zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Památky UNESCO skládají maturitu

06.09.2005
Obecné
Památky UNESCO skládají maturitu
Památky zapsané na listinu světového dědictví UNESCO procházejí důkladnou prověrkou. V České republice skládá účty osm správců těchto kulturních statků.
Celosvětově probíhající monitoring stavu památek světového kulturního a přírodního dědictví se vztahuje na ty kulturní statky, které byly na seznam UNESCO zapsány do konce roku 1998. V ČR se tudíž týká Prahy, Českého Krumlova, Telče, Kutné Hory, poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, Kroměříže, Holašovic a Lednicko-Valtického areálu. Garantem zpracování zevrubné zprávy je Ministerstvo kultury ČR, které přeneslo tento úkol na Národní památkový ústav (NPÚ). Důvody monitoringu a způsob, jakým se provádí, vysvětlil hlavní konzervátor ústředního pracoviště NPÚ PhDr. Josef Štulc.

PROČ SE MONITORUJE

Akce odráží novou strategii UNESCO v oblasti ochrany světového dědictví. Zhruba až do poloviny 90. let se totiž zapisovaly navrhované památky na seznam UNESCO velice extenzívně, čímž jejich počet silně narostl. Navíc se víceméně nahodile zjistilo, že v nejednom případě se zápis ukázal jako kontraproduktivní z hlediska svého cíle a smyslu, protože nepřispěl ke zvýšené ochraně lokality, ale naopak k její destrukci. Například v peruánském Machu Picchu prosazoval soukromý investor krátce po zapsání místa na listinu projekt na výstavbu lanovky a hotelového komplexu přímo v areálu svatyně Inků. Teprve po mezinárodní protestní kampani vláda projekt zastavila. V kambodžském Angkoru zase začaly buldozery hloubit základy nových hotelů uprostřed území jedinečné archeologické rezervace; v údolí Káthmandú v Nepálu turistický boom způsobil zánik asi 150 velmi cenných dřevěných šerpských rezidencí, na jejichž místě opět vyrostly tuctové hotely.

Výbor UNESCO pochopitelně znepokojilo, že zápisem památek může přispět k jejich destrukci, a proto další zápisy přibrzdil. Jako podmínku zápisu dnes automaticky vyžaduje, aby pro lokalitu existoval manažerský plán, platný územní plán, regulační plán a případně další dokumenty garantující i do budoucna zachování její hodnoty.

Výbor rovněž usiluje, podle dr. Štulce ovšem asi marně, o rovnoměrnější reprezentaci všech kontinentů. Má totiž dojem, že Evropa je zastoupena příliš, zatímco jiné kultury nedostatečně, a že i v rámci Evropy jsou neúměrně mnoho zastoupeny určité typy památek - katedrály, hrady a zámky a historická města. Brání se proto jejich dalšímu zapisování. To se ale nelíbí evropským vládám, protože ty mají v zásobě dostatek míst, jejichž zastupitelstva o tuto čest, výsadu a obrovskou reklamu usilují, mají perfektní manažerské plány a slibují tu nejlepší péči.

CO A JAK SE PROVĚŘUJE

Aby se celý tento rozhodovací proces objektivizoval, rozhodl výbor UNESCO, že postupně na všech kontinentech uskuteční monitoring. Ten by měl vždy jednou za šest let přesně a objektivně zmapovat, zda jednotlivé státy, které přistoupily k úmluvě o ochraně světového dědictví, i města jako taková, tuto úmluvu respektují. Aby se vše dalo zvládnout a aby byl dostatečný časový odstup k posouzení, stanovil hranici pro monitorování ty kulturní statky, které byly zapsány do konce roku 1998. Důvodem pro zvolení tohoto data je to, že památky zapisované později už byly posuzovány mnohem přísněji. Například dříve se nepožadovalo zpracování manažerského plánu, který je dnes samozřejmou podmínkou.

Příprava monitoringu byla velmi pečlivá. Výbor UNESCO rozeslal velmi zevrubný dotazník s řadou otázek, na něž je v mnoha případech nutné jednoznačně odpovědět ano - ne, a vždy uvést důvody. Dotazník obsahuje i dotazy týkající se legislativy - zda se změnila pozitivně, negativně či se nezměnila vůbec, a na fyzický stav památek. Jedním z nejdůležitějších dotazů je, zda od doby zapsání zůstala zachována nebo utrpěla integrita a autenticita dotyčného statku, a zda existuje žádoucí usměrňování cestovního ruchu..

Dotazník je celkem jednoznačný, subjektivní výklad příliš nepřipouští. Přesto si UNESCO odevzdané zprávy ověří. Má na to své poradní orgány, pro přírodní statky Mezinárodní radu ochrany přírody, pro památky Mezinárodní radu památek a sídel. Třetím poradním orgánem se může případně stát Římské centrum, zaměřené na studium a rozvoj technik, technologií a restaurátorských postupů při konzervaci památek.

Monitorovací zpráva má dvě části. První, která obsahovala celkový obraz o systému památkové péče v určité zemi, odevzdala česká strana už loni. Letošní druhý díl je rovněž hotov a památkáři jej předložili i s rozborem připomínkového řízení začátkem července Ministerstvu kultury. Na něm je, aby rozhodlo v případech, kdy se liší názor správce statku a NPÚ. To se zatím stalo jen v případě Prahy. Definitivní zprávu musí česká strana předložit do konce října.

PROBLEMATICKÁ PRAHA

Nejvíce se názor památkářů a správce statku liší v případě Prahy. Zatímco náměstek primátora hl. m. Prahy Jan Bürgermeister vidí situaci v příznivém světle, památkáři tak jednoznačné stanovisko nezastávají. Shodují se s představiteli magistrátu na kladných příkladech zásahů do památkové rezervace (například některé novostavby, jako jsou Tančící dům, palác Euro na Václavském náměstí, hotel Four Seasons a řada kvalitně provedených památkových rekonstrukcí), ale celkově soudí, že autenticita místa utrpěla. Zejména necitlivými zásahy do "střešní krajiny" Malé Strany a vznikem nových, předimenzovaných a architektonicky nekvalitních byznys center v centru: na Petrském náměstí, na Karlově náměstí či v ulici na Rybníčku. Nevratný je rovněž osud náměstí Republiky, kde vznikne další monstrózní byznys centrum z bývalých kasáren.

Památkáři ve zprávě pro UNESCO uvádějí, že v Praze existuje obrovský tlak na zastavění volných míst. Příznivý poměr zastavěných a nezastavěných ploch se přitom považuje za jednu ze základních charakteristik historického města. Dr. Štulc uvedl jako příklad nedávný humbuk s projektem architekta Daniela Liebeskinda na vznik muzea Salvátora Dalího na vltavském nábřeží. Přestože koncepce nebyla vůbec jasná, následovala okamžitě žádost Prahy 1 o vyjmutí toho pozemku z kategorie parky na kategorii stavební parcela.

Sporný je i případ proponované novostavby obytného domu pro vybrané klienty na nezastavěném, panoramaticky obzvlášť citlivém místě na malostranském břehu Vltavy vedle Hergetovy cihelny. Pokud by se uskutečnil, byl by to velmi nebezpečný precedent, soudí dr. Štulc. Jde o pozemek města, které se snaží tento soukromý ziskový projekt prosadit, přitom v tomto případě rozhodně nelze hovořit o veřejném zájmu. Město tím vlastně dává signál majitelům volných parcel v historickém centru Prahy, aby se na kráse prostředí také přiživili a postavili tam penziony či hotely.

OSTATNÍ PAMÁTKY VĚTŠINOU OBSTÁLY

Problémy památkáři zjistili rovněž v Českém Krumlově. Hovoří o přetížení města turistickým ruchem a o absolutní změně sociální struktury obyvatel, kdy původní obyvatelstvo téměř nahradili turisté. "Město je dnes proměněno v jeden obrovský hotel, úbytek stálých rezidentů je hrozivý. Tím objektivně utrpěl genius loci. Nevhodně provedenými přestavbami a adaptacemi utrpěla i památková autenticita místa, která přitom byla v době nominace města na jeho zápis vysoce hodnocena," řekl dr. Štulc.

V případě zbývajících památek je situace celkem dobrá. Nejsou absolutně problémy ve Žďáru nad Sázavou, kde celý areál prochází citlivou a náročnou obnovou se znamenitými výsledky. Tradičně si váží své výjimečnosti Telč, situace není špatná ani v Kutné Hoře a Kroměříži, stejně jako v Holašovicích, přestože zde menší problémy existují. Lednicko-Valtický areál na tom zatím také není špatně, i když chronicky chybějí prostředky na pravidelnou údržbu parků a alejí. Celkově si všechna města (nejen historická) vysloužila od památkářů pochvalu za to, že obnovují dlažby a také za výsadbu nové zeleně a péči o ni.

"Zápis na listinu světového dědictví rozhodně neznamená zastavit život ve městě, zakonzervovat je. Památková péče už na počátku 20. století objevila princip funkční reanimace památek jako nástroje jejich zachování. Jde ale o to, aby nové stavby měly přinejmenším srovnatelnou architektonickou kvalitu s prostředím, do kterého vstupují, a aby byly kontextuální. Měřítkem jejich kvality proto musí být ohled na prostředí, v němž se nacházejí," uzavřel dr. Štulc.

AUTOR: JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí