Pokud jde o státní miliony, úředníci se navzájem podrží

Jak psaly noviny, stát dal miliony korun soukromé společnosti, aby postavila výrobní halu. Chebská firma Sitform skutečně v Krásně halu postavila, ale bez povolení. Každého musí napadnout, jak je možné, že státní úředníci rozdávají veřejné prostředky, tedy peníze z daní nás všech, bez toho, aby si ověřili základní předpoklady takové dotace. Skutečně to normální není. Výstavbu však podporují úředníci krajské samosprávy a ti, jak tento případ ukazuje, jsou s lidmi na ministerstvech stále jedno úřednické tělo - a tak vše klape tak, že si tu nikdo nějakými normami nepřekáží. Až na jeden malý stavební úřad, který si dovoluje stavbu, ač už je hotova, neschválit, a to jen proto, že dosud nebyla schválena z pohledu životního prostředí, a on ji tedy ani ze zákona schválit nemůže.

Začalo to památkáři
Tato úřednická symbióza se však neprojevuje jen v nynějším finále, kdy se vše, zákon nezákon, z veřejných peněz zaplatí a pak dodatečně požehná. Souhra kraje se státním aparátem ve prospěch vyšších zájmů - v tomto případě vybudování průmyslové zóny na pozemku vysoké zemědělské kvality v chráněné krajinné oblasti v obci aspirující na památkovou zónu - začala v samotném počátku, kdy se na krásenské scéně objevil chebský investor s německým kapitálem v zádech. Jsou to tuším tři roky. V té době památkáři po letité práci navrhli Krásno Ministerstvu kultury, aby jej vyhlásilo za památkovou zónu. Stačilo však stanovisko obecního zastupitelstva, které žádalo k vyhlášení památkové zóny jen centrum obce, a ministerstvo překvapivě sklaplo a pro Krásno zamítlo celý památkářský záměr. Ministerstvo se přitom názorem samospráv při památkové ochraně nemusí řídit a nevyhovělo daleko hlasitějším nesouhlasům obcí, které nakonec zákonnou památkovou ochranu musely přijmout. Když jsem se tehdy jako místopředseda občanského sdružení Rozhled Krásno na ministerstvu po telefonu dotazoval (ředitel odboru památek MK na náš písemný dotaz nereagoval), vysvětlili mi, že za vše může názor krásenského zastupitelstva a že chránit malé centrum obce se nevyplatí. To vysvětlení bylo samozřejmě nepřijatelné a čpělo alibismem. Například stará část Horního Slavkova je menší než krásenské jádro, a přitom i po zdecimování celé strany náměstí a vypálení renesanční radnice je památkovou zónou. Protože chybí přijatelné vysvětlení, tlačí se na místo otazníku krajským úřednictvem podporovaná stavba průmyslové haly v Krásně. Odpovíme si totiž otázkou: Bylo by možné halu v památkové zóně postavit? Samozřejmě nebylo. Můj názor tedy je, že průmyslová loby, stavějící za velké státní peníze, nějaké památkáře snadno přetrumfne.
Pak se ale vyšším zájmům do cesty postavilo občanské sdružení. Stalo se ze zákona účastníkem schvalovacího řízení a nakonec mu Ministerstvo životního prostředí dalo za pravdu v tom, že stavba haly v bezprostřední blízkosti obytné zástavby vhodná není, zvlášť v chráněné krajinné oblasti v atraktivní turistické krajině. Ve hře však byly velké státní peníze, a tak firma ve spolupráci s vedením obce a s některými krajskými úředníky rozehrála neuvěřitelnou diskreditační kampaň. Estébáckým způsobem se při tom použil jediný dokument vytržený z kontextu, zneužila ho policie a médiím se to celé předložilo jako chutné sousto. Co na tom, že šetření brzy prokázalo, že šlo o blamáž. Účel byl splněn - na protivníkovi, proti němuž nebyly argumenty, ulpěla mediální skvrna. Policie sice nyní šetří, zda se vedení firmy nedopustilo vůči občanskému sdružení pomluvy a křivého obvinění, ale to už nikoho nezajímá. Přitom jistě není bez zajímavosti, že z výsledku policejního šetření podle mého soudu vyplývá, že vedení firmy chtělo ve prospěch svého zájmu ovlivňovat krajské úředníky.

Kdo zruší černotu za státní peníze?
Horší však je, že se naplňuje scénář, před nímž Rozhled varoval. Že totiž halu postavenou za veřejné prostředky se nikdo neodváží zbourat jenom proto, že byla postavena v rozporu se zákony. Kapitál prostě vítězí nad mravností, z níž by měly zákony v demokracii vycházet. A to už nemluvím o takových praktikách, jako jsou ztráty odvolávacích dokumentů poštovní cestou. Při svých odvoláních se to Rozhledu stalo dvakrát. A samo Ministerstvo životního prostředí postupně slevuje ze svých bývalých negativních hodnocení krásenské haly. Navíc v samotném Rozhledu se po tomto zastrašovacím manévru začala prosazovat bezproblémová skupina, která již nechce nosit na trh kůži alternativního názoru.
Ovšem to, aby firma nezískala státní peníze na stavbu haly, nikdy nebylo a nemělo by být cílem odpůrců haly. Rozhled vždy byl jen proti jejímu nevhodnému umístění. V tomto případě ale jde už i o chování úředníků veřejné správy, kteří se realizaci stavby za státní peníze snaží prosadit za každou cenu -tedy i jejím financováním v době, kdy není schválena. V této souvislosti připomínám, že v ČR za rok rozdá veřejná správa na různé zakázky 400 miliard korun, a naše země se tak pomalu stává v Evropě premiantem. Zároveň je však třeba upozornit, že z těchto veřejných zakázek, jak zjistila Transparency International, záhadně mizí kolem 60 milionů korun. Otázka tedy je, pro jaký důvod ve veřejně dotovaných zakázkách v Evropě téměř vedeme a proč se úředníci v takových případech ženou i do nelegálních staveb.

Antonín Kunc, člen OS Rozhled Krásno