SDĚLENÍ sekretariátu rozkladové komise o správním rozhodnutí ministra životního prostředí
Znaky skutkové podstaty tzv. jiného správního deliktu
k §§ 43, 56 a 88 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
I. Ačkoliv náš právní řád postrádá obecnou úpravu odpovědnosti za tzv. jiné správní delikty, je i pro tuto oblast nutno vyvodit, že skutková podstata správního deliktu (deliktu v oblasti veřejného práva) je tvořena jak stránkou formální, tak stránkou materiální. Veřejnoprávní sankcí je totiž namístě postihnout pouze takové jednání (popřípadě i opomenutí), které je společensky nebezpečné.
II. Ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb. vyjadřuje toliko formální stránku skutkové podstaty správního deliktu. Aby byla tato skutková stránka naplněna beze zbytku, a tudíž aby byla dána i právní odpovědnost za správní delikt, je nutno zkoumat, zda dané jednání naplňuje i materiální stránku skutkové podstaty, tedy zda ohrožuje nebo dokonce porušuje společenský zájem. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 31. prosince 2004, č.j. M/101277/04, SRK/857/P-1634/04)
Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu H.K., byla Z.Z.D.K. podle ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), uložena pokuta v symbolické výši za porušení ustanovení § 50 odst. 2 zákona, ke kterému mělo dojít nepovoleným držením dvou exemplářů dudka chocholatého.
Proti rozhodnutí ČIŽP se Z.Z.D.K. odvolala s tím, že předmětní ptáci byli odchováni v zajetí a opatřeni nesnímatelnými kroužky. Dne 6. 12. 2003 tedy řádně požádala o udělení výjimky a 8. 12. 2003 ptáky dovezla z Belgie. Dle jejího názoru zákon ani vyhláška výslovně nestanoví, že má být o výjimku požádáno předem, a vzhledem ke skutečnosti, že je naopak požadováno, aby byla udělena na konkrétní jedince, včetně jejich identifikace, nebylo možno o ni požádat v jiném termínu.
Návrh Z.Z.D.K. na zrušení rozhodnutí ČIZP ministerstvo (odvolací orgán) zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo s odůvodněním, že podle § 50 zákona nelze uvedený druh chovat v zajetí bez výjimky podle § 56 zákona, přičemž z dikce obou ustanovení vyplývá, že výjimka musí být udělena předem a je věcí ujednání mezi smluvními stranami, kdy bude živočich přemístěn.
Poté se Z.Z.D.K. obrátila na ministerstvo dopisem, v němž uvádí, že dovoz dudků považuje za jednoduchou záležitost, kterou může orgán ochrany přírody vyřídit bezodkladně ve smyslu § 83 odst. 3 zákona. Je toho názoru, že zákon sám nemůže postihnout všechny okolnosti praktického života, přičemž právě institut opravných prostředků vytváří prostor pro individuální posouzení jednotlivých případů a případné odstranění tvrdosti zákona v zájmu chráněných zvířat. Upozorňuje, že nastávají rovněž situace, kdy je nevhodné a často i nemožné otálet s přemístěním zvířete. Ministr po podrobném posouzení napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházejícího a s přihlédnutím k návrhu zvláštní rozkladové komise dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí o uložení pokuty přísluší pro nezákonnost zrušit.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 500 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že zraňuje, chová bez povolení zvláště chráněné živočichy nebo jinak nedovoleně zasahuje do jejich přirozeného vývoje. Ačkoliv náš právní řád postrádá obecnou úpravu odpovědnosti za tzv. jiné správní delikty, je i pro tuto oblast nutno vyvodit, že skutková podstata správního deliktu (deliktu v oblasti veřejného práva) je tvořena jak stránkou formální, tak stránkou materiální. Veřejnoprávní sankcí je totiž namístě postihnout pouze takové jednání (popřípadě i opomenutí), které je společensky nebezpečné. Toto pojetí plně vyjadřuje pro oblast správních deliktů označených jako přestupky výslovně ustanovení § 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Citované ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona vyjadřuje toliko formální stránku skutkové podstaty správního deliktu. Aby byla tato skutková stránka naplněna beze zbytku, a tudíž aby byla dána i právní odpovědnost za správní delikt, je nutno zkoumat, zda dané jednání naplňuje i materiální stránku skutkové podstaty, tedy zda ohrožuje nebo dokonce porušuje společenský zájem… V daném případě se nepochybně jednalo o jednoduchou věc, již je orgán státní ochrany přírody ve smyslu ustanovení § 83 odst. 3 zákona povinen rozhodnout bezodkladně. K dovozu jedinců dudka chocholatého došlo dne 8. 12. 2003. Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2004 ministerstvo požadovanou výjimku povolilo, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 3. 2004. V řízení nevznikly pochybnosti o tom, že předmětní dudci pocházejí z H.B.C. v Belgii. V odůvodnění svého rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že za předpokladu dodržování stanovených podmínek nedojde k zásahu do přirozeného vývoje volně žijící populace, který by byl v rozporu se zájmy ochrany přírody. Správní řízení o uložení pokuty zahájila ČIŽP dopisem ze dne 20. 2. 2004 a pokutu uložila rozhodnutím ze dne 22. 4. 2004, tedy již po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení výjimky, jímž správní orgán konstatoval, že k negativnímu dotčení zájmu ochrany přírody v daném případě nedošlo (jinak by výjimka nemohla být povolena) a při dodržení stanovených podmínek ani nedojde. V řízení o uložení pokuty nevyšlo najevo, že by Z.Z.D.K. nedovoleně zasahovala do přirozeného vývoje dudků chocholatých nebo že by při jejich chovu fakticky nedodržovala ministerstvem stanovené podmínky. V daném případě proto nemohla být naplněna ani skutková podstata správního deliktu, jejíž formální stránka je vyjádřena v § 88 odst. 1 písm. e) zákona.
I. Ačkoliv náš právní řád postrádá obecnou úpravu odpovědnosti za tzv. jiné správní delikty, je i pro tuto oblast nutno vyvodit, že skutková podstata správního deliktu (deliktu v oblasti veřejného práva) je tvořena jak stránkou formální, tak stránkou materiální. Veřejnoprávní sankcí je totiž namístě postihnout pouze takové jednání (popřípadě i opomenutí), které je společensky nebezpečné.
II. Ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb. vyjadřuje toliko formální stránku skutkové podstaty správního deliktu. Aby byla tato skutková stránka naplněna beze zbytku, a tudíž aby byla dána i právní odpovědnost za správní delikt, je nutno zkoumat, zda dané jednání naplňuje i materiální stránku skutkové podstaty, tedy zda ohrožuje nebo dokonce porušuje společenský zájem. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 31. prosince 2004, č.j. M/101277/04, SRK/857/P-1634/04)
Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu H.K., byla Z.Z.D.K. podle ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), uložena pokuta v symbolické výši za porušení ustanovení § 50 odst. 2 zákona, ke kterému mělo dojít nepovoleným držením dvou exemplářů dudka chocholatého.
Proti rozhodnutí ČIŽP se Z.Z.D.K. odvolala s tím, že předmětní ptáci byli odchováni v zajetí a opatřeni nesnímatelnými kroužky. Dne 6. 12. 2003 tedy řádně požádala o udělení výjimky a 8. 12. 2003 ptáky dovezla z Belgie. Dle jejího názoru zákon ani vyhláška výslovně nestanoví, že má být o výjimku požádáno předem, a vzhledem ke skutečnosti, že je naopak požadováno, aby byla udělena na konkrétní jedince, včetně jejich identifikace, nebylo možno o ni požádat v jiném termínu.
Návrh Z.Z.D.K. na zrušení rozhodnutí ČIZP ministerstvo (odvolací orgán) zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo s odůvodněním, že podle § 50 zákona nelze uvedený druh chovat v zajetí bez výjimky podle § 56 zákona, přičemž z dikce obou ustanovení vyplývá, že výjimka musí být udělena předem a je věcí ujednání mezi smluvními stranami, kdy bude živočich přemístěn.
Poté se Z.Z.D.K. obrátila na ministerstvo dopisem, v němž uvádí, že dovoz dudků považuje za jednoduchou záležitost, kterou může orgán ochrany přírody vyřídit bezodkladně ve smyslu § 83 odst. 3 zákona. Je toho názoru, že zákon sám nemůže postihnout všechny okolnosti praktického života, přičemž právě institut opravných prostředků vytváří prostor pro individuální posouzení jednotlivých případů a případné odstranění tvrdosti zákona v zájmu chráněných zvířat. Upozorňuje, že nastávají rovněž situace, kdy je nevhodné a často i nemožné otálet s přemístěním zvířete. Ministr po podrobném posouzení napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházejícího a s přihlédnutím k návrhu zvláštní rozkladové komise dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí o uložení pokuty přísluší pro nezákonnost zrušit.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 500 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že zraňuje, chová bez povolení zvláště chráněné živočichy nebo jinak nedovoleně zasahuje do jejich přirozeného vývoje. Ačkoliv náš právní řád postrádá obecnou úpravu odpovědnosti za tzv. jiné správní delikty, je i pro tuto oblast nutno vyvodit, že skutková podstata správního deliktu (deliktu v oblasti veřejného práva) je tvořena jak stránkou formální, tak stránkou materiální. Veřejnoprávní sankcí je totiž namístě postihnout pouze takové jednání (popřípadě i opomenutí), které je společensky nebezpečné. Toto pojetí plně vyjadřuje pro oblast správních deliktů označených jako přestupky výslovně ustanovení § 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Citované ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona vyjadřuje toliko formální stránku skutkové podstaty správního deliktu. Aby byla tato skutková stránka naplněna beze zbytku, a tudíž aby byla dána i právní odpovědnost za správní delikt, je nutno zkoumat, zda dané jednání naplňuje i materiální stránku skutkové podstaty, tedy zda ohrožuje nebo dokonce porušuje společenský zájem… V daném případě se nepochybně jednalo o jednoduchou věc, již je orgán státní ochrany přírody ve smyslu ustanovení § 83 odst. 3 zákona povinen rozhodnout bezodkladně. K dovozu jedinců dudka chocholatého došlo dne 8. 12. 2003. Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2004 ministerstvo požadovanou výjimku povolilo, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 3. 2004. V řízení nevznikly pochybnosti o tom, že předmětní dudci pocházejí z H.B.C. v Belgii. V odůvodnění svého rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že za předpokladu dodržování stanovených podmínek nedojde k zásahu do přirozeného vývoje volně žijící populace, který by byl v rozporu se zájmy ochrany přírody. Správní řízení o uložení pokuty zahájila ČIŽP dopisem ze dne 20. 2. 2004 a pokutu uložila rozhodnutím ze dne 22. 4. 2004, tedy již po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení výjimky, jímž správní orgán konstatoval, že k negativnímu dotčení zájmu ochrany přírody v daném případě nedošlo (jinak by výjimka nemohla být povolena) a při dodržení stanovených podmínek ani nedojde. V řízení o uložení pokuty nevyšlo najevo, že by Z.Z.D.K. nedovoleně zasahovala do přirozeného vývoje dudků chocholatých nebo že by při jejich chovu fakticky nedodržovala ministerstvem stanovené podmínky. V daném případě proto nemohla být naplněna ani skutková podstata správního deliktu, jejíž formální stránka je vyjádřena v § 88 odst. 1 písm. e) zákona.
Zdroj:MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích
