Zastřelte kněze Corteze!

Na jeho hlavu byla vypsána odměna 40 tisíc dolarů. Mnohokrát mu bylo doporučeno, aby zmizel ze své farnosti, z Hondurasu...

"Nebojím se jich. Moje odvaha vychází z mého přesvědčení. Nehodlám marnit čas přemýšlením o smrti," řekl katolický duchovní José Andrés Tamayo Cortez novinářce z časopisu Grist.
Mnohokrát byl napaden, bylo mu vyhrožováno smrtí. Několik jeho nejbližších druhů již bylo zabito.
"Bráním život. Naplňuji tu slovo boží. Neustoupím..."
Žije v jihovýchodní části Hondurasu v regionu Olancho. Ten se rozprostírá na 24 tisících čtverečních kilometrech. Lesy tu už několik desetiletí plundrují "madereros", těžařské společnosti. Nikdo je nekontroluje, nereguluje. Bylo pokáceno již na 12 miliónů akrů lesů, polovina místních porostů.
"Kdysi se tahle oblast nazývala Olancho Libre - Svobodná země Olancho. Vstup do ní ještě dnes vypadá jako vstup do ráje. Ale když jste uvnitř, spatříte obraz zkázy. Je to jako kdyby lesům zabili jejich duši. Zbylo už jen několik málo míst, která připomínají doby minulé. Jsou jako němí svědci. Vypovídají o tom, jak to tu bývalo krásné."
Lesní porosty tu mají různorodou tvář. Na jedné straně naleznete nízko položené deštné pralesy, na straně druhé piniové dřeviny šplhající se po vysokých horách do mraků. Hnízdí zde na pět set druhů ptáků, je tu mnoho zvířat a rostlin.
Jenže následkem brutálního odlesňování dochází k erozi půdy, ztrácí se voda. Vesničané dnes v průměru kopají až na sto dvaceti místech, než narazí na pramen. Krajina rychle mění ráz. Ztrácí schopnost obrany proti bouřím.
Sedmačtyřicetiletého Tamaya Corteze k obraně zdejší přírody přivedla příhoda, kdy jednou navštívil místo, které bylo podle jeho slov nádherné. Vzduch tam voněl, slyšel zurčení vody, zpěv ptáků. Pak se tam náhodou ocitl za týden a vše bylo zplundrováno. Polykal slzy a ptal se sám sebe: "Bože, co se to tady jen přihodilo? Co mohu udělat, aby se už nikdy nic podobného neopakovalo?"
Postavil se do čela ekologického hnutí Olancho, v něm jsou zapojeni místní farmáři a vesničané. Spolu s nimi se pokouší zastavit ničení. Jenže jsou stále v ohrožení. Ten příběh je nasycený krví.
V roce 1975 byli zavražděni s deseti dalšími muži dva duchovní, Kolumbijec Ivan Betancourt a Američan Michael Cypher. Vystupovali tehdy proti čachrování s půdou.
V roce 2003 byli zastřeleni tři členové hnutí Olancho. Jedním z nich byl i třiadvacetiletý Oscar Arturo Reyes z Guaty. 18. července v osm hodin večer vyšel na dvůr domku ve vesnici El Rosario, kde se ukrýval, aby se opláchl. Tam na něho čekali tři muži se samopaly. Zasáhli ho šesti ranami. Zemřel na místě.
Zemi musel narychlo opustit americký biskup Nicholas D'Antonio, na jehož hlavu byla vypsána odměna 10 tisíc dolarů.
Smrt kněze Tamaya Corteze si zde cení na 40 tisíc dolarů. Přejí si ji nejen bossové místního podsvětí, šéfové těžařských společností, ale dokonce i někteří státní představitelé.
Starosta města Salamy před svědky prohlásil: "Problémy kolem Olancha budou vyřešeny ve chvíli, kdy bude zabit kněz Tamayo Cortez."
Jenže on se nezalekl. A v posledních třech letech připoutal k regionu Olancho i pozornost světa. Uspořádal dva sto devadesát kilometrů dlouhé pochody. Uskutečnily se v letech 2003 a 2004 a zúčastnily se jich tisíce lidí.
Šli z Olancha do hlavního města Tegucigalpy. Upozornili mimo jiné na korupci panující ve státním lesním úřadu - po skončení druhého pochodu rezignoval generální ředitel úřadu. Demonstrantům začal naslouchat i dosud povýšený prezident Ricardo Maduro.
Při té příležitosti Tamayo Cortez řekl: "Kdo ničí to, co vytvořil Bůh, tak útočí na samu podstatu lidského života. To poslední, co nám dnes zůstává, je bránit život s nasazením našich životů."
Za svoji odvahu při ochraně lesů Olancha byl kněz José Andrés Tamayo Cortez oceněn prestižní ekologickou cenou Goldmanovy nadace pro rok 2005.