zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Chemii čeká revoluce

07.07.2005
Chemické látky
Chemii čeká revoluce
Připravované "chemické nařízení" REACH straší evropské podniky. Lobbují, aby ho Brusel změkčil.
Mnoho chemických látek, bez kterých se moderní svět neobejde, je potenciálně nebezpečných pro lidské zdraví, některé jsou dokonce smrtící. Objektivní a úplný přehled, kde se vyrábějí, kdo je dováží a zejména kdy jsou součástí dalších produktů, však zatím neexistuje. Výjimkou jsou jen ty nejnebezpečnější látky, které musí podle zákona z roku 2003 výrobci a dovozci nahlásit do seznamu vedeného Ministerstvem životního prostředí (MŽP) v případě, že jich je víc než deset tun za rok. Seznam dnes obsahuje údaje o více než 350 látkách a plyne z něj, že v ČR bylo v roce 2003 asi osmdesát výrobců, kteří vyráběli 226 nebezpečných látek s tonáží vyšší než 10 tun ročně, z toho u více než stovky látek se jich ročně vyrobilo víc než 1000 tun.

I z toho si lze udělat obrázek, jak pestré spektrum nebezpečných látek v ČR koluje. Za to, že jsou používány výhradně tak, aby nikoho neohrozily, odpovídá několik desítek nejrůznějších výrobců a dovozců.

V celé Evropě jsou pak čísla řádově mnohonásobně vyšší. Evropská komise zveřejnila, že k dispozici jsou dostatečné informace o nebezpečných vlastnostech jen u necelých deseti procent látek z celkového počtu 120 tisíc, které jsou na světě uváděny do oběhu. Třetina přiznaných nemocí z povolání v Evropě je ovšem spojena s účinkem chemické látky. Působení chemikálií je častější příčinou úmrtí než pracovní úrazy.

POŘÁDEK V EVIDENCI, prevenci znečištění a eliminaci obzvlášť nebezpečných látek má zajistit nařízení Evropské komise a parlamentu REACH. Jde o zkratku složenou z prvních písmen anglických slov: Registration, Evaluation, Authorisation plus CH z termínu Restriction of Chemicals (správně by se REACH nemělo vyslovovat "ríč", ale prakticky každý to dělá; je to jednodušší než spellovat jednotlivé hlásky).

REACH sjednocuje přístup jak k novým, tak již existujícím chemickým látkám. O enormní velikosti úkolu, který si EK předsevzala, svědčí to, že komplexní testování se bude týkat několika tisíc chemických látek a přípravků.

Shromáždit data a odpovídat za jejich kvalitu bude muset průmyslový sektor, který tyto látky produkuje a uvádí na trh (Registration). Po vyhodnocení dat (Evaluation) budou muset být ty nejnebezpečnější látky (karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci, látky persistentní a bioakumulativní) používány jen takovým způsobem, aby se rizika s nimi spojená minimalizovala (Authorisation), pokud to nebude možné, nebudou povoleny. To bude mít samozřejmě dopady na ekonomiku firem a klade to velké nároky na "registrátora, hodnotitele a povolovatele". Tím bude Evropská chemická agentura, založená právě za tímto účelem. Bylo už rozhodnuto, že bude sídlit v Helsinkách. Její role a kompetence, s nimiž souvisí i úkoly a pravomoci tzv. národních kompetentních autorit, jsou podle Karla Bláhy z odboru environmentálních rizik Ministerstva životního prostředí stále ještě předmětem diskuse.

Rozhodovat budou totiž úředníci, jejichž závěry budou mít přímé ekonomické důsledky, a to může být často sporné, zvlášť když nepůjde vždy o jednoznačně řešitelný problém. Jedinou možností je stanovit takový systém, v němž bude hrát lidský, případně politický či ekonomický faktor co nejmenší roli. A to je nesmírně obtížné.

REFORMA CHEMICKÉ POLITIKY, kterou prostřednictvím systému REACH Evropa chystá, je zdlouhavý a bolestivý proces. Podniky a obchodní organizace, kterých se dotkne, se obávají, že naplnění navrhovaných principů a povinností bude hodně drahé. V rámci Evropy by jim to asi tolik nevadilo, protože náklady tohoto druhu lze postupně rozpustit v cenách pro zákazníky. Evropský trh však nelze účinně uzavřít před dovozem ze zemí, kde si s nějakou chemickou politikou hlavu příliš nelámou a mohou tak konkurovat nižšími cenami.

Právě proto, že jde o legislativu, která má významné dopady na ekonomiku, bude se schvalovat spolurozhodnutím Evropské komise (EK) a Evropského parlamentu (EP). První návrh byl zveřejněn v říjnu 2003 a vychází z tzv. Bílé knihy, kterou představila Evropská komise v únoru 2001. Nyní se systémem zabývá pracovní skupina expertů všech členských zemí, členské státy se k němu vyjadřují také na pravidelných zasedáních Evropské rady. Česká republika je v pracovní skupině Evropské komise zastoupena společnou delegací MŽP a MPO. Diskuse bude zakončena stanoviskem Evropské komise, očekává se, že to bude počátkem roku 2006, a završením bude Nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu.

V EP se návrhem REACH zabývá devět výborů. Jejich stanovisko by mělo být známo v nejbližší době a v září má být první čtení v plénu EP. Poslanci v únoru požádali Evropskou komisi, aby se pokusila najít vyvážené řešení, tzn. přijatelné pro podnikatelskou sféru a zároveň užitečné pro lidské zdraví a životní prostředí. Pokud se parlament s komisí neshodnou, pak by došlo k dohodovacímu řízení. Přesto se předpokládá, že by REACH mohl být zaveden od roku 2007.

Jak v zemích EU, tak v ČR je proto připravovaný REACH středem zájmu všech subjektů v chemických oborech a představitelé české chemie, zastřešení Svazem chemického průmyslu, kterému předsedá šéf holdingu Unipetrol Pavel Švarc, jsou ve svých připomínkách a lobbování velmi aktivní. Odhady nákladů, byť vypočítávané renomovanými poradenskými firmami, je ovšem třeba brát s rezervou, protože ještě není rozhodnuto, v jaké podobě bude REACH přijat. Navíc budou rozloženy v čase, aby se podniky mohly přizpůsobit. Podle návrhu by na to měly mít jedenáct let, ale to se jim zdá málo a chtěly by 18.

ANALÝZA PORADENSKÉ FIRMY KPMG zkoumala, jaký dopad bude mít nová chemická legislativa na konkurenceschopnost evropských chemiček. Ačkoliv připouští vysoké náklady, zvláště na registraci chemikálií (od 6 do 20 procent výrobní ceny), budou to náklady jednorázové a podle KPMG je nepravděpodobné, že by se některé chemikálie přestaly kvůli REACH zcela vyrábět.

Podle analýzy Evropské komise budou celkové náklady výrobců na REACH činit 1,4 miliardy eur v rozmezí 5-7 let. Chemický průmysl ovšem tvrdil, že dosáhnou 6-9 miliard eur a povedou ke snížení výroby v Evropě. Chemický průmysl v Evropě je největším výrobcem chemikálií na světě, s obratem přes 560 mld. eur ročně, takže by to prý mohlo mít za následek snížení HDP o 0,4-0,8 procenta.

Všechny diskuse, analýzy a studie přispívají k tomu, že se návrh nařízení REACH od roku 2003 průběžně prohlubuje, ale i mění. Nedá se doslova říci, že by se změkčoval, spíš jde o upřesňování a zjednodušování. Přesto Svaz chemického průmyslu ve svém stanovisku tvrdí, že je stále příliš byrokratický. Čeští chemici proto prosazují řadu racionálních, velmi konkrétních návrhů, jak systém ještě zjednodušit (a zlevnit). Spolupracují přitom s podniky a svazy v dalších zemí EU, takže je velmi pravděpodobné, že se řada návrhů prosadí. Důležité je, že nikdo nezpochybňuje evropskou chemickou politiku jako takovou, tedy existenci systému vůbec. I když obavy o konkurenceschopnost jsou trvale přítomné.

Na podporu toho či onoho stanoviska jsou využívány i studie zdravotních dopadů. Zkoumají, v jaké míře ovlivňují chemikálie lidské zdraví a životní prostředí a pokoušejí se zhodnotit, jak REACH tato rizika sníží. Jinými slovy, zda se tak náročná záležitost vyplatí vzhledem ke zdravotním a environmentálním efektům.

ČTYŘI KROKY REACH (Registration, Evaluation, Authorisation a Restriction of Chemicals) jsou nyní široce diskutovány; postup v každém z nich musí být co nejpodrobněji ustanoven. Podle dnes známých návrhů se registrace v novém systému od současných předpisů liší především v tom, že je vyžadována nejen při uvádění látek na trh, ale již ve stadiu výroby nebo dovozu, ať jde o látky jako takové nebo obsažené v přípravcích či konečných výrobcích. Požaduje se nejen soubor informací o látce a o jejím bezpečném používání a odstraňování, ale také zpráva o chemické bezpečnosti registrované látky při všech očekávaných způsobech použití.

Soubor údajů pro registraci se bude předávat Evropské chemické agentuře. Ta vydá potvrzení o registraci látky. Povinnost registrace je pro celý systém klíčová, takže je k ní nejvíc připomínek a názory členských zemí se podle Karla Bláhy z MŽP stále výrazně liší, a to jak co se týče zařazení látek, tak i postupu registrace.

Druhý krok, hodnocení, by měl mít společná pravidla, přesto může docházet k rozporům i mezi hodnotiteli samotnými. Z něho mohou totiž vyplynout omezující opatření na užívání příslušné chemické látky nebo zařazení do skupiny těch mimořádně nebezpečných, u kterých se požaduje autorizace. Autorizační osvědčení (třetí krok) má mít omezenou dobou platnosti, bez něj látka nesmí být uváděna do oběhu. Žádostem o autorizaci bude přitom vyhověno jen tehdy, když bude zajištěna dostatečná kontrola a omezeno riziko pro zdraví a životní prostředí.

Omezení (krok čtyři) může vyplynout z předchozích kroků. Bude se týkat látek, které uvede zvláštní příloha nařízení REACH a stanoví pro jejich výrobu a použití přesné podmínky. Prvními kandidáty na zařazení do seznamu budou ty, kde je omezení již dáno mezinárodními úmluvami, jako je např. Montrealský protokol nebo Stockholmská úmluva.

AUTOR: Milena Geussová
Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
INISOFT s.r.o.
24
8. 2017
24.8.2017 - Seminář, školení
Liberec, Centrum Babylon Liberec
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí