Ministr obrany obhajuje likvidaci munice

Ministr obrany Karel Kühnl se postavil za třímiliardovou zakázku na likvidaci nepotřebné armádní munice, kterou uzavřeli jeho předchůdci, a následně se ukázalo, že nad ničením tisíců tun střel, nábojů a raket stát ztrácí kontrolu.
"V průběhu projektu se zatím nevyskytly problémy, které by ho zpochybňovaly," prohlásil ministr poté, co si nechal předložit od podřízených doklady k zakázce.
Ministerská kontrola následovala po článcích, v nichž HN před dvěma týdny informovaly, že kvůli nekonkrétním pasážím smluv může výbušný materiál skončit v nepovolaných rukou. Stát nadto nemá jistotu, že stamilióny, které už armáda vynaložila, zaplatila skutečně za práci podle podmínek kontraktu.
Ministr obrany Kühnl nyní tvrdí, že nenarazil na jediný případ, kdy by byl porušen zákon. Nastavení smluv s firmami, které si stát na ničení vyřazené munice najal, ale neřešil. "Projekt ekologické likvidace munice, o kterém vláda rozhodla již před mým nástupem, považuji za nezbytný," dodal ministr.
Naopak policejní protikorupční služba, která se do případu také vložila, zkoumá právě samotné smlouvy s firmami. Zjišťuje, nakolik je uzavřená zakázka pro stát nevýhodná a kdo za to případně nese odpovědnost. "Nyní policie kompletuje veškerou dostupnou dokumentaci k zakázce, pak se začne s případnými výslechy," uvedl policejní důstojník obeznámený s vyšetřováním.
Některé z částí smluv totiž hrají výrazně ve prospěch soukromých firem, které mohou například dostat zaplaceno, aniž by státu doložily, že závazek skutečně splnily. Za splnění smlouvy lze považovat i to, že podniky armádní materiál pouze převezmou a zapíšou do svého majetku.
Některé z obchodů jdou navíc přímo proti znění podepsaných smluv. Takový byl například případ třiceti tisíců kusů nábojů, za jejichž zničení jedna z firem inkasovala přes 4,5 miliónu korun. Místo zničení ale firma náboje dál postoupila jiným společnostem a ministerstvu nijak nedoložila jejich likvidaci, ač jí to smlouva ukládá. Další firmy v řetězci jen resortu poslaly sdělení, že munici v budoucnu zlikvidují.
Z bezpečnostního hlediska se jako klíčová ukázala výhrada, že smlouvy neobsahují technologické postupy, podle nichž bude nepotřebná výzbroj likvidována. V praxi se stalo, že do Bulharska zamířily takzvané delaboráty protitankových min, jejichž vývoz označilo Ministerstvo vnitra za výrazné bezpečnostní riziko. Podle jeho expertů nešlo o zničený a "neškodný" materiál, ale funkční miny.
Policie nyní zkoumá i personální vazby aktérů zakázky, kterou má v resortu na starost lidovecký náměstek Jaroslav Kopřiva. Největší část projektu - za víc než 2 miliardy - získaly bez veřejné soutěže Poličské strojírny ovládané Omnipolem podnikatele Richarda Hávy, který je řadu let přítelem lidoveckého šéfa Miroslava Kalouska. Nynější šéf strojíren zase roky pracoval na Ministerstvu obrany právě v sekci vyzbrojování, pod kterou zakázka spadá. Jako kontrolor ve stejné sekci působí další bývalý zaměstnanec Omnipolu. Ministerstvo i zástupci firem již dříve popřeli, že tyto vztahy v miliardovém projektu hrály nějakou roli.


Sporná místa miliardové zakázky
Smlouvy s firmami jasně neříkají, jak přesně má být vyřazená armádní munice zlikvidovaná. Riziko, že střelivo někdo zneužije, označují interní dokumenty armády a Ministerstva vnitra jako vysoké.
Podniky mohou dostat zaplaceno, aniž by státu doložily, že závazek skutečně splnily. Za splnění smlouvy se totiž dá považovat i to, že společnosti armádní materiál pouze převezmou a zapíšou do svého majetku.
Zakázku nyní prověřuje policejní protikorupční služba, která zkoumá i osobní vazby mezi jednotlivými aktéry.
Nepotřebných 40 tisíc tun armádní munice likviduje pro stát několik firem. Ministerstvo obrany na to vyčlenilo tři miliardy korun.