Radbuza pro vodní labužníky

Z pohledu vodáka, který nehledá davy lidí na březích či na vodě a nevadí mu absence typicky vodáckých kiosků a sjízdných šlajsen, je Radbuza skutečným rájem. Kde najdete v Čechách za dlouhotrvajícího sucha pohodově sjízdnou řeku, na níž je vodák natolik vzácnou bytostí, že jej lidé ve vesničkách i udivení rybáři zdraví „dobrý den“?

Radbuza pramení v Českém lese a její charakter se téměř na celém toku nemění. Je to meandrující říčka s hlinitým dnem i břehy, které jsou navíc hojně zarostlé olšemi a kopřivami. Plochý ráz krajiny a malé množství nevýrazných přítoků způsobují jen velmi malé kolísání vodního stavu v průběhu celého roku. – Vodákova bible „Kilometráž českých řek“ popisuje Radbuzu z Horšovského Týna, v jehož centru pod silničním mostem na levém břehu je lehce dostupné – místo nalodění.
Plavba je zajímavá hned od počátku. Místy jen 4 – 5 metrů úzké koryto má pro jízdu dostatečnou hloubku, i když je udáván průtok jen kolem 1,5 m3 za vteřinu. Voda příjemně proudí, splutí není nebezpečné, občas je spestří padlý strom nebo roští položené přes celou šířku koryta. Celé řečiště vroubené stromy je jakoby zapuštěno do okolní krajiny a vytváří prostor nerušené přírody, připomínající zákruty Staré řeky na Lužnici. Romantiku plavby doplňují volavky a při troše štěstí uvidíte i ledňáčka.

Na Radbuze se nikdy dřevo neplavilo, a tak jezy nemají šlajsny a jsou převážně vysoké, nesjízdné, se šikmým kamenným stolem. Všechny se dají snadno přenést , vždy na opačném břehu, než je náhon. Většinu ale není třeba nosit a lodě lze stáhnout po šikmině jezového tělesa.
Vesnice na březích jsou malé, první možnost nákupu a občerstvení je až po sedmi jezech ve Staňkově nebo o šest kilometrů níž v Holýšově, kde pod prvním jezem je krásných a hladce průjezdných 100 metrů peřejek WW I. Pod Holýšovem tvoří řeka překvapivý skalnatý kaňon, zakončený, na tomto toku jedinou, osadou chat. Jestliže nespěcháte a je pěkné počasí, stojí za to přistát na levém břehu před vesničkou Hradec u Stoda. Asi jeden kilometr od řeky je v bývalém lomu přírodní koupaliště, charakterem připomínající Velkou Ameriku u Mořiny. Skály, průzračná voda, málo lidí a nedaleký kiosek vytváří příjemné prostředí na chvilku relaxace po pádlování.
Při další plavbě stojí za zmínku Chotěšov se zdaleka viditelným klášterem, přestavěným na zámek, a Dobřany, ve kterých lze přistát vlevo pod historickým mostem a prohlédnout si zrekonstruované historické domy na náměstí, popřípadě ochutnat pivo vařené v místním domácím pivovaru.

Po přenesení jezu u obce Strážná je pod jezem příjemné koupání a k tomu na obzoru silueta dálničního mostu stále ještě nefunkčního obchvatu Plzně. Na počátku vzdutí přehradní nádrže České údolí lze plavbu zakončit na levém břehu pod silničním mostem. Celé splutí trvá pohodové 3 dny, ale máte možnost si vybrat i menší úsek, protože řeka je přístupná na mnoha místech.
Paradoxně až u hráze přehrady, kam nedoplujete, leží jediné oficiální tábořiště a kemp na Radbuze. Na březích říčky však občas najdete romantická zákoutí s dostatkem dřeva, kde je možné postavit několik stanů a rozdělat rozumný táboráček. Větší skupiny pádlistů by asi měly s volným tábořením problémy, ale to mají na turisticky profláknutých řekách v sezoně všude. Tato půvabná říčka je pro komerční využití naprosto nevhodná, takže snad i po zveřejnění tohoto článku zůstane její půvab pro turistické vodní labužníky, které nebaví trávit svůj vzácný volný čas v davu divně se motajících lodí a lidí zachován.

Úseky: Horšovský Týn – vzdutí přehradní nádrže České údolí
ZW, 54 km – sjízdné za stavu kolem 30 na vodočtu ve Staňkově – –
Při stavu nad 35 pravděpodobně sjízdné ještě „od vejš“, z Bělé nad Radbuzou.
Vzdutí PN České údolí – Plzeň, soutok se Mží, vznik Berounky
ZW, 12 km – splouvá se velmi zřídka, napřed 5 km volej přehrady, pak obtížné přenášení hráze a pod ní sucho až k ústí Úhlavy, a nakonec bestiální přenášení posledního jezu v navigaci v Plzni.

Text a foto: Honza Šup

Článek vyšel v HYDRU 6/03