pronikání směrem na jih.

Kolik toho zvládnete?

Refugium View point - detail umístění. Nedokážu přesně odpovědět. Myslím si, že první sezónu to bude jen blízké území kolem refugia - tak 6-8 nunataků do vzdálenosti 10-15 km. Záleží to na složitosti geologické stavby, stálosti počasí a obtížnosti terénu. Pohyb kolem skal je velmi náročný, jsou obklopeny trhlinovými poli a hlubokými mezerami ledu odtátého kolem skal.

Na nunatak (skála vyčnívající nad ledovec - vlastně vrcholek hory) je třeba se dostat s celou geologickou výstrojí, obejít ho, zdokumentovat, zaměřit souřadnice, odebrat vzorky a vše pak dostat na skútr a poté do stanice. V případě blízkých výchozů se jezdí každý den z refugia, při vzdálenějších terénech se podnikají několikadenní tůry a stanuje se na ledovci.

V příští sezóně, kdy vyjedeme studovat poloostrov na jih, budeme chtít také vyzkoušet, zda by se dal z naší stanice na ostrově Jamese Rosse zodiakem přejet 15 km široký průliv Prince Gustava. Tak bychom mohli pracovat na výchozech skal, které jsou podél východního pobřeží poloostrova v letní sezóně z Jamese Rosse. Jinak budeme mít komfort české polární stanice sice na dohled, ale přece nedostupný.

Antarktický poloostrov pohledem přes ramena pilotů nízko letícího vrtulníku.

Zdroj: http://www.national-geographic.cz