Starostka: I naši předci v lese hospodařili

Kašperské Hory jsou jednou z deseti obcí, které zatím podepsaly dopis premiérovi Jiřímu Paroubkovi, v němž ho nepřímo vyzývají k tomu, aby se znovu začaly kácet kůrovcem napadené smrky v nejcennějších zónách Národního parku Šumava.
"Nejde o kácení nebo nekácení, ale o to zasáhnout, aby se brouk nešířil dál," tvrdí kašperskohorská starostka Alena Balounová.

HN: Co si od dopisu slibujete?
Že snad někdo vezme v potaz hlasy obcí, tedy někoho jiného než jen národního parku, Hnutí Duha a Ministerstva životního prostředí. Především by se mělo zdůrazňovat to, že tento kraj přijde o velkou zásobárnu vody. Jímací schopnost suchého lesa, sežraného kůrovcem, je výrazně menší než zdravého, zeleného lesa. Myslím, že to pocítí především vnitrozemí. Zčásti už se to projevilo při povodních v roce 2002.

HN: Neměly by se nejcennější části parku ponechat vlastními vývoji?
To je experiment. Kdo to má kde vyzkoušené? Jak si mohou být ti, co to prosazují, jisti, že to tak skutečně dopadne?

HN: V jiných parcích se to tak děje. Třeba v sousedním Bavorském lese.
Bavorsko má ale jiné přírodní podmínky, lesy jsou jinak situované, mají jinou skladbu... Když naši předci tři sta let zpátky lesy přizpůsobovali, pěstovali, zasahovali do nich, nemůže tady chtít dělat divočinu, která tu byla původně. Ostatně, co tady vlastně bylo původně? K jakému stavu se chceme vrátit? Když se zakládal park, dělalo se to proto, aby se uchovalo bohatství, které tady je. Ale to už se neuchovává, teď už je tady něco jiného. Hrozí, že dojde k rozpadu a devastaci celého parku. A šedesát osm tisíc hektarů není v naší republice tak málo.