Regulátor má přece také chránit spotřebitele
Na otázku, zda potřebujeme regulátora cen energií, odpovídá Miroslav Zajíček 26.
srpna na straně Fórum záporně, neboť dle něj regulace cen je vždy chybná.
Výklad o cenotvorbě si nekomplikuje možností monopolu. Zastánce regulace
Blahoslav Němeček, místopředseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ), varuje:
"Kdybychom tu nebyli a vše bylo ponecháno trhu... energetické společnosti by
maximalizovaly výnosy ze svých investic". Dosažení co nejvyšší tržní ceny je
chování, které je v souladu s výkladem Zajíčka. Zastánce a odpůrce regulace se
tedy liší v názoru na existenci monopolního postavení dodavatelů.
Otázka, zda regulovat ceny energií, se tedy transformuje na jinou: zda v
energetice existují monopoly. Na příkladu jedné regulované kategorie - bytových
odběratelů tepla - lze ukázat nejednoznačnost monopolu dodavatele.
Při stavbě bytového domu se investor rozhoduje, jak bude zajišťovat tepelnou
pohodu domácnosti. Může využít elektřinu k topení akumulačnímu nebo tepelným
čerpadlem, uhlí nebo plyn k lokálnímu topení anebo teplo odebrat od místní
teplárny. Již tento neúplný výčet vylučuje monopol. Regulátor však může
dlouhodobě křivit ceny. Investor se tedy rozhoduje na základě falešných cen.
Jestliže je dům již napojen na dodavatele tepla, je změna náročná. Cena od
tohoto dodavatele by mohla dosahovat téměř úrovně, při níž se vyplatí budovat
samostatný zdroj tepla. Liberálové takovou tržní cenu připouštějí. ERÚ se děsí.
Ví, že malé spalovny nemají takovou účinnost využití energie paliva ani šetrnost
k prostředí jako velká zařízení. Zkušenost z obcí, v nichž několik
neregulovaných uhelných kotlů učiní při inverzi vzduch nedýchatelný, dává za
pravdu zastáncům výroby tepla ve velkých zdrojích podléhajících cenové i
ekologické regulaci.
Proto bych na úvodní otázku odpověděl ano, ale pozor, aby se z regulátora nestal
dirigent, který nevnímá celek.
Cenová rozhodnutí ERÚ postrádají jeden z hlavních důvodů jeho existence -
ochranu spotřebitele. Dodavatel tepla si totiž může dosti benevolentně vytvářet
různé cenové lokality. Třeba tak, aby nedal šanci konkurenčnímu dodavateli
přetáhnout zákazníky. Jiný "chráněný" odběratel se může ocitnout v cenové
lokalitě s vysokou cenou tepla. Důvodem může být dlouhodobá investiční
zanedbanost lokality ze strany teplárny.
Avšak odběratelé se nemohou podílet na rozhodování, která lokalita bude
připojena na ten či onen zdroj tepla, na úsporných investicích atd. Je proto
nepochopitelné, proč ERÚ dovoluje, aby někteří odběratelé nesli negativní
důsledky investiční politiky teplárny.
Ladislav Kurc,
zákazník Pražské teplárenské
Na otázku, zda potřebujeme regulátora cen energií, odpovídá Miroslav Zajíček 26. srpna na straně Fórum záporně, neboť dle něj regulace cen je vždy chybná.
Výklad o cenotvorbě si nekomplikuje možností monopolu. Zastánce regulace Blahoslav Němeček, místopředseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ), varuje: "Kdybychom tu nebyli a vše bylo ponecháno trhu... energetické společnosti by maximalizovaly výnosy ze svých investic". Dosažení co nejvyšší tržní ceny je chování, které je v souladu s výkladem Zajíčka. Zastánce a odpůrce regulace se tedy liší v názoru na existenci monopolního postavení dodavatelů.
Otázka, zda regulovat ceny energií, se tedy transformuje na jinou: zda v energetice existují monopoly. Na příkladu jedné regulované kategorie - bytových odběratelů tepla - lze ukázat nejednoznačnost monopolu dodavatele.
Při stavbě bytového domu se investor rozhoduje, jak bude zajišťovat tepelnou pohodu domácnosti. Může využít elektřinu k topení akumulačnímu nebo tepelným čerpadlem, uhlí nebo plyn k lokálnímu topení anebo teplo odebrat od místní teplárny. Již tento neúplný výčet vylučuje monopol. Regulátor však může dlouhodobě křivit ceny. Investor se tedy rozhoduje na základě falešných cen.
Jestliže je dům již napojen na dodavatele tepla, je změna náročná. Cena od tohoto dodavatele by mohla dosahovat téměř úrovně, při níž se vyplatí budovat samostatný zdroj tepla. Liberálové takovou tržní cenu připouštějí. ERÚ se děsí. Ví, že malé spalovny nemají takovou účinnost využití energie paliva ani šetrnost k prostředí jako velká zařízení. Zkušenost z obcí, v nichž několik neregulovaných uhelných kotlů učiní při inverzi vzduch nedýchatelný, dává za pravdu zastáncům výroby tepla ve velkých zdrojích podléhajících cenové i ekologické regulaci.
Proto bych na úvodní otázku odpověděl ano, ale pozor, aby se z regulátora nestal dirigent, který nevnímá celek.
Cenová rozhodnutí ERÚ postrádají jeden z hlavních důvodů jeho existence - ochranu spotřebitele. Dodavatel tepla si totiž může dosti benevolentně vytvářet různé cenové lokality. Třeba tak, aby nedal šanci konkurenčnímu dodavateli přetáhnout zákazníky. Jiný "chráněný" odběratel se může ocitnout v cenové lokalitě s vysokou cenou tepla. Důvodem může být dlouhodobá investiční zanedbanost lokality ze strany teplárny.
Avšak odběratelé se nemohou podílet na rozhodování, která lokalita bude připojena na ten či onen zdroj tepla, na úsporných investicích atd. Je proto nepochopitelné, proč ERÚ dovoluje, aby někteří odběratelé nesli negativní důsledky investiční politiky teplárny.
Ladislav Kurc,
zákazník Pražské teplárenské
Výklad o cenotvorbě si nekomplikuje možností monopolu. Zastánce regulace Blahoslav Němeček, místopředseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ), varuje: "Kdybychom tu nebyli a vše bylo ponecháno trhu... energetické společnosti by maximalizovaly výnosy ze svých investic". Dosažení co nejvyšší tržní ceny je chování, které je v souladu s výkladem Zajíčka. Zastánce a odpůrce regulace se tedy liší v názoru na existenci monopolního postavení dodavatelů.
Otázka, zda regulovat ceny energií, se tedy transformuje na jinou: zda v energetice existují monopoly. Na příkladu jedné regulované kategorie - bytových odběratelů tepla - lze ukázat nejednoznačnost monopolu dodavatele.
Při stavbě bytového domu se investor rozhoduje, jak bude zajišťovat tepelnou pohodu domácnosti. Může využít elektřinu k topení akumulačnímu nebo tepelným čerpadlem, uhlí nebo plyn k lokálnímu topení anebo teplo odebrat od místní teplárny. Již tento neúplný výčet vylučuje monopol. Regulátor však může dlouhodobě křivit ceny. Investor se tedy rozhoduje na základě falešných cen.
Jestliže je dům již napojen na dodavatele tepla, je změna náročná. Cena od tohoto dodavatele by mohla dosahovat téměř úrovně, při níž se vyplatí budovat samostatný zdroj tepla. Liberálové takovou tržní cenu připouštějí. ERÚ se děsí. Ví, že malé spalovny nemají takovou účinnost využití energie paliva ani šetrnost k prostředí jako velká zařízení. Zkušenost z obcí, v nichž několik neregulovaných uhelných kotlů učiní při inverzi vzduch nedýchatelný, dává za pravdu zastáncům výroby tepla ve velkých zdrojích podléhajících cenové i ekologické regulaci.
Proto bych na úvodní otázku odpověděl ano, ale pozor, aby se z regulátora nestal dirigent, který nevnímá celek.
Cenová rozhodnutí ERÚ postrádají jeden z hlavních důvodů jeho existence - ochranu spotřebitele. Dodavatel tepla si totiž může dosti benevolentně vytvářet různé cenové lokality. Třeba tak, aby nedal šanci konkurenčnímu dodavateli přetáhnout zákazníky. Jiný "chráněný" odběratel se může ocitnout v cenové lokalitě s vysokou cenou tepla. Důvodem může být dlouhodobá investiční zanedbanost lokality ze strany teplárny.
Avšak odběratelé se nemohou podílet na rozhodování, která lokalita bude připojena na ten či onen zdroj tepla, na úsporných investicích atd. Je proto nepochopitelné, proč ERÚ dovoluje, aby někteří odběratelé nesli negativní důsledky investiční politiky teplárny.
Ladislav Kurc,
zákazník Pražské teplárenské
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích