Silurské sopky v ČR

Silurské období je typické tím, že se (konečně, chtělo by se zvolat) území českého masivu posunovalo k severu, směrem k rovníku, a tedy do teplejších krajů. Postupně znamená 25 milionů let, protože silur zabírá období od 435 do 410 milionů let před dneškem. Hlavní událostí té doby bylo kaledonské vrásnění, které se ovšem našeho území netýkalo buď vůbec, anebo jen velmi málo. Během svrchního siluru také vystoupili první členovci a rostliny z moře na souš, do té doby bezútěšně pustou. Silurské horniny u nás jsou na řadě míst, časo navazují na ordovické. Celkově je však jejich množství menší, snad proto, že doba méně přála jejich ukládání. Zbytky z hor, vyzdvižených na konci starohor, byly již odplaveny a usadily se v mořích během kambria a ordoviku. A tak jsou pro silur v naší oblasti typické hlavně jemnozrnné černé břidlice, které vznikly v hlubokém moři s nedostatkem kyslíku. S postupným oteplováním pak přibývají vápence. V Barrandienu, kde se silurské horniny dochovaly nejlépe, probíhala i v siluru bouřlivá sopečná činnost. Šlo hlavně o podmořské čedičové výlevy. Vznikaly při nich hojné polštářové lávy, na jiných místech se láva na styku s vodou prudkým ochlazením bouřlivě rozpadala, a mořské proudy roznášely horninovou tříšť do širokého okolí. Podmořské sopky vznikly na místě dnešního Hýskova, Kosova, Řeporyj, pražské Nové Vsi a Svatého Jana pod Skalou. Ta poslední jmenovaná byla zdaleka největší, a po určitý čas dokonce dosahovala až nad hladinu, a tvořila tedy ostrov. Čediče byly poněkud diferencovanější než v předchozím období (ordoviku). Kromě nich jsou pozoruhodné na některých místech horniny ultrabazické. Silurské horniny jsou u nás na mnoha daších místech, sopky však známe jen z nemnoha z nich. V Krušných horách známe bazické horniny z německé strany hranic. Přeměněné čedičové horniny jsou v Podkrkonoší, o jejich přesném časovém zařazení toho však stále víme velmi málo.

ZDROJ: www.sopky.cz