Uran je hodně drahý, bude se asi těžit i dál

Po krátkém zazvonění se uzounká těžní klec řítí rychlostí osm metrů za vteřinu do hlubin. Šest set metrů pod povrchem zastavuje. Dál se cestuje vláčkem. A pak ještě dalších čtyři sta padesát metrů dolů.
Na jednadvacátém patře dolu je cíl. Zde - na posledním místě v Evropské unii - se stále těží uran. "Postupujeme do stále větších hloubek," říká Pavel Vinkler ze závodu Geam v Dolní Rožínce, který patří státnímu podniku Diamo.
Dny dolu s tisícovkou zaměstnanců přitom už byly sečteny. Těžba měla skončit počátkem příštího roku. Když letos šachta skutečně sedmdesát pracovníků propustila, konec se zdál neodvratný.
"Propouštět jsme v prvním pololetí museli, abychom snížili náklady a připravili se na definitivní konec," vysvětluje Břetislav Sedláček, který je pověřen řízením závodu Geam. "Musím ale přiznat, že jsme celou dobu také připravovali hodnověrné podklady o tom, že můžeme být rentabilní."
Lobbing byl nakonec úspěšný.
Ministerstvo průmyslu a obchodu nyní předkládá vládě návrh na prodloužení životnosti dolu o další tři roky. Hlavní důvod? Cena uranu na světových trzích. Za poslední dva roky skočila na bezmála trojnásobek.
"Za této situace skutečně není nutné těžbu uranu zastavovat a nechávat tento strategický kov dalším generacím," soudí analytik společnosti CN Finance Pavel Capouch.
Tuzemská těžba přestala být ztrátová, obejde se bez dotací. "Nedobýváme kov z rudných žil, jako kdysi, kdy se tu vyskytoval i smolinec s několikaprocentním obsahem uranu. Nyní se ve dvou zónách nachází hornina s jemně rozptýleným kovem," říká Vinkler.

Pod zemí jedenáct let
Tříčlenná osádka horníků právě plní rudou vozíky pod lávkou. Norma? Osm tun na hlavu za směnu.
Nicméně z jedné tuny se získá dalším zpracováním pouze kolem 2,5 kilogramů uranu. Jde přitom o středně bohaté ložisko.
"Je to tu v podzemí hodně tvrdá robota," přitakává směnový předák Jan Oravec, a stírá si pot z čela. Přes teplotu patnáct stupňů dělají chlapi jen v tričkách.
"Mám za sebou sedm let, chci si vydělat na nějaké slušné bydlení. Co pak, teď neřeším. Člověk, kterému se chce dělat, si práci vždycky najde," tvrdí bývalý soustružník ze strojírenské firmy Žďas. Hygienické předpisy mu dovolují odpracovat v podzemí maximálně 2100 směn. Tedy zhruba jedenáct let.
"Mimoto má každý pracovník osobní dozimetr. Pokud překročí povolenou hranici zatížení radioaktivním zářením, regulujeme jeho pobyt na pracovištích. Několikahodinová návštěva podzemí představuje ale jen nepatrný zlomek hodnot ozáření, které člověk dostane například při rentgenovém snímkování," tvrdí Vinkler.

Uran pro půlku Temelína
Závod Geam může bez větších investic vytěžit ještě 687 tun uranu. "V podzemí je ho daleko více," tvrdí Jiří Jež, generální ředitel Diama.
"Jsem přesvědčen, že cena na světových trzích dále poroste. Současná těžba totiž pokrývá pouze šedesát procent potřeb paliva provozovaných atomových elektráren. Navíc řada zemí už začíná znovu o výstavbě těchto energetických zdrojů uvažovat. USA, Rusko, Japonsko, Čína Indie, Brazílie. Finsko dokonce se stavbou začalo," tvrdí Jež.
Celou domácí produkci uranu přesahující čtyři sta tun za rok spotřebovává elektrárenská společnost ČEZ. Po přepracování žlutého uranového koncentrátu z Dolní Rožínky do podoby palivových tyčí slouží v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín.
Domácí uran vystačí na polovinu jejich spotřeby, zbytek nakupuje ČEZ v zahraničí.
"Veškerý uran nakupujeme za světové ceny. Nyní vedeme s Diamem jednání o prodloužení stávající dodavatelské smlouvy," potvrzuje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Diamo už také s žádostí o prodej uranu oslovila jedna německá společnost.

Lidem přinesl práci
Během své bezmála půlstoleté existence se stala šachta nepřehlédnutelným prvkem malebně zvlněné krajiny v okolí Bystřice nad Pernštejnem.
Vysoké štíhlé těžní věže stojí rozkročeny nad lesy. Dvě velká odkaliště dokázala příroda za tu dobu přece jenom částečně schovat ve svém náručí.
Uran se ale stal pro tento kout Vysočiny dobrodiním. Obce a města dostaly například před několika lety bezplatně podnikové byty.
"Soužití ale nebylo vždy jednoduché," připouští starostka obce Rožná Eva Sýkorová. "Nejde ale srovnávat počátky s tím, jak dnes s vedením závodu a celého podniku Diamo vycházíme, jak spolupracujeme. Každoroční monitoringy, které dostáváme, dokládají, že ekologická katastrofa nehrozí. Velmi bych uvítala, kdyby se životnost dolu skutečně prodloužila."
Starosta Bystřice nad Pernštejnem Karel Pačiska soudí, že pokud nepřijdou noví investoři, je uranový důl dobrodiním: "Léta se například snažíme nabízet naši průmyslovou zónu investorům. Marně. Špatná dopravní dostupnost zůstává, zdá se, nepřekonatelná.. Vysoce nadprůměrná míra nezaměstnanosti je toho důsledkem. Nevím, co se bude dít, až důl jednou opravdu skončí."
"Vláda si počíná naprosto nekoncepčně," kritizuje nejvyšší politiky Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. "Už nejméně počtvrté chce oddálit uzavření těžby, místo toho, aby pro region připravila sociálně ekonomický projekt existence bez uranu."

Škody za desítky miliard
Místní proto preferují další fungování dolu. Ekologie je tolik nezajímá. Těžaři navíc nahlas říkají, že přírodě škodí minimálně.
"Veškerá voda, kterou používáme, pocházejí z podzemí šachty," říká na hrázi pětašedesátihektarového odkaliště v Dolní Rožínce Robert Kalas, šéf závodu Chemická úpravna. "Do vod a přírody se nic nedostane, pracujeme v uzavřeném okruhu důl - chemická úpravna. Monitoringy posledních let prokázaly, že se v podzemních vodách nevyskytují zvýšené koncentrace uranu."
Ekologové však oponují: "Další dolování zvýší objem odpadních radioaktivních látek, třeba že ne výrazně proti jejich současnému množství," tvrdí Kotecký.
Nejen v Rožné, ale také v Příbrami, Jáchymově, Stráži pod Ralskem či v Horním Slavkově se od druhé poloviny padesátých let minulého století těžila strategická ruda.
Vydala dohromady přes 110 tisíc tun uranu.
Ekologické škody, které po sobě těžba zanechala, jsou obrovské - devastace přírodního prostředí těžbou uranu jsou těžko představitelné. Od roku 1989 vynaložil stát na sanační práce prozatím dvacet miliard korun. A do budoucna spolykají ještě dalších minimálně šedesát miliard korun.
Nejdražší bude odstraňování následků chemické těžby, při níž se do vrtů v okolí severočeské Stráže pod Ralskem vháněla kyselina sírová. Tady v Dolní Rožínce přijdou sanační práce po skončení dobývání na šest miliard korun.


Historie těžby uranu
1945 - Dohoda mezi Československem a Sovětským svazem o vyhledávání ložisek a těžbě uranu
1946 - Vznik Jáchymovských dolů
1952 - Těžba v Příbrami
1957 - Těžba v Rožné na Žďársku
1963 - Těžba v Hamru na Českolipsku
1967 - Těžba ve Stráži pod Ralskem
1989 - Vláda přijímá usnesení o útlumu těžby uranu v Československu
1993 - Ukončení těžby v Hamru
1996 - Zastavení chemické těžby ve Stráži pod Ralskem
2006 - Ohlášený konec těžby v Česku, ještě se ale může změnit

Cena uranu (USD/libru)
červenec 2003 10,9
leden 2004 15
červenec 2004 18,5
leden 2005 21
červenec 2005 29,5

pramen: Diamo, a.s.