Komise zahajuje právní řízení proti jedenácti členským státům důvodu hluku ve venkovním prostředí
Evropská komise v minulých dnech formálně vyzvala 11 členských států, aby provedly do vnitrostátních právních předpisů právní předpis EU, jehož cílem je vytvoření společného základu k vypořádání se s problémem hluku v celé EU. To mělo být učiněno nejpozději do 18. července 2004. Dotčenými členskými státy jsou: Belgie, Česká republika, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Spojené království. Pokud některý členský stát této žádosti nevyhoví, může Komise věc předat Soudnímu dvoru Evropských společenství. Tyto akce jsou součástí řady rozhodnutí o porušení práva v oblasti životního prostředí, která byla přijata proti některým členských státům a která Komise nyní oznamuje.
Komisař pro životní prostředí Dimas se k současné situaci vyjádřil následujícím způsobem: „Cílem EU je do roku 2012 výrazně snížit počet lidí, kteří jsou v Evropě postiženi hlukem. K dosažení tohoto cíle je nutné, aby členské státy provedly dohodnutá opatření. Téměř polovina z nich to ještě neudělala. Naléhavě tyto členské státy žádám, aby tak učinily co nejrychleji.“
Směrnice 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí vytváří společný přístup k vyvarování se, prevenci nebo omezení škodlivých či obtěžujících účinků hluku ve venkovním prostředí. Po členských státech se tímto dokumentem požaduje, aby používaly společné metody k mapování oblastí, jež jsou nejvíce zasaženy z hlediska hluku, zajistily veřejnosti přístup k informacím a konzultacím a zavedly akční plány na místní úrovni. Tato směrnice slouží také jako základ, ze kterého se budou rozvíjet opatření EU týkajících se zdrojů hluku.
Vzhledem k tomu, že výše zmíněné země tuto směrnici ještě neprovedly, zaslala jim Komise poslední písemnou výstrahu.
Z hlediska právního postupu zplnomocňuje článek 226Smlouvy Komisi zahájit právní řízení proti členskému státu, který neplní své povinnosti.
Má-li Komise za to, že se může jednat o porušení práva EU, které opravňuje k řízení pro porušení práva, zašle dotčenému členskému státu „úřední oznámení“ (první písemnou výstrahu), v němž jej požádá, aby v dané lhůtě (obvykle dvou měsíců) poskytl své vyjádření.
V závislosti na odpovědi či nezaslání odpovědi dotčeného členského státu se Komise může rozhodnout, že členskému státu zašle „odůvodněné stanovisko“ (poslední písemnou výstrahu). V něm jasně a s konečnou platností uvede důvody, na jejichž základě se domnívá, že došlo k porušení práva EU, a členský stát vyzve, aby ve stanovené lhůtě (obvykle dvou měsíců) zajistil soulad s právem EU.
V případě, že se členský stát neřídí odůvodněným stanoviskem, může se Komise rozhodnout, že věc předloží Soudnímu dvoru Evropských společenství. Shledá-li Soudní dvůr, že byla porušena Smlouva, je tento stát povinen přijmout nezbytná opatření, jež zajistí soulad.
V případě, že se výše uvedený postup mine účinkem, zplnomocňuje článek 228 Komisi postupovat proti členskému státu, který nevyhověl předchozímu rozsudku Soudního dvora Evropských společenství, opětovným vydáním první písemné výstrahy („úřední oznámení”) a poté druhé a poslední písemné výstrahy („odůvodněné stanovisko”). Uvedený článek poté Komisi umožňuje požádat Soudní dvůr, aby dotčenému členskému státu uložil finanční penále.
Zdroj: www.ipravnik.cz