Příběh kyselých dešťů. Je nekonečný?

Kyselý déšť je jako zředěná kyselina sírová, případně dusičná, podle toho, jaké chemické sloučeniny jsou v něm nejvíce obsažené. Padá na nás, když prší, drží se v mlze, v ledu. Má i svou suchou podobu, takže mu neunikneme ani za slunného počasí. Evropa a Severní Amerika proti němu stále hledají nové a nové zbraně, kyselý déšť ale začal decimovat Čínu a další východní země, vzduchem proudí až do Austrálie. Jsou státy, které už obranu proti kyselým dešťům znají, a státy, kde s nimi teprve začínají bojovat. Potvrdilo se to na mezinárodní konferenci věnované kyselým dešťům, která nedávno skončila v Praze. Boj s kyselými dešti zahájila před několika desítkami let Evropa a Severní Amerika. Přesto bude výsledek znatelný až za další desetiletí. Předseda Mezinárodního vědeckého výboru konference a senátor Bedřich Moldan nám řekl: "Kyselé deště jsou novým problémem například pro Čínu nebo jihovýchodní a východní Asii, například Malajsii a Indii."Zejména v Číně může za kyselé deště obrovský hospodářský růst. "V Číně se velká část energie vyrábí z nekvalitního uhlí, které obsahuje síru. Podle map je tam její koncentrace v ovzduší asi taková, jaká byla u nás v 70. a 80. letech například na Teplicku,"dodal Moldan. Podle satelitních fotografií se odtud smog šíří dál a pokračuje až na Austrálii. Teprve teď se začíná globálnímu transportu emisí věnovat pozornost. Součástí konference bylo i to, že se vytvoří dvě velké pracovní skupiny - americká a evropská - a budou "cestování"kyselých dešťů sledovat. Bude na to ale třeba hodně peněz. Severní Amerika a Evropa si už zlo kyselých dešťů uvědomily před několika desítkami let. Existují proti nim dva okruhy opatření. "První léčí příčinu, to jsou například odsiřovací zařízení. Druhá se zaměřují na následky emisí. V této oblasti se vymyslelo jen vápnění. To pomohlo oživit jezera, do kterých se vrátily ryby, a to hlavně ve Skandinávii. Vápnění lesů však, jak se ukazuje, velký smysl nemá a kdoví, jestli jim spíše neškodí,"upozornil Bedřich Moldan. V Evropě jsme v poškození lesů emisemi na jednom z prvních míst, poničeno jich je asi 50 procent. Ale je v tom započítané i malé poškození. Velkým znečišťovatelem ovzduší i vody je zemědělství, hlavně jeho dusíkatá hnojiva a amoniak, který vzniká při chování hospodářských zvířat. "Základní zákony sice nechybějí, ale nejsou vytvořené podmínky pro jejich uvádění do života,"je přesvědčen Moldan. Konference vědců mají i praktický vliv na to, aby se výzkum dařilo nakonec uvádět do života. Příběh kyselých dešťů je ukázkovým příkladem. "Výzkum vyústil v praktické mezinárodní opatření. Zjistila se kritická zátěž - tedy to, které oblasti podle kombinací vlastností půdy snesou to a to množství emisí. To je zpracované pro celou Evropu,"vysvětlil Moldan. A tak například Švédsko ví, že mu třeba 50 procent emisí může proudit z Anglie, další procenta z jiných zemí a tato množství se nesmějí překročit. Musejí se ale hledat jen taková opatření, která budou mít výsledek a přitom nebudou strašně drahá. "Právě vědecké informace umožňují, aby se finanční prostředky vynakládaly efektivně,"je přesvědčen Bedřich Moldan. Nyní je největším problémem boj proti dusičnanům a pevným částicím v ovzduší.